Finanční krize Barcelony. Jak se Katalánci dostali k dluhům aneb Prezident není majitel

Barcelona a finanční krize, to už je dnes známá věc. Jenže jak se jeden z největších klubů na světě s obrovskými příjmy do ní vůbec dostal? Vše započalo u bývalého majitele Josepa Maria Bartomea.

Ve Španělsku panuje trochu jiná struktura, než u klubů například v Anglii. Klub nevlastní jeden majitel, který by mohl do něj pumpovat neomezené prostředky a dělat si s ním, co chce, aniž by se musel někoho ptát.

Tak jako to funguje třeba v případě Šejků v Manchesteru City či PSG, dříve u Romana Abramoviče, teď u Todda Boehlyho v Chelsea, nebo u Glazerů v Manchesteru United.

500Kč zdarma s promo kódem: BIGPROMOCZ

dalších 3000Kč za vklad + free spiny

VYUŽÍT PROMO KÓD

18+ Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost.

Barcelona, Real Madrid, Sevilla, Atlético Madrid, Athletic a několik dalších klubů má v čele klubu své členy zvané socios. V čele klubu je prezident, který musí nejprve nasbírat několik hlasů a poté vyhrát volby. Funguje to vlastně jako obyčejné státní volby na hlavu státu.

Prezident je volený na 4 roky a to je právě bolestí Barcelony. Aby se prezident dostal do funkce, musí ve volbách socios a fanouškům naslibovat spoustu věcí, které pak není zrovna lehké dodržet.

Tak například Florentino Pérez před svými prvními volbami na začátku 21. století slíbil, že přivede do Realu Madrid kapitána Barcelony, Figa. Nakonec se mu to také povedlo, ale rozdíl je v tom, že Pérez je vynikající obchodník, který hledí na ekonomickou stránku klubu na prvním místě.

Po nás ať přijde potopa

Barcelona takové prezidenty neměla. Bývalý prezident Sandro Rosell už načal krizi v Barceloně, při odchodu byl navíc vyšetřován za praní špinavých peněz a daňové úniky.

A v roce 2014 nastoupil Josep Maria Bartomeu. A přišlo asi nejčernější období v historii Barcelony. Bartomeu se totiž choval stylem „po nás ať přijde potopa, já už tady nebudu“.

Bartomeu slíbil velké úspěchy, jenže ty nepřicházely. Real Madrid vyhrával jednu Ligu mistrů za druhou a prezident Barcelony se to tak snažil řešit drahými nákupy. Navíc navždy bude zapsán jako prezident, který přišel o Neymara.

A jak peníze za rekordní přestup utratil? 117 milionů eur poslal do Dortmundu za Dembélého, 135 milionů eur do Liverpoolu za Coutinha a peníze byly fuč.

Hodně zpochybňována byla také výměna, kdy poslal do Juventusu 23letého Artura a přivedl místo něj 30letého Miralema Pjaniče.

Zároveň byl Bartomeu darem z nebes pro hráče Barcelony. Rozdával totiž gigantické smlouvy, které sice nebyly sloučitelné s platovým stropem, ale to Bartomea netrápilo, protože věděl, že tento problém už nebude řešit on, ale prezident po něm.

Lionelu Messimu tak dal tehdy největší smlouvu v historii sportu – 555 milionů eur na čtyři roky. To činí 138 milionů eur na sezónu. Tento gigantický kontrakt Barcelonu dost přiškrtila byl jedním z důvodů, proč Messi musel v létě 2021 odejít.

U Messiho, jakožto jednoho z nejlepších hráčů historie by se luxusní smlouva dala ješt pochopit. Ale totálně přestřelené smlouvy dostali i Jordi Alba, Sergio Busquets, Gerard Piqué, Sergi Roberto, Coutinho či Antoine Griezmann.

V nedávném rozhovoru se Isco nechal slyšet, že i on tehdy dostal nabídku z Barcelony. „Ano, dostal jsem v roce 2018 nabídku z Barcelony. A s tím, co tehdy Bartomeu rozdával za smlouvy… Měl bych dvakrát víc než v Realu. Ale nechtěl jsem z Madridu odejít,“ uvedl v červenci Isco pro deník MARCA.

Smlouvy ale nebyly jediným problémem Bartomea. Prezident Barcelony totiž z klubových peněz platil externí firmu, která měla za úkol vytvářet účty a psát nenávistné komentáře vůči protikandidátům na prezidenta klubu. Za tyto služby Bartomeu platil miliony eur.

Barcelonu nakonec Bartomeu opustil v roce 2020 s dluhem 1,3 miliardy eur. Podrobněji se finančním problémům věnoval podcast Golazo.

Zdroj: Golazo