Blog MS: Největší překvapení a výbuchy základních skupin šampionátu

Máme za sebou pořádnou porci hokeje. Během třinácti dní se ve dvou arénách v Rize sehrálo 56 utkání v rámci základních skupin světového šampionátu. Jak už to bývá (skoro) každý rok, někdo si drží svůj standard, někdo vyletí, nebo sebou pro změnu zase nečekaně praští o zem. Takový je však už hokej a takový ho taky milujeme.

Chápu, že v den čtvrtfinále nikoho nebude bilancováni základních skupin prioritně zajímat, ovšem letošní MS si zaslouží vyzdvihnout ty nejzajímavější momenty, či výsledky, na které se bude vzpomínat. 

Musím za sebe přiznat, že v rámci tipovačky naší redakce jsem několikrát prožil pocit zoufalosti. Věřím však tomu, že nejsem sám. Je fakt, že překvapení, kdy outsider srazí favorita, už dnes zase tak velké překvapení být nemusí. Ale my se i tak ctíme vždy překvapení, když třeba podceňovaní Slováci srazí na turnaji ruského giganta.

NAD TATROU SA BLÝSKALO

Abych byl zcela přesný a uvedl věci na pravou míru, byli to především mnou podceňovaní Slováci, kdo zanechal v základní skupině velmi pozitivní světlo. Upřímně přiznám, a taky jsem to uvedl v předturnajové analýze, já jsem Slovensku nevěřil. Rozhodně ne na celkem nakonec pohodový postup do čtvrtfinále.

Jedinou nadějí, jak by mohli naši blízcí sousedé překvapit hokejový svět, jsem viděl v poctivé práci a týmovém duchu. Přesně tohle se vlastně nakonec potvrdilo. Slovenský výběr má velmi nezkušenou a mladou strukturu, než aby došla nějak příliš daleko, nicméně na postup ze skupiny to stačilo.

TABULKA SKUPINY A

Ve finále si stejně myslím, že na těchto faktorech nakonec na turnaji pohoří, ať se na mě slovenští fanoušci třeba zlobí. Pravděpodobně si reálně myslím, že to bude už ve čtvrtfinále. Jenomže na tomto mistrovství platí dvojnásob pořekadlo: „Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.”

Viděli jsme na šampionátu tolik překvapení, že by se asi nějaké další do toho seznamu vlezlo.

BRITSKÁ POHÁDKA

Ovšem jestli jsem měl před turnajem o někoho strach, že bude muset během přestávek v zápasech polykat antidepresiva, byla to Velká Británie. Neexistuje jediný logický argument, jak je možné, že Britové sehráli tak moc důstojnou roli na šampionátu.

Tým, který od olympijské kvalifikace v únoru 2020 (ano, to datum je správné) nesehrál ani jedno reprezentační utkání. Tým, který se skládal z hráčů, kteří hráli z důvodu pandemie v podřadných evropských soutěžích, nebo si místo britské regulérní sezony střihl jeden krátký turnaj, kterého se zúčastnila jen hrstka nejlepších klubů.

V roce 2019 sehráli na MS v Bratislavě mnohem ošklivější partii. Tam získali jen dva bodíky, když naprosto senzačně porazili v prodloužení v posledním utkání tým Francie 4:3. V tom utkání mimochodem prohrávali už 0:3. Během předchozích šesti zápasů doslova trpěli. I s posledním senzačním obratem nastříleli pouhých 9 branek – celkové skóre 9:41.

Letos jejich hrdina Liam Kirk nasbíral stejný počet bodů, čímž zaostal jen o jeden bod za dvojicí nejproduktivnějších hráčů na turnaji. Sedm vstřelených branek (z celkových 13) úplně bohatě stačí dokonce na korunu krále střelců. Tohle kdyby vám někdo řekl před šampionátem, tak mu budete tak dlouho mlátit hlavou o stůl, až z něho ty blbosti kompletně vypadnou.

TICHÁ VÝCHODNÍ SÍLA

Blízko obrovské senzace balancovali Kazaši. Ne možná, ale zcela určitě se s nimi příliš nepočítalo. Je až neuvěřitelné a brutálně nespravedlivé, že tým, který zakončí základní skupinu s pozitivní zápasovou bilancí (4 výhry, 3 porážky), s rekordním debaklem Itálie 11:3 (třetí třetina 8:2), porazí Lotyšsko, Německo ale i dokonce Finsko, si nakonec čtvrtfinále nezahraje.

A to prosím na úkor Kanady, která vyhrála zápasy “jen” tři a čtyřikrát dostala na zadek. Ty uvozovky zmiňují fakt, že Kazaši dva z těch čtyř zápasů uhráli až v nastaveném čase, což matematicky poslalo bodově dál Kanadu. 

Nikdy jindy v historii jsme neviděli u Kazachstánu tak kvalitní a sebevědomý hokej, jako letos. Jsem velmi zvědavý, jestli na tohle dokáží navázat třeba za rok ve Finsku.

TABULKA SKUPINY B

KOLÉBKA HOKEJE NA HRANĚ 

Pokud se budeme bavit na téma největších selhání, rozhodně zařadíme suverénně a neohroženě na první místo Švédy. Podle dostupných informací panuje v království Tre Kronor aktuálně velmi nepřátelská atmosféra. 

Nad historickým propadem jen tak mávnout rukou nestačí. Ostatně na tohle téma jsem se detailněji rozepsal v minulém komentáři. 

Jen tak tak, skutečně o chloupek, unikla stejné sportovní tragédii Kanada. Už před šampionátem bylo patrné, že tahle sestava své soupeře nebude drtit klasickou kanadskou demoliční silou. Ale tak nějak nejspíš i v Kanadě počítali s tím, že na spíš evropštější reprezentační výběry to nejspíš bude bohatě stačit.

Nakonec však stačilo, aby Němci v posledním zápase ve skupině přimhouřili oči a nechali jeden bod Lotyšům. Německo tak nakonec zachránilo kolébku hokeje od podobné blamáže, v jaké se teď koupou na severu. 

Paradox však je, že úplně stačí, aby si teď jednou vyšlápli na silné Rusy, aby z té svoji letošní plácané udělali ještě dobrý výsledek.

PEŠÁNŮV TÝM V NEUTRÁLNÍ POZICI

Řada odborníků neboli expertů předpovídala výběru Filipa Pešána radostné dny v Rize. Nejen, že se reálně mluvilo o medaili, ale dokonce se hlasitě volalo po zlaté.

Stále se vlastně volá, ačkoliv zápasy v základní skupině rozhodně nezanechaly na českých fanoušcích tolik pozitivní euforie, jako tomu bylo před turnajem. Prakticky jedna opravdu povedená třetina nám v kombinaci s povinnými výhrami zajistila čtvrtfinále.

Z těch všech pocitů je trochu nevěřícné, když okem projedeme výsledky týmu České republiky na šampionátu. Uvidíme dvě porážky na úvod, ale pak už jen radostná šňůra pěti výher. 

Teď čeká výběr Filipa Pešána možná nejsilnější tým ze skupiny B. Šance na postup přes Finy je doslova 50:50. 

Hodnocení celkového dojmu se prozatím nachází v neutrální pozici řadící páky v autě. Zatím jsme doslova do ničeho nenarazili a jedeme směle dál z kopce. Buď to tentokrát projedeme konečně až k vysněným medailím, nebo to prostě zase celé jen projedeme.

Zdroj: IIHF