Jako hráč získal čtyři tituly, po Mladé Boleslavi trénuje David Havíř v Třebíči

Bývalý hokejový obránce David Havíř se po skončení dlouhé hráčské kariéry vydal na trenérskou cestu. A může v ní využívat zkušenosti z takřka tisícovky odehraných zápasů v rámci několika soutěží. Na svém kontě má především na 750 startů v extralize, které nastřádal při působení v šesti klubech. Nyní je David Havíř hlavním koučem prvoligového celku HC Horácká Slavia Třebíč. V exkluzivním rozhovoru pro web Ruik.cz se ještě ohlédl za svými hráčskými i trenérskými štacemi v nejvyšší soutěži.

• Triumf v roce 2010? V brance jsme měli Dominika Haška, říká Havíř
• V Plzni byl u titulu v týmu kolem lídra Martina Straky
• Konec v Mladé Boleslavi? Hořkost jsem necítil

Jako hráč jste získal tři mistrovské tituly s Pardubicemi a poté ještě jeden s Plzní. Můžete vystihnout zásadní poznatky, které ve vás zanechaly při putování na vrchol největší dojem?

V sezoně 2004/2005 se extraliga vyznačovala účastí hvězd z NHL, která se nehrála kvůli výluce. Právě české posily ze zámoří tvořily část kádru Pardubic a pomohly k titulu. O dva roky později jsme získali stříbro po finále se Spartou, takže nám další triumf těsně unikl. A v sezoně 2009/2010 jsme při jízdě ke zlatu měli v pardubické brance Dominika Haška. V play-off jsme prohráli první zápas s Třincem a pak jsme dvanáctkrát po sobě vyhráli.

Sezona 2011/2012 vám přinesla dokonce dva úspěchy se dvěma týmy, že?

Působil jsem v tehdy prvoligovém Chomutově a sáhly po mě znovu Pardubice. V Chomutově pak vyměnili trenéry, přišli Jiří Doležal s Leo Gudasem, a já se tam vrátil. Přes baráž jsme postoupili do extraligy.

Pardubice získaly titul a jelikož jsem za ně v průběhu sezony nastupoval, tak jsem byl v celkovém výsledku i součástí vítězného mužstva. Tehdejší pardubický trenér Pavel Hynek mi říkal, že ještě nezažil, aby stejný hráč v jedné sezoně postoupil s jedním týmem do extraligy a zároveň s jiným extraligu vyhrál. Byl to prý unikát (úsměv).

Nesmíme pominout ani váš titul s Plzní v sezoně 2012/2013.

Bylo to moc pěkné v kádru kolem skvělého lídra Martina Straky. Tehdy tam byl opravdu silný tým s řadou dalších osobností. I nadále Plzni přeji, aby se posunuli a ať se jim daří. Nikde nevykřikují do médií, ale mají za cíl hrát dobrý hokej.

Vaše trenérské začátky jsou spojené s Pardubicemi. Jakou jste tam měl úlohu?

Každou sezonu se situace zhoršovala a Pardubice zažívaly starosti až do příchodu majitele Petra Dědka. Byl jsem jako trenér v akademii. Áčku se nedařilo a s Richardem Králem, který se stal hlavním trenérem, jsme šli na lavičku. Odkoučovali jsme dvě sezony. Richard Král se vrátil k béčku a já vedl juniorku.

Pak se ozvala extraligová Mladá Boleslav. Jaká to byla pro vás štace?

Boleslav si vzala od pardubického béčka trenéra Richarda Krále, protože se potřebovala zachránit. Zavolali mi, jestli bych tam nešel s ním. Pardubičtí mě pustili a poznal jsem další novou trenérskou zkušenost. Nedlouho po začátku minulé sezony nás v Boleslavi odvolali.

Byla boleslavská situace tak kritická?

Když jsme tam končili, figurovali jsme na desátém místě tabulky s devítibodovým náskokem před posledním místem. Relativně tedy daleko ode dna, ale po sérii několika porážek o gól chtělo vedení něco změnit. Nikdo jim to nemůže upírat. Po nás přišel trenér pan Miloslav Hořava. Hořkost jsem necítil, to je hokej.