Erik Pačinda: Polsko? Jsem vážně mile překvapen, ale určitě bych se rád vrátil do Plzně

Erik Pačinda v letošní sezóně hostuje z Viktorie Plzeň v polském klubu Korona Kielce. V Polsku má pravidelné herní vytížení, které by mu mělo pomoci k letnímu boji o místo v družině trenéra Guľy. Slovenský fotbalista pro Ruik zavzpomínal na působení v nižších zahraničních soutěžích nebo se vyjádřil ke svému odchodu z Dunajské Stredy.

Během svého působení v mateřském klubu Košicích jste si stihl dvakrát vyzkoušet působení v nižších soutěžích v Rakousku (SV Horn) a ve Francii (Tours FC). Jak vzpomínáte na tyto zahraniční angažmá?

V Košicích jsem začal s fotbalem jako osmiletý kluk a v nějakých patnácti letech jsem se přesunul do akademie v Rakousku, kde působilo spolu se mnou více Slováků. Studoval jsem tam a zároveň hrál i fotbal. Byla to sice nižší soutěž, ale úroveň byla velmi kvalitní. Hrál jsem tam za dorost, ale už jako šestnáctiletý jsem chodil hrát za áčko. V Rakousku jsem nasbíral spoustu zkušeností a rád na to vzpomínám.

Tours mi toho dalo taky hodně. Mohl jsem vidět a vyzkoušet si velmi kvalitní soutěž, ale bohužel jsem nastupoval velmi málo. Tím pádem to hostování neproběhlo podle mých představ.

Jste odchovancem Košic, ale nejvíce jste na sebe upoutal pozornost v Dunajské Stredě. Jak to, že Vám toto angažmá tak sedlo?

Před odchodem do Dunajské Stredy se mi velmi dařilo v Košicích a když se mi ozvali trenéři Marič s Praženicem, tak jsme se během chvíle domluvili. Dunajská Streda už tehdy měla velmi vysoké ambice, protože do klubu vstoupil Oszkar Világi. V klubu mi to prostě sedlo, protože mi trenéři důvěřovali a mně se dařilo na hřišti.

Díky svým výkonům v drese Dunajské Stredy jste si vysloužil v roce 2018 pozvánku do národního týmu Slovenska. Co to pro Vás osobně znamenalo? A myslíte si, že se ještě podíváte do reprezentace?

Dostat se do reprezentace je sen každého fotbalisty. Mně se to podařilo a jsem za to vděčný trenérovi Kozákovi, že mi tuhle šanci dal. A myslím si, že jsem se mu i já za to odvděčil v Thajsku. Pro mně to byl prostě splněný sen.

A jestli se ještě podívám do reprezentace? Podívat se do reprezentace je strašně těžké. Uvidíme, co bude, ale proč ne.

Údajně pro Vás i pro klub byl odchod z Dunajské Stredy vysvobozením. Panovaly tam nějaké spory mezi Vámi a trenérem Hyballou?

S trenérem Hyballou jsem neměl žádný spor. On má rád mě a ja zas jeho. Ano, staly se nějaké věci, na které bych už nerad vzpomínal. Dunajskou mám velmi rád a budu na ni vždy v dobrém vzpomínat.

Do Plzně jste přestoupil v říjnu 2018, ale nastoupit za klub jste mohl až v jarní části. Viktorka hrála Ligu mistrů. Nebylo Vám líto, že nemůžete být na hřišti?

Nejprve bych chtěl říct, že přestup do Plzně byl spojený s mými výkony v Dunajské Stredě, nikoliv kvůli údajným sporům. A když jsem viděl, jak kluci nastupují v Lize mistrů proti týmům jako Real Madrid nebo AS Řím, tak mě to velmi mrzelo. Bohužel přišel jsem po konci přestupového období a musel se dívat jen z tribuny.

Jak moc ovlivnila červená karta v zápase juniorské ligy Váš start v Plzni? A už jste se bavil s trenérem Guľou o budoucnosti?

Určitě, ta červená karta bohužel trochu ovlivnila můj start v Plzni, protože jsem se vyřadil na úvodní zápasy jara. S novým trenérem Guľou jsem se ještě vůbec nebavil o své budoucnosti. Jsem stále hráčem Plzně a uvidíme, co bude v létě. Určitě bych se rád vrátil do Plzně, protože se jedná o velmi kvalitní klub.

V létě jste odešel na hostování do polského klubu Korona Kielce. Jak se Vám líbí v Polsku? A jaký dojem na Vás udělala polská soutěž?

Polsko je krásna země. Jsem vážně mile překvapen. Po fotbalové stránce jsou tu nádherné stadiony a liga je velmi kvalitní. Soutěž je dost sledovaná v televizi a je tu celkově obrovský zájem o fotbal. V Kielci máme velmi nadstandartní podmínky pro trénování a i péče o hráče je na vysoké úrovni.

Několik soutěží jste si během své kariéry už vyzkoušel. Kde Vám nejvíce fotbal vyhovoval?

Nejvíce mi to vyhovovalo v Dunajské Stredě pod trenérem Rossim. Hráli jsme styl fotbalu, který vyhovoval jak mně, tak i týmu. Ale taky velmi rád vzpomínám na období v Košicích pod trenérem Látalem nebo trenérem Fabuľou. Na ně vzpomínám asi nejradši úplně.