Carolina Hurricanes nedali Vegas šanci a slaví zisk Stanley Cupu
Dvacet dlouhých let trvalo čekání hokejistů Caroliny Hurricanes na návrat na samotný vrchol slavné NHL. V šestém duelu finálové série na ledě Vegas předvedli svěřenci Roda Brind’Amoura taktický i defenzivní mistrovský kousek. Golden Knights nenašli na pevnou obranu žádný recept, padli na domácím ledě 0:3 a museli jen sledovat, jak Stanley Cup putuje do Raleigh.
- Carolina Hurricanes porazili v šestém finále Vegas Golden Knights 3:0
- Celou sérii ovládli poměrem 4:2 na zápasy
- Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off si odnesl kapitán Jordan Staal
Trpělivost a systém jako klíč k úspěchu
Cesta Caroliny za druhým Stanley Cupem v klubové historii nebyla přímočará ani snadná. Během posledních osmi let se tým postupně vyprofiloval jako jeden z nejlépe strukturovaných celků celé soutěže.
Experti i fanoušci napříč ligou dlouhodobě obdivovali jejich agresivní celoplošné napadání a obrovskou střeleckou aktivitu. Přesto Hurricanes hned třikrát v tomto období ztroskotali ve finále Východní konference. Vedení klubu ovšem nepodlehlo časté hokejové panice a odmítlo radikální přestavbu kádru.
Jádro týmu zůstalo pevně pohromadě. Hlavní trenér Rod Brind’Amour svůj osvědčený herní plán pouze pečlivě drobně kalibroval. Letošní vyřazovací část naplno ukázala, jak moc tato specifická skupina hráčů hokejově i mentálně dospěla.
Celková bilance šestnácti výher a pouhých tří porážek v play-off je naprosto výjimečná. Carolina se navíc nestala obětí vlastní dominantní ofenzivní filozofie. Když to herní situace na ledě nekompromisně vyžadovala, dokázala se okamžitě a efektivně přizpůsobit.
Zrození nečekané brankářské komety
Zlomový bod celé náročné finálové série přišel nečekaně ve třetím utkání. Vegas v tu chvíli na ledě naprosto drtilo defenzivu Hurricanes a poměrně rychle si vybudovalo hrozivý čtyřgólový náskok. Trenérský štáb Caroliny proto logicky sáhl k radikálnímu a riskantnímu kroku.
Stáhl z branky do té doby stabilního Frederika Andersena a poslal do ohně nezkušeného nováčka Brandona Bussiho. Bussi, který byl ještě na začátku podzimní části sezony na listině volných hráčů, krizovou situaci s velkým přehledem ustál.
Carolina sice tento konkrétní divoký zápas po dvojnásobném prodloužení nakonec ztratila, ale současně v něm objevila svou zbrusu novou brankářskou oporu. Bussi sebevědomě naskočil do všech následujících tří klíčových duelů od první minuty.
Připsal si tři nesmírně cenná vítězství v řadě a celou osobní pohádku zakončil fantastickým čistým kontem v šestém utkání. Jeho jistých dvaadvacet zákroků v rozhodujícím nedělním večeru definitivně zlomilo soupeři ofenzivní odpor.
Defenzivní dominance v klíčových momentech
Zlatí rytíři z Nevady vstupovali do finále s obrovským ofenzivním sebevědomím a silou. V prvních třech utkáních vyrovnané série dokázali nastřílet úctyhodných třináct branek. Po zmíněném nástupu Bussiho se ale celkový obraz hry naprosto diametrálně změnil.
Carolina se plynule vrátila ke svým osvědčeným defenzivním kořenům z pravidelné sezony. Týmová obrana zkušeně vedená elitním zadákem Jaccobem Slavinem začala nekompromisně diktovat tempo hry. V posledních třech střetnutích povolila hostující defenziva silným útočníkům Vegas pouhých pět gólů.
Šestý zápas pak představoval naprostý absolutní vrchol této defenzivní symfonie. Domácí Golden Knights frustrovaně čekali na jakoukoliv střelu na branku mezi druhou a třetí třetinou dlouhých osmnáct minut.
Hvězdný útočník Jack Eichel sice v napjatém závěru třetí periody z dobré pozice trefil břevno, ale to byla z jejich strany jen ojedinělá šance. Carolina celých šedesát minut precizně střežila střední pásmo a neustále nutila soupeře k nevynuceným chybám. Jednu z takových chyb potrestal hned v úvodu Taylor Hall přesnou a tvrdou střelou nad beton brankáře Cartera Harta.
Když pak ve druhé třetině šikovně zvýšil Jackson Blake na rozdíl dvou branek, naděje domácích hokejistů začaly velmi prudce klesat. Zlatou pojistku do prázdné branky následně s chladnou hlavou obstaral útočník Nikolaj Ehlers.
Kapitánský příklad a historický zápis
Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off má letos mimořádného vítěze. Stal se jím Jordan Staal, který ve svých sedmatřiceti letech posunul věkové hranice NHL a zapsal se do dějin jako vůbec nejstarší držitel této ceny.
Zkušený Staal čekal na svůj druhý mistrovský prsten neskutečných sedmnáct let od svého prvního triumfu s Pittsburghem. Během letošních vyřazovacích bojů zapsal skvělých dvanáct bodů, z toho polovinu obstaral svými góly přímo ve finálové sérii.
„Tohle je něco, o co jsem usiloval od chvíle, co jsme získali ten první, chcete to vyhrávat znovu a znovu,“ svěřil se dojatý kapitán americkým reportérům stanice ESPN bezprostředně po slavnostním zisku poháru na ledové ploše.
Nebyly to však pochopitelně jen jeho důležité góly, co letos přesně definovalo celkový úspěch Caroliny. Staal celou dobu naprosto exceloval na vhazování a jeho útočná formace pravidelně a spolehlivě vymazávala ty vůbec nejlepší hráče soupeře z ledu.
Unikátní spojení Roda Brind’Amoura jako velitele na střídačce a Jordana Staala jako prodloužené ruky na ledě vytvořilo nepropustnou synergii, kterou tým Vegas nedokázal efektivně narušit.
Carolina tak letos všem pochybovačům jasně prokázala svou mistrovskou vyzrálost a její spanilá jízda slouží jako dokonalý důkaz toho, že pouze systematické a trpělivé budování sportovní identity přináší to nejcennější možné hokejové vítězství.
Zdroj: Autorský článek
