Když se hráč bojí hrát, neukáže nic. Václav Petráš o tajemství úspěšných týmů i sportovců

Dnes už není žádným tajemstvím, že psychologie a sport jsou dvě spojené nádoby. Ví to moc dobře také Mgr. Václav Petráš, který se této problematice věnuje dopodrobna. Koučoval už hlavy mnoha slavným českým sportovcům, dlouhodobě pracuje také s třineckými Oceláři. Jak funguje hlava sportovce a hokejového týmu v kritických situacích? To a mnohem více prozradil v následujícím exkluzivním rozhovoru.

• Václav Petráš je sportovním psychologem HC Oceláři Třinec
• V rozhovoru hovořil například o mentálním nastavení hokejistů v klíčových momentech a zápasech
• Zeptali jsme se také, co se děje s týmem na MS po prohraném zápase s outsiderem

Václav Petráš pracuje se sportovci, zároveň je autorem bestsellerů Psychologie vítězství a Jak vychovat z dítěte sportovce. Ve svém oboru je jedním z nejvyhledávanějších odborníků v Česku. Oboru sportovní psychologie se věnuje více než deset let.

I když spolupracuje s reprezentanty v několika desítkách sportovních disciplín, výrazně se věnuje dvěma největším kolektivním sportům. Od roku 2025 spolupracuje s fotbalovou reprezentací, výrazný podíl práce zasahuje i do hokeje. I proto jsme v rozhovoru nevynechali ani letošní hokejový šampionát.

Strach je jako největší nepřítel

Často se říká, že vrcholový sport se rozhoduje hlavou. Jak velkou roli podle vás psychika skutečně hraje? Dokážete to vyvážit v procentech?

Dokonce bych to rozšířil – řada trenérů a rodičů sportovců v mládežnickém sportu by potvrdila, že hlava je klíčová i tam. Nemá asi smysl řešit přesná čísla, ale spíše o tom uvažovat tak, že je to prostě nezbytná součást fungujícího celku. Pokud se hráč bojí hrát, může mít tu nejlepší fyzičku a techniku na světě, a prostě to neukáže.

O Ocelářích se dlouhé roky mluví jako o psychicky nejsilnějším týmu extraligy. V čem podle vás spočívá jejich mentální síla?

Obrovské množství zkušeností a konkrétních ukázek toho, že s dobrým přístupem lze zvládnout i věci, které působí až nemožně. Velkou roli samozřejmě hraje i to, že jakmile si jednou dokážete, že umíte vyhrát, o toto sebevědomí se můžete dále opírat i v těžkých situacích.

Ale nemůžu nezmínit celkovou atmosféru kolem organizace, která má svá specifika. Zaměření na rozvoj, systematičnost, zaměření primárně na věci, které lze ovlivnit. To všechno obrovsky pomáhá se správným mentálním nastavením.

Nejdůležitější je důvěra ve své schopnosti

Předloni otočili Oceláři semifinále proti Spartě z 0:3 na zápasy. Dá se vůbec psychicky nastavit tým tak, aby v podobné situaci stále věřil v obrat?

Odolný tým, či odolní sportovci, odolní trenéři, všechno to vychází z řady malých věcí, které se spojí dohromady. A mnoho těchto věcí můžete posilovat či rozvíjet, nebo třeba ovlivnit tím, jak se zareaguje na chyby/prohry.

Specificky ve chvílích, kdy něco doháníte, otáčíte – je to o tom nedívat se zbytečně dozadu (to už stejně neovlivníte) ani příliš dopředu, ale prostě jen na příští střídání, s důvěrou v systém, své dovednosti, svou herní intuici. Když se tohle naučíte, je to skvělý základ pro silnou psychiku.

Proč některé týmy zvládají krizové zápasy, zatímco jiné v nich pravidelně selhávají?

Krizové zápasy zvyšují tlak a očekávání. A je řada negativních dopadů, které se mohou v tu chvíli objevit. Hráč může být v přílišné křeči, mít kvůli tlaku v hlavě strach z chyb, snažit se hrát „hlavně na jistotu/hlavně to nepokazit“, jenže tím se dostane do pasivity, pomalosti, neschopnosti využít agresivně příležitosti, které se objeví.

Stejně tak je častá přemotivovanost, kdy hráči jdou do těchto zápasů s nastavením, že tam předvedou životní výkon, což je stejně nebezpečná mentální past, která vede ke křeči a přílišnému přemýšlení. Klíčem je jít i do těchto utkání s tím, že víte, co umíte, že tomu zcela věříte a že jste ochotni se o tuto svou přípravu prostě s čistou hlavou opřít, a to umí málokdo. I v jiných sportech, jako je třeba tenis. Jakmile se tohle hráči naučí, mají namířeno ke světovým úspěchům.

Porážka proti outsiderovi na MS může v něčem i pomoct

V těchto dnech se hraje MS ve Švýcarsku. Čeští hokejisté tam nezvládli povinný zápas se Slovinskem, když prohráli 2:3 v prodloužení. Co se v tu chvíli v hlavách hráčů děje?

Je to samozřejmě směsice frustrace, naštvanosti a dalších negativních pocitů. Ale měli by být schopni rychle najít i ty pozitivní stránky a porozumět tomu, co se stalo a k čemu se chtějí v příštích zápasech vrátit.

Může nečekaná porážka ovlivnit psychiku týmu natolik, že se to projeví i v dalších zápasech?

V tomto formátu MS je těch zápasů ve skupině přece jenom dost na to, aby jeden „den blbec“ sehrál zásadní roli. Spíše to může sloužit jako dobrá ukázka toho, co se dělo, když to bylo špatné, a může jim to pomoci na to rychleji zareagovat.

Občas se stane, že některý tým (ať už v lize nebo na MS) projde základní fází soutěže ve velkém stylu. Pak přijde play-off, kde tým najednou vypadne už v prvním kole. Jak se tohle stane?

Tohle může mít řadu příčin, ale rozhodně může být zásadní to, že jste v pozici obrovského favorita a váš soupeř naopak nemá co ztratit. Tohle není příjemná dynamika, a zejména, když se třeba zpočátku nedaří outsidera rychle zlomit, můžeme se zase dostat do toho stavu silného tlaku, o kterém jsme již mluvili.

V některých případech určitě může sehrát roli i to, že je tým tak plný sebevědomí, že zejména v kombinaci s nějakou pauzou před play-off dojde trochu k pomyslnému sundání noh z pedálů a přílišné důvěře v to, že už mají vítězný recept vyřešený.

Výhoda domácího prostředí je individuální záležitost

Co udělá s hráčem nebo brankářem fatální chyba v důležitém zápase? A dá se na podobné situace psychicky připravit?

Moderní mentální příprava přesně tohle určitě řeší. Sportovci se učí být schopni se restartovat, umět vrátit hlavu zpátky do zápasu a nechat analýzu chyby až na pozápasové období. I proto můžete najít spoustu ukázek sportovců, kteří udělali velkou chybu, ale stejně nakonec zvládli podat skvělý výkon.

Vždy si u toho vzpomenu třeba na Tomáše Suchánka na MS do dvaceti let, když dostal ve čtvrtfinále gól z první akce a to po velmi váhavém zákroku. Nakonec podal skvělý výkon.

Domácí publikum bývá označováno za výhodu, ale někdy může tým paradoxně svazovat. Co na to říká pohled sportovního psychologa?

V kombinaci s dobrou mentální přípravou to spadá do věcí, na které se dá připravit, a kde výhoda/nevýhoda tohoto faktoru trochu ztrácí na síle. Je to pak ale hodně individuální záležitost, kde ty faktory ovlivňují každého z jiného úhlu.

Někdo třeba má rád, když se na něho píská, protože je to pro něho potřebný adrenalin, někdo nemá rád určitý stadion kvůli tomu, že tam nemá dost místa na svou specifickou rozcvičku a tak dál. Všechny tyto faktory pak lze nějak řešit, ale u každého to zvládání venkovních/domácích faktorů může být dost jiné.

Zdroj: Autorský článek