Tijani Belaid: Nemohl bych v České republice hrát za jiný tým než za Slavii, je to má srdeční záležitost
Tijani Belaid pomohl pražské Slavii k historickému postupu do základní skupiny Ligy mistrů, kde vystřelil svému klubu výhru v úvodním zápase proti Steaue Bukurešť. Po odchodu ze Slavie se stal fotbalovým cestovatelem a nedokázal nikde zakotvit na delší dobu. Pro Ruik prozradil, jaký hráč ho v Interu nejvíce uchvátil nebo jak vzpomíná na své působení ve Slavii.
Tvoje fotbalová kariéra odstartovala v Paris FC, odkud jsi přestoupil do Interu Milán. Jak vzpomínáš na angažmá v Interu? A proč si myslíš, že ses nedokázal výrazněji prosadit?
Během mého působení v Paříži jsem měl docela dost nabídek z jiných francouzských týmů, ale všiml si mně pan Casiraghi, který pracoval jako skaut pro Inter Milán. On mě přesvědčil odejít a já se v nějakých 16 letech upsal Interu. Pan Casiraghi je už bohužel po smrti, byl pro mě něco jako otec a já mu jsem nesmírně vděčný za všechno, co pro mě udělal.
A co se týče toho, jestli jsem se mohl výrazněji prosadit? V té době to bylo pro mě strašně těžké, protože do klubu přicházeli hráči světového kalibru, jako jsou Luis Figo nebo Patrick Vieira. Ale jsem nesmírně rád za tu možnost v Interu působit, ale bylo nemožné se tam v té době prosadit.
Hrál jsi se skvělými fotbalisty v Interu, který z nich na tebe udělal největší dojem?
Největší dojem na mně udělal Juan Sebastián Verón, to byl neuvěřitelný fotbalista, ale třeba i Luis Figo nebo Adriano byli také úžasní hráči.
Nejlepší období své kariéry jsi strávil ve Slavii Praha. Jak vzpomínáš na Slavii?
Pro mě bylo období ve Slavii skutečně vůbec tím nejlepším angažmá v mojí kariéře. Zažil jsem tam spoustu úspěchů, ať už to byl zisk mistrovských titulů nebo účast v Lize mistrů. Podařilo se mi vlastně vstřelit i první branku v Edenu. Byl jsem součástí historie Slavie a jsem na to velmi hrdý.
Vstřelil jsi vítěznou branku v úvodním zápase Ligy mistrů proti Steaue Bukurešť. Co se ti vybaví, když ti někdo připomene tento moment?
Pro Slavii to bylo historicky vůbec první vítězství v Lize Mistrů, takže to bylo něco neuvěřitelného. A já osobně tento moment řádím mezi vůbec ty nejlepší v mojí fotbalové kariéře, na který nikdy nezapomenu.
Sleduješ pořád Slavii? A co si myslíš o aktuálním týmu?
Samozřejmě, stále Slavii sleduji a hlavně teď na podzim v Lize Mistrů jsem viděl, jak hráli výborně. Trenér Trpišovský udělal s týmem neuvěřitelný kus práce. A je příjemné i vidět, že Slavia nepřivádí předražené hráče a za klub hrají kluci, kteří hrají pro klub srdcem. To se mi moc líbí.
Když s tebou přestala Slavia počítat, tak o tebe projevila zájem Mladá Boleslav. Proč ti tohle angažmá nevyšlo?
Zcela upřímně po tom všem, co jsem zažil se Slavií, všechny ty úspěchy, tak jsem si nedokázal představit působit v České republice v jiném týmu než ve Slavii. Ke všemu jsem měl výborný vztah s fanoušky a neuměl jsem si představit, že bych hrál proti Slavii.
Narodil ses ve Francii, ale reprezentoval jsi Tunisko. Cítíš se být více Francouzem nebo Tunisanem?
Cítím se být obojím, ale moji rodiče jsou Tunisané a já tak měl na, výběr koho budu reprezentovat. I když jsem se narodil a vyrůstal ve Francii, tak mě můj otec tlačil, abych reprezentoval Tunisko. Moje srdce to tedy trochu více táhne k Tunisku.
Po odchodu z České republiky ses stal takovým cestovatelem a prošel mnoha kluby. Proč ses nedokázal někde usadit, tak jako ve Slavii?
Po odchodu ze Slavie jsem zamířil do Hull City, kde jsem byl krátce. Tak jsem si řekl, že bych chtěl poznat co nejvíce nových zemí a soutěží, když mám tu příležitost díky fotbalu. Dokonce jsem si vyzkoušel fotbal i v Indonésii, ale nikde mi to prostě nesedlo tak jako ve Slavii, abych se rozhodl zůstat tam delší dobu. Slavia mi sedla úplně ve všem a je to moje srdeční záležitost.
Naposledy jsi nastupoval v Iráku za klub Erbil SC. Jak jsi tam spokojený? A nechtěl by ses vrátit zpět do Evropy?
Do Erbilu jsem šel hlavně z toho důvodu, že hrál asijský kontinentální pohár, což mě lákalo nejvíc. Ale kvůli těm všem problémům, které se tam dějí, bych se chtěl vrátit do Evropy. Úplně nejlepší dárek by byl pro mě, kdybych mohl ukončit kariéru ve Slavii. Ale to nevím jestli je vůbec reálné.
