Patrikův příběh na pokračování: #2: Vystoupení z komfortní žilinské zóny

Příběh na pokračovaní s brankářem Patrikem Le Giangem skončil první kapitolou v podobě: Jak to celé začalo, Aneb když si Patrik žádá o své místo, kde jsme shrnuli začátky slovenského brankáře. Nyní navážeme příběhem, kde Patrik popisuje svoje osobní rozhodnutí vystoupit z komfortní zóny v podobě odchodu z domácího prostředí.

Proč tvé kroky vedly ze Slovenské nejvyšší ligy, konkrétně z top slovenského klubu Žiliny, do průměrného klubu druhé české ligy, tedy do Vlašimi?

Ono to vyplynulo ze situace. Já jsem byl hráčem Žiliny od svých patnácti a v A-týmu od sedmnácti, kde jsem se poznal právě i s Martinem Dúbravkou, a tehdy to bylo nastavené tak, že po jeho odchodu jsem na řadě já.

Takže po odchodu tvého kolegy Martina Dúbravky ten potřebný prostor nepřišel?

Byl jsem právoplatným členem slovenské jednadvacítky a také v Žilině jsem měl skvělou pozici, akorát jsem nedostával takový prostor v prvním mužstvu, jaký jsem si přál.

Takže tvá touha byla hrát a nečekat?

Ano, protože jsem jako reprezentant chtěl sbírat minuty a cenné zkušenosti jako spousty mých spoluhráčů z reprezentace, kteří ligu již hráli.

Jaké to jsou pocity? Jak jsi se cítil?

Osobně jsem necítil žádný osobní růst a možnost někam se posouvat i přestože jsem tomu na tréninku dával všechno, a proto jsem se rozhodoval, zda podepíšu v Žilině novou smlouvu a budu tady například do konce kariéry. Měl jsem v Žilině skvělé podmínky, byl jsem tam doma, prostě žil jsem v té fotbalové bublině.

Dá se říct, že jsi byl v Žilině v komfortní zóně?

Ano přesně tak. A proto jsem se rozhodl z této komfortní zóny vystoupit. Cítil jsem, že potřebuji nový impulz a takto sem to řekl trenérovi.

Kdo v té době trénoval Žilinu?

Shodou okolností nynější trenér Plzně Adrián Gula, který je z fotbalové stránky asi nejlepší trenér, kterého jsem měl.

Jaký je Adrián Gula trenér? Dle zjištěných informací, patří mezi top trenéry?

Jednoznačně! Klobouk dolu před ním. Protože je to velmi moderní trenér a velmi mi připomíná španělského trenéra Josepa Guardiolu. Vkládá do všeho neuvěřitelný entuziazmus a dokáže tým i každého hráče strhnout k velkým věcem.

Vraťme se, ale k odchodu ze Žiliny, jak probíhalo rozhodnutí, že odejdeš?

Jak jsem zmiňoval, uvědomil jsem si, že chci něco dokázat ve fotbale, a proto jsem si řekl, že pokud chci něco změnit, tak musím odejít, protože potřebuji novou výzvu, změnu.

V jaké fázi sezony to bylo?

V té době byl zrovna konec přestupového období a já řešil se svým agentem jak dále, ale nějak se nic nevyvíjelo, nikdo mi nepomohl, i přestože jsem byl dvojkou v Žilině, která hrála Evropskou ligu plus od svých osmnácti let jsem byl v reprezentační jednadvacítce, kde jsem odchytal dohromady 16 zápasů.

Jaký byl zájem o tvé služby?

Neměl jsem žádné starty v lize, takže to byla prostě realita a pro mě velmi velká, ale výborná pomyslná facka, protože opravdu zájem z první slovenské či české ligy nebyl. 

Již brzy zde bude k dispozici navazující příběh na pokračování v podobě Patrikovy cesty do Vlašimi. Těšte se!