Okénko minulosti: Neočekávaný náhradník seděl na lavičce i v Poháru UEFA

Koronavirus dal šanci několika trenérům zapsat si prvoligový start. Olomouc na Slovácku vedl asistent Jiří Neček, hlavní kouč Radoslav Látal byl v trestu. Ještě nečekanější debut zažil ostravský Ondřej Smetana, který má jinak na starosti B mužstvo, realizační tým v čele s Lubošem Kozlem byl v Příbrami v karanténě. A Jablonec proti Brnu dokonce vedl trenér dorostu Džimis Bekakis, soubor Petra Rady rovněž odstavil covid. Neočekávaný náhradník seděl na lavičce ovšem i v Poháru UEFA.

Píše se podzim 1995, Slavia se po několika marných pokusech nadechuje na průnik do vyspělé evropské společnosti. Mužstvo posilované za peníze česko-amerického podnikatele Borise Korbela dozrává, začíná mít skutečně mezinárodní parametry.

V předkole Poháru UEFA (nakonec slavně dojde až do semifinále) musí odstavit ambiciózní rakouský tým Strum Graz. Po výsledcích 1:0 venku a nervózní domácí odvetě 1:1 se to daří, ztráty jsou ovšem citelné. Především na lavičce.

V 1. kole los červenobílým postavil do cesty účastníka německé bundesligy SC Freiburg a v úvodním zápase se musí obejít bez trenérské dvojice František Cipro a Josef Pešice.

Trenérům se tehdy ani na evropské úrovni žluté a červené karty neudělovaly, trest přichází v oficiálním vyjádření od disciplinární komise UEFA. Kouči Slavie se odvetě proti rakouskému soupeři nechovali řádně, na lavičku v dalším dějství nesmějí.

V Edenu se probírá, kdo mužstvo povede. O tuto poctu nesmírně stojí Milan Štěrba, jenž se pohybuje v zákulisí jako vždy připravený odborník. Nakonec vedení ukazuje logickým a pochopitelným směrem – tým ve Freiburgu bude mít nastarosti trenér B mužstva Jiří Šusta.

Není to pro hráče, z nichž většina má na kontě reprezentační starty a pět – Jan Suchopárek, Pavel Novotný, Karel Poborský, Radek Bejbl a Vladimír Šmicer – se jich za necelý rok bude podílet na obrovském úspěchu českého fotbalu v podobě stříbrných medailí na EURu 1996 v Anglii, neznámou osobou.

„Mnozí hráči z A mužstva chodili velice ochotně kopat za béčko, když se například potřebovali rozehrát po zranění, nebo nabrat zápasový rytmus, znal jsem je všechny,“ ujišťuje Šusta. „Jako fotbalisty i jako lidi,“ přidává zkušenost nezbytnou pro koučování.

Navíc slávistická rezerva měla rovněž vysokou výkonnost, v ročníku 1995/1996 postoupila z ČFL (česká fotbalová liga) do druhé nejvyšší – tedy profesionální – soutěže. I když vedení klubu nakonec tuto možnost nevyužilo, kvalita byla nepopiratelná.

Teď však před trenérem a celou Slavií ležel těžký úkol – zvládnout utkání na půdě německého protivníka. „Přípravu a rozbor protivníka dělali trenéři Cipro a Pešice, vedli i předzápasové tréninky ve Freiburgu den před duelem,“ líčí Šusta. „Já byl ovšem u všeho přítomen,“ nabíral zkušenosti s mužstvem, i s jednotlivými hráči.

Při utkání seděl na lavičce on, avšak dvojice trenérů byla hodně nablízku. „Seděli na tribuně ve třetí řadě, Franta Cipro mi během zápasu předal velice jednoduše několik pokynů,“ prozrazuje Šusta. Ani dvacet tisíc diváků v ochozech a bouřlivá atmosféra komunikaci nezničila. Vyplatilo se, Slavia vyhrála 2:1 díky brankám Pavla Novotného a Martina Pěničky. Odveta skončila bez branek a postup do dalšího kola byl tu.

Slávistická spanilá jízda přes švýcarské FC Lugano (2:1 a 1:0), francouzský Racing Lens (0:0 a 1:0), jarní čtvrtfinále s italským AS Řím (2:0 a 1:3) skončila až největším úspěchem na evropské pohárové scéně v historii v semifinále s dalším francouzským týmem Girondins Bordeaux (0:1 a 0:1).

Zásluhu na tom měl i trenér rezervy Jiří Šusta, který se ocitl na lavičce shodou nečekaných okolností.

Sponzor tohoto Okénka minulosti je nakladatelství Prostor