Stanislav Vlček: Slavia se mi vryla pod kůži

Stanislav Vlček byl strůjcem historického postupu Slavie přes Ajax Amsterdam do Ligy mistrů. Bývalý kapitán pomohl Slavii i k mistrovskému titulu a stal se legendou pražského klubu, na kterou slávističtí fanoušci nedají dopustit. Vysloužil si pozornost reprezentačního trenéra Karla Brϋcknera, pod kterým absolvoval evropský šampionát v roce 2008. Vyzkoušel si dvě zahraniční angažmá. Podařilo se mu vstoupit do klubu ligových kanonýrů. Nejen na tyto momenty zavzpomínal Stanislav Vlček pro Ruik.

Vaše ligová kariéra odstartovala v pražských Bohemians. Jak vzpomínáte na své začátky v nejvyšší soutěži?

Tak už je to nějaký ten pátek. Dříve nebylo zvykem, aby mladí hráči dostávali tolik příležitostí. Mně vlastně bylo necelých 17 let, když jsem dostal šanci v A-týmu Bohemians, takže jsem měl obrovskou radost.

Přes České Budějovice jste se dostal do Sigmy Olomouc, ze které jste se i díky svým výkonům poprvé dostal do reprezentace. Myslíte si, že angažmá na Hané pozitivně ovlivnilo Vaši kariéru?

Já si myslím, že určitě období v Sigmě ovlivnilo pozitivně moji kariéru. Mně se tam osobně dařilo po herní stránce a dařilo se nám i jako týmu. Ke všemu tam byla spokojená i moje rodina, narodila se nám tam s manželkou naše první dcera a oba rádi vzpomínáme na období v Olomouci. Udělali jsme si tam i spoustu známých za těch sedm let. Takže po fotbalové i osobní stránce to bylo velmi povedené angažmá.

Vaše Výkony v Olomouci zaujaly trenéra Jaroslava Hřebíka, který si Vás vzal s sebou do Dynama Moskva. Jaké máte vzpomínky na své první zahraniční angažmá a proč trvalo jen půl roku?

Bylo to hrozně narychlo, já jsem se dozvěděl o zájmu Dynama nějak před Vánocemi od trenéra Hřebíka, který si mě tam chtěl vzít s sebou. Ke všemu na cestě byla druhá dcera. Ale po dohodě s manželkou jsme si řekli, že do toho půjdeme, a i já si chtěl vyzkoušet zahraničí. Vlastně strávil jsem tam pouhý půl rok, protože trenéra Hřebíka odvolali a hráčům, které si pan Hřebík přivedl, bylo sděleno, že se s nimi nepočítá a mohou si hledat nové angažmá.

Po konci v Rusku jste se rozhodl pro návrat domů, kde Vás získala pražská Slavia. Byla ve hře i jiná varianta než Slavia?

Já jsem byl nejprve domluven s trenérem Jarůškem, který v tu dobu vedl Zbrojovku Brno, že tam půjdu hrát. Ale poté do toho vstoupila Slavia i díky Martinovi Zbončákovi, se kterým jsem působil v Dynamu. Projevil zájem i trenér Csaplár, který v tu dobu trénoval Slavii. Klub jako Slavia se odmítá velmi těžce a je i snem každého fotbalisty u nás hrát za takový klub. Musel jsem tedy zavolat panu Jarůškovi a omluvit se a říct mu, že o mě projevila zájem Slavie a že bych to chtěl jít zkusit spíše tam. Tahle volba byla příjemnější i pro rodinu z toho důvodu, že jsme žili v Benešově.

Ve Slavii jste zažil zřejmě nejúspěšnější období své kariéry. Získal jste titul, pomohl k historickému postupu do Ligy mistrů přes Ajax a byl kapitánem týmu. Jak vzpomínáte na své hráčské působení ve Slavii?

No tak jednoznačně se jednalo o moje nejpovedenější období. Odehrál jsem za Slavii spoustu zápasů a měl tu čest být dokonce i kapitánem. Pod trenérem Jarolímem jsme hráli dobrý fotbal, dařilo se nám a zažili jsme úspěchy v podobě titulu nebo postupu do Ligy mistrů, takže sen mnoha fotbalistů. Slavia má i úžasné fanoušky, kteří vždy stáli při nás a troufnu si říct, že i já osobně mám s nimi skvělý vztah. Mohu říct, že Slavia se mi vryla pod kůži.

Svými výkony ve Slavii jste zaujal Anderlecht Brusel. Dostal jste šanci si vyzkoušet i své druhé zahraniční angažmá, tentokrát v Belgii. Jednalo se o povedenější angažmá než v Rusku?

Stoprocentně se jednalo o povedenější angažmá než v Rusku. Každopádně to bylo dost neplánované a nemohl jsem tomu uvěřit, když mi pan Paska oznámil, že má Anderlecht o mě zájem. Mě bylo 32 let, takže jsem byl i v pokročilém fotbalovém věku a už jsem moc nepočítal se zahraničním angažmá. Takže nebylo ani o čem přemýšlet a kývl jsem na tento přestup. Důležitou roli sehrálo i to, že v klubu působili Honza Polák a Dan Zítka, kteří nám zezačátku pomohli a my se za tu dobu velmi spřátelili, dodnes se vlastně navštěvujeme. Rád na toto angažmá vzpomínám i proto, že se mi v Belgii podařilo vstřelit stý gól.

V dresu reprezentačního týmu jste nastoupil ke 14 utkaním a zúčastnil se i mistrovství Evropy v roce 2008. Co to pro Vás osobně znamenalo?

Tak to je další splněný sen. Za generace Nedvěda, Šmicera, Jankulovského a dalších, kteří hráli skvělý fotbal, tak bylo velmi těžké se dostat do reprezentace. Po konci této éry, jsem dostal i já šanci a zahrál jsem si i na mistrovství Evropy ve Švýcarsku a Rakousku. Myslím si, že je snem každého fotbalisty nastoupit na mistrovství Evropy nebo světa za svou zemi. Já jsem měl i to štěstí, že jsem ve skupině naskočil do všech třech zápasů, bohužel se nám nepodařilo postoupit, ale velmi na to rád vzpomínám.

Nejlepší a nejhorší moment ve Vaší hráčské kariéře?

Nejlepší moment? Tak to je jednoduchý. Jednoznačně postup přes Ajax Amsterdam do Ligy mistrů na Strahově. Na tu euforii a oslavy s fanoušky se nedá zapomenout. A nejhorší moment, je ten, když jsem se vrátil z Anderlechtu do Slavie a my jsme v předkole Ligy mistrů vypadli s Šeriffem Tiraspol v domácím utkání v Edenu. Vedli jsme 1:0 a tento výsledek by nám stačil k postupu, ale bohužel v 95. minutě Tiraspol vyrovnal a my jsme vypadli. Na tento moment velmi nerad vzpomínám.

Momentálně působíte ve Slavii jako vedoucí mužstva. Můžete čtenářům přiblížit co, obnáší Vaše funkce?

Jsem vlastně taková spojka mezi sportovním manažerem Honzou Nezmarem, trenérem Trpišovským a hráči. Mám na starost například zařizování hotelů nebo dopravu. Starám se o rozhodčí, když k nám přijedou na domácí zápasy a vyplňuji zápis před zápasem. Snažím se být k ruce Jindrovi Trpišovskému, Honzovi Nezmarovi i hráčům a zařídit jim potřebný servis, který potřebují. Jsem moc rád, že patřím do realizačního týmu a že mohu být i nadále součástí prvoligové kabiny mezi mladými kluky.

Slavia během zimní pauzy přišla o Součka, Škodu a Hušbauera. Jak těžké bude nahradit tyto hráče?

Věděli jsme, že to jednou přijde. Všichni tři nám budou strašně chybět jak na hřišti, tak i v kabině, kde byli lídry. Milan Škoda dostal velmi zajímavou nabídku z Turecka a chtěl si vyzkoušet zahraniční angažmá. Nešlo mu zabránit, protože již v minulosti měl možnost odejít a na přání klubu vždy zůstal a odváděl tu nejlepší práci pro tým. Měl velké slovo v kabině i respekt u spoluhráčů. Ke všemu na konci podzimu chytil fazónu a střelecky se mu dařilo, což potvrzuje i teď v Turecku.

Hušby měl nejdříve nabídku z Bulharska, která nedopadla, ale projevily o něj zájem Drážďany. Pepa si to chtěl jít vyzkoušet a my jsme mu nechtěli bránit. O Tomášovi Součkovi nemá cenu mluvit, byl to motor naší zálohy a bude nám strašně chybět. Je to poctivý a pracovitý kluk, který si tuhle šanci zaslouží.

Tomáš Souček snil o Premier League a momentálně si svůj sen prožívá v tradičním londýnském klubu West Hamu United. Myslíte si, že se prosadí a jakou budoucnost mu předpovídáte?

První úkol je záchrana. West Ham má velmi těžký los, myslím si, že je čekají zápasy s Liverpoolem, Chelsea a Manchesterem City. Doufáme, že se West Ham zachrání i kvůli Tomášovi. Tím pádem by se Tomášovo hostovaní automaticky proměnilo v přestup. V případě, že by West Ham sestoupil, tak by se Tomáš vrátil do Slavie a ohledně jeho budoucnosti by se jednalo.

Co mám informace zatím od kluků, tak Tomáš je nadšený z nového angažmá, co se týče fanoušků nebo zázemí. Přeji mu, aby se zachránili a on si vybudoval silnou pozici ve West Hamu jako měl ve Slavii.

Váš plakát visí na stadionu v Edenu vedle dalších slávistických legend. Co to pro Vás osobně znamená?

Já se přiznám, že nejsem zastáncem toho, abych někde visel. Ovšem, vnímám to tak, že klub mi tím dal najevo, že si váží toho, co jsem pro Slavii v minulosti odvedl. A viset na stadionu vedle legend jakými jsou Veselý, Knoflíček, Šmicer nebo Škoda je pro mě čest a vážím si toho. Kromě toho beru i momentální působení v realizačním týmu jako takovou odměnu za moje služby z minulosti.

Jan Bořil si po své rozhodující trefě v předkole Ligy mistrů proti Kluži dělal srandu, že by Váš plakát měli sundat a dát tam jeho. Myslíte si, že i Jan Bořil se jednou dočká?

Jak řekl pan Tvrdík, tak ten, ten si bude muset počkat (smích). Je to vážně vtipný, protože v den zápasu proti Kluži jsme na sebe narazili na stadionu a on mi řekl, dneska tě sundám z plakátu a večer skutečně rozhodl. Každopádně Bóřa hraje skutečně skvěle a daří se mu, je to velmi důležitý hráč pro Slavii, ale jak řekl pan Tvrdík. Bude si muset ještě počkat.

Jak se Vám spolupracuje s Jindřichem Trpišovským a čím si vysvětlujete, že je tak úspěšný?

Jindra má kolem sebe tým lidí, kterým věří, ať už to je Jarda Köstl, Zdeněk Houštecký, Radek Černý nebo Štěpán Kolář. Jsou to všechno mladší kluci, kteří jsou pracovitý a rozumí fotbalu. Jindra si je sám vybral, oni si získali jeho důvěru a tu jim prokazuje i tím, že nechává některá rozhodnutí zcela na nich. Já sám to mohu potvrdit, taky jsou věci, které nechává vyloženě jen na mně. On sám má obrovský přehled a umí neskutečně nastudovat soupeře, což je pak vidět i v zápasech. Tohle všechno propojení v realizačním týmu u Jindry funguje a i to stojí za tím úspěchem.

Blíží se červnové mistrovství Evropy, kam se probojovala i Česká republika. Jak si myslíte, že si reprezentační tým povede?

Jedná se o velký úspěch pro náš fotbal, tímto bych chtěl ještě pogratulovat Jardovi Šilhavému k postupu. Myslím si, že kluci si postup zasloužili a že hráli dobrý fotbal. Na samotném turnaji je to taková loterie, každý může překvapit a bude záležet i na aktuální formě. Máme těžkou skupinu, kde je favoritem Anglie, ale i s tou se dá hrát, o tom jsme se mohli přesvědčit na podzim v Praze. S dalšími soupeři Chorvatskem a někým z baráže to vidím 50 na 50. Samozřejmě klukům přeju, aby jim to šlapalo a postoupili ze skupiny. Bude to i reklama pro zdejší fotbal. My sami jsme ve Slavii rádi, že 6 až 7 kluků je od nás v reprezentaci.