Věčný problém české ligy: Když nemáme kvalitu, tak vsadíme na beton a soupeře pokopeme. Je světlo na konci tunelu?

Další šlágr ligy, na který se spousta fanoušků těšila, a další zklamání z „bramboračky“ a minima fotbalových akcí. Opravdu chceme, aby český fotbal vypadal takto? Nahrazovat fotbalovou kvalitu poctivým „betonem“ a ostrými zákroky?

Slavia je v posledních letech jasně nejlepším týmem v Česku, potvrzují to tři tituly v řadě. Jenže v letošní sezóně už tak suverénní není, soupeři totiž přišli, jak na ní.

Drtivá většina se uchýlí k „zákopové válce“, zaleze hluboko do svého vápna a jen odkopává míče co nejdál od své branky. Stejný princip zvolila i Plzeň, v prvním poločase tak byl až šokující rozdíl v držení míče 19 % – 81 %. A to je přitom Viktoria na prvním místě tabulky!

Jenže na Slavii dost často hluboký blok funguje, proto se třeba sešívaným ani tolik nedaří, když soupeř hraje v deseti, jelikož o to více se „zabetonuje“ ve vápně. Jasně, na jednu stranu je to chyba Slavie, že se nedokáže do soupeře dostat a nenahradila Stancia a Hušbauera, kteří v tomhle byli přeborníci.

Na druhou stranu opravdu chceme, aby tohle byl obrázek českého fotbalu? Když si porovnáme duely s Fenerbahce a s LASKem Linz a utkání s Plzní, je to úplně jiný sport. V Konferenční lize jsme mohli vidět moderní fotbal, plný hezkých akcí a rychlých přechodů do útoku. Obrázek prvního poločasu v Plzni? Házená sešívaných, kteří si přihrávali na polovině hřiště a neměli se jak dostat do kompaktní plzeňské defenzivy.

Proti Slavii, ale třeba i proti Spartě se dnes takto postaví 90 % celků. Čest výjimkám, jako jsou třeba České Budějovice, které si to většinou chtějí se soupeřem na férovku. Stejně aktivní fotbal předváděly loni třeba i Pardubice, které aktivním pojetím hry obraly Slavii o bod.

Přehnaná agresivita

Jenže zpět k naší „české bramboračce“. Často se k tomu přidá i velice agresivní hra hraničící se surovostí. Prostě jako kdyby v předzápasových plánech stálo: „co nejvíce pokopat soupeře“.

Viktoria tento přístup zvolila v obou duelech, v Edenu na podzim viděla dvě červené karty, v odvetě nedohrál Pavel Bucha, který už klidně mohl být vyloučený i dřív.

Už jsme si v poslední letech zvykli, že ve šlágrech mezi Slavií a Spartou, potažmo Plzní nejde o fotbal. K vidění je spíše spousta soubojů, obrovská agrese a dlouhé nákopy.

K tomu se poté přidává i fakt, že hra neustále stojí. Čistý herní čas mezi Spartou a Baníkem byl 44 minut a 22 sekund. U Plzně se Slavií dokonce jen 40 minut! Z celkových 90 minut se tak neodehrála ani polovina. To je skutečně zarážející a otřesné číslo.

Nejde samozřejmě srovnávat české šlágry s duely ve Španělsku, Anglii či Německu, kde jsou hráči na úplně jiné technické úrovni. Ovšem proč se jim nechtít alespoň trochu přiblížit? V Evropě pak totiž strádáme.

Když se řekne A, je třeba říct i B. A to je, že Plzeň pod Bílkem třeba vsází na defenzivní taktiku a výhry o jeden gól. Jenže ono ji to vychází a vede ligu. Lehce si tak v Plzni řeknou proč něco měnit, když to funguje. Jenže dlouhodobě se takto hráči nikam neposouvají a český fotbal už vůbec ne.

Poháry a reprezentace

Poté přijdou na řadu evropské poháry, kde tento fotbal už ovoce nenese. Viktoria v létě vypadla s třetím celkem bulharské ligy a na srovnání s bulharským fotbalem snad ani pomýšlet nechceme.

A ve finále, fotbal se hraje nejen pro body, vítězství a peníze. Ale hlavně také pro fanoušky. Fotbal musí fanoušky bavit, aby na něj chodili v hojném počtu, pokud kvalita českého fotbalu bude mít sestupnou tendenci, davy na tribunách prořídnou.

K čemu pak budou body a vítězství, když budete hrát před poloprázdnými tribunami? Namísto destrukce by bylo vhodné sázet více na fotbalovou kvalitu, ačkoli to nemusí přinést úspěch hned. Ale hráči individuálně budou poté obrovsky růst a z toho bude těžit i česká reprezentace a týmy budou daleko více konkurenceschopnější v Evropě.

Zdroj: Fortuna liga