Bývalý reprezentant Günter Bittengel se postavil zákeřné nemoci

Byl velkým bojovníkem na hřišti, je jím i v osobním životě. Bývalý reprezentant Günter Bittengel, nyní manažer mládeže v Dukle Praha, se musel vyrovnat s tíživou zvěstí, že musí čelit zhoubnému národu. Nepoddal se, postavil se statečně zákeřné nemoci a vyhrává. „Chci tu být pro lidi, které mám rád,“ zní jeho krédo, které ho posiluje.

Poznání, že v jeho těle bují zhoubný nádor, přišlo plíživě, téměř nenápadně. „Nebylo mi nejlépe, v noci jsem měl bolesti břicha, přišlo zvracení,“ vrací se do jara loňského roku.

„Ale nebyl jsem si vědom, že bych něco zanedbal, že bych něco špatného snědl. Nejdříve jsem to přešel, ale opakovalo se to v pravidelných intervalech. Když to bylo potřetí, vyhledal jsem svou ošetřující lékařku doktorku Svitákovou, která mi udělala sono břicha a poslala mě na podrobnější vyšetření. Během dvou měsíců jsem absolvoval mnoho vyšetření, které jsem dokončil loni začátkem května biopsii v dutině břišní, kde mi diagnostikovali lymfom s tím, že jde o zhoubný nádor a je nutné začít okamžitou léčbu. Šlo o poměrně masivní nález, o velikosti třináct krát sedm centimetrů,“ odhaluje rozsah onemocnění.

První pocity po zjištění, že čelí velmi nebezpečnému protivníkovi, nebyly přirozeně příjemné. „Už to, že začnete lítat po vyšetřeních, naznačuje, že se něco děje. Já znal do té doby jen pravidelné prohlídky a zubaře, když samozřejmě nepočítám sportovní zranění, ale nikdy jsem neměl nic vážnějšího. Když navíc vyšetření jsou s možnou diagnózou, že máte v sobě rakovinový zárodek, který může být i smrtelný, není to nic příjemného, “ přiznává pětinásobný reprezentant Československa a Česka.

Odhodlání nepodat se nemoci bylo ovšem veliké. „Vzal jsem to jako realitu, že to tak je, že se to stává desítkám i stovkám tisícům lidí, a musí se s tím také vyrovnat,“ uvědomoval si, že se osud nezaměřil jen na něho. „Závěr byl, že jedinou cestou je chemoterapeutická léčba. Nicméně mě ujišťovali, že v ní mají dobré výsledky. Otevřeně mi řekli, že lymfom je střední závažnosti, nikoli lehký, ale ani těžký a nevyléčitelný. Měl jsem před sebou pětiměsíční léčbu, po ní se mělo vidět, jak na tom jsem,“ popisuje následné kroky specialistů.

Velkou oporou mu byla rodina. „Všem jsem řekl na rovinu, co mi při vyšetření zjistili. Kromě mámy, je už ve věku osmdesáti tří let, té jsem o podezření neříkal, pak až to, že se musím léčit,“ citlivě vynechal matku. „Manželku jsem informoval, děti to věděly taky. Jsou už velké, dceři Lence je třicet dva, synovi Günterovi třicet. Šestiletá velice vnímavá vnučka Anetka to ovšem nevěděla, před ní jsme nic neříkali. Před měsícem se nám narodila další radost vnučka Ella,“ věděl hned, pro koho musí zabojovat.

Nebylo to ovšem tak jednoduché. „Anetka si samozřejmě všimla, že mi vypadaly vlasy. Tak jsme jí řekli, že se děda nechal ostříhat jako voják. Musím říci, že mě rodina hodně podržela. Při takové léčbě je zásadní osobní postoj, jak to člověk přijme a dokáže se s tím vyrovnat, a pak samozřejmě pomoc nejbližšího rodinného okolí,“ zdůrazňuje bývalý útočník německého bundesligového týmu Bayeru Uerdingen.

Sám se snažil dávat co nejméně najevo, jakou složitou životní etapou prochází. „Chodil jsem dál do zaměstnání na Duklu, dělal jsem pořád to, na co jsem byl zvyklý. A neuhýbal jsem tomu ani doma. I když tělo bylo unavenější a byl jsem upozorňován, abych se nepřepínal, šel jsem pracovat třeba na zahradu. Léčba probíhala loni v létě, kdy bylo velké horko, musel jsem se hlídat, abych nechodil moc na sluníčko, hodně pil. Po chemoterapii je to především o pití, aby se tělo co nejdříve vyčistilo,“ stal se příkladným pacientem.

A šel zdárné léčbě i naproti. „Pátral jsem po tom, co doporučuje alternativní léčba. Prostě udělal pro zdárný konec všechno, co je možné,“ pustil se odhodlaně i na půdu nevědeckou. „Různá babkovská doporučení, co je dobré při tom dělat, díval jsem se na čínskou medicínu, která doporučuje speciální houby Reishi a Cordyceps, semínka z mandlí, lněný olej a lněná semínka rozemletá a smíchána s tvarohem, hledal jsem kde co,“ vypočítává.

Všechno podřídil jedinému cíli. „Pět měsíců jsem jel v režimu, který mi měl co nejvíce pomoci. Nevím, jestli to skutečně pomohlo, každopádně se mi po třech chemoterapiích povedlo být takřka čistý. Lymfom přestal být prozatím nebezpečný. Měl jsem malé nálezy v tříslech, v žebru, něco na játrech, krku, ale nejvíc v břiše. V srpnu jdu na PET/CT vyšetření, které by mělo uzavřít a definitivně potvrdit úspěšnost dosavadní léčby. Doufám, že bude všechno v pořádku,“ věří, že zákeřný ničitel jeho zdravý byl poražen.

Odmítal si připouštět, že by se léčba nezdařila a přišel dokonce hrůzný konec, ale… „Musíte i s tím počítat. Proděláváte léčbu, která může být na konci smrtelná,“ uvědomoval si, jak je nález závažný.

„Ať je člověk jakkoli silný, takovou myšlenku si do hlavy pustí. Vleze tam sama,“ nedělá ze sebe hrdinu akčních filmů. „Začnete přemýšlet, co s rodinou, kdyby to nevyšlo, jak bude fungovat dál. S nikým se o tom nebavíte, ale běhá to hlavou. Naštěstí u mě se od počátku vyvíjelo všechno dobrým směrem, léčba zabírala. Fatální myšlenky byly pryč, ale přemýšlíte, jak se k životu stavět dál. Z hlediska hodnot, stresu, komunikace s lidmi. A musím přiznat, že mě tohle poznání vyklidnilo. Náhled na život je úplně jiný,“ posunul se někam výše.

Všechno vypadá, když ne skvěle, tak velice nadějně. „Podle posledních vyšetření na CT by všechny zhoubné věci, které jsem měl v těle, měly být pryč,“ říká Bittengel. „Jsem v režimu udržovací léčby, která potrvá ještě rok a půl. Každého čtvrt roku chodím na kontrolu krve, bio léčbu a na konzultaci vývoje mého zdravotního stavu s mým ošetřujícím lékařem panem MUDr. Pavlem Otáhalem,“ ví, že musí bojovat dál. „V nemoci jsem se moc nehrabal, přijal jsem ji jako fakt s tím, že se chci vyléčit. Chci tu být ještě nějakou dobu pro lidi, které mám rád,“ zní jeho krédo.