Okénko minulosti: Koronavirus nezná slitování, hrát bez diváků je nejhorší trest

Nejvyšší česká fotbalová soutěž se opět rozeběhne, ovšem bez diváků. Prázdné ochozy už fotbalové duely zažily, fanoušky do hlediště však nepustilo ohrožení z nákazy, ale jejich předešlé nepřístojnosti. I v evropských pohárech UEFA trestala za nekázeň zavřením stadionu, tedy utkáním bez fanoušků, nebo vyhnanstvím do jiného místa.

V 80. letech minulého století skvostně reprezentovali československý klubový fotbal Bohemians Praha, v ročníku 1982/1983 postoupili až do semifinále Poháru UEFA.

V září 1986 se chytali na další vystoupení, ovšem s jednou velkou nevýhodou – za nepřístojnosti v utkání s anglickým Tottenhamem Hotspur v předešlém ročníku jim evropský orgán zavřel stadion. Museli obětovat milovaný ďolíček, kde zválcovali nejednoho soupeře zvučného jména.

Los jim v 1. kole Poháru UEFA přidělil maďarský Raba ETO Györ. Nejprve se hrálo na hřišti protivníka, kde klokani podlehli 1:3. Pro odvetu si pražský klub vybral Bratislavu, což byl pro fanoušky hostí náramný dárek. „Měli to z Györu asi padesát kilometrů, my z Prahy sedmkrát tolik,“ vzpomíná útočník Vladimír Hruška.

Ochozy na stadionu Slovanu Bratislava na Tehelnom poli byly však hustě obsazené, přišlo 13 tisíc diváků. „I když většina fandila soupeři, byla to atmosféra, která nás hnala kupředu,“ utvrzuje Hruška, hrdina utkání, že hrát jinde bylo než doma před prázdným stadionem.

Klokani vedli ke konci zápasu 2:1, k postupu měl blíže maďarský tým. V 88. minutě však italský rozhodčí Paolo Bergamo nařídil pokutový kop za faul na Stanislava Levého. „Určeni jsme byli já a útočník Petr Janečka, ten se však ztratil, někde se občerstvoval,“ vytahuje z paměti Hruška.

Vzal to tedy na sebe a přesnou ranou zajistil prodloužení. V něm přidal postupový zásah, jeho střela hlavou šla až od tyče přes celou branku do druhé a pak míč skončil v síti. Radovali se Bohemians. „Hrát daleko bylo lepší než bez diváků,“ opakuje Hruška.

Trest za nepřístojnosti diváků řešila i Sigma Olomouc. V srpnu 1996 se po čtyřech letech probojovala opět do Poháru UEFA, v předkole měla nastoupit proti polskému Hutniku Krakov. Tedy nepříliš obávanému soupeři, pro mužstvo Karla Brücknera, který v předchozích letech stanulo proti všelijakým evropským pojmům, určitě překážka překonatelná. Jenže tu byl trest za nepřístojnosti při zápasu s Juventusem Turín z podzimu 1992. A UEFA nepromíjí.

Stěhování se jinam se jevilo jako krajně nevhodné, na domácí Andrův stadion byli všichni zvyklí. Ředitel Jiří Kubíček vynaložil veškeré úsilí, aby se hrálo v Olomouci. I za podmínky, že bez diváků.

Výhra 1:0 nebyla příliš vysoká, zážitek přímo otřesný. „Bylo to příšerné, nefotbalové, všechno bylo slyšet, každý výkřik,“ přiznal po utkání Kubíček. A fotbalový pánbůh na straně Hanáků nestál ani v odvetě, kam jeli hráči autobusem, neboť Krakov je kousek za hranicemi. Český zástupce podlehl 1:3, když si špatný den vybral brankář Martin Vaniak, budoucí slávistický čaroděj.

Ale základní kámen neúspěchu byl položen podle mínění olomouckého funkcionáře při prvním duelu. „Měli jsme raději odjet do Jablonce, Plzně nebo někam na Slovensku, i když už se federace rozpadla, než hrát před prázdnými ochozy. Nic pro fotbal horšího není,“ sypal si popel na hlavu Kubíček.

Nyní však jiná volba není. Zrádný virus a s ním spojené ohrožení nákazy diváky na stadiony nepustí.

Použité zdroje: Bohemians.cz