Nejlepší hráči historie NHL aneb 10 legend. Zástupce má i Česká republika

NÁZOR: Věčná otázka v jakémkoliv sportovním odvětví. Spousta odborníků tvrdí, že se nedají porovnávat sportovci z různých epoch daného sportu. Přesto se pokusím sestavit ty nejlepší hráče v dějinách NHL. kdysi například renomovaný časopis The Hockey News pasoval na nejlepšího hráče dějin Bobbyho Orra.

• Kdo je vlastně nejlepší?
• V desítce i český brankář
• Connor McDavid již mezi velikány

Gretzky, Orr, Lemieux či snad Howe?

Vybrat opravdu toho nejlepšího hráče všech dob je za více než stoletou historii NHL vcelku velký „oříšek“. Jelikož co člověk, to jiný názor. Já se dle svých dlouholetých zkušeností pokusím sestavit žebříček opravdu těch nejlepších z nejlepších.

Jestli v současné době je jednoznačně nejlepším hokejistou Connor McDavid, který se svými statistikami dokáže měřit s hokejisty, kteří vládli v 80. letech minulého století, tak před dekádou zase kraloval Sidney Crosby. Nutno podotknout, že v dějinách NHL má i český hokej významnou stopu. Především díky dvojici Dominik Hašek a Jaromír Jágr.

O tom, kdo je nejlepší, nerozhodují jen statistiky a počty získaných individuálních trofejí. Tento žebříček vezmu spíše jako top 10 hráčů, kteří zanechali nejvýraznější stopu a zásadním způsobem změnily styl hry. Ovšem vybrat opravdu jen 10 borců je nadmíru těžké.

1. místo – Wayne Gretzky

Již dlouhá desetiletí se spekuluje, zda je lepší Wayne Gretzky či Bobby Orr. Já jsem nakonec na první pozici umístil prvně jmenovaného. „The Great One“, jak je Gretzki právem přezdíván, vlétl do NHL nevídaným způsobem. Zásadním způsobem změnil styl hry, jelikož do hry vnesl eleganci a nové myšlenky.

Navíc na sebe strhával pozornost již od útlého věku. Kdy již jako 12letý dokázal vyprodat halu a hrál s o tři roky staršími vrstevníky. Během své kariéry zboural prakticky všechny ofenzivní rekordy NHL. Navíc překonal i svůj vzor Gordieho Howea. Jako jediný hráč v historii dokázal několikrát pokořit 200bodovou hranici v základní části.

V polovině 80. let nastala dynastie Edmontonu Oilers. Kanadská organizace vystřídala na trůnu New York Islanders. Gretzky, ačkoliv o sobě vždy tvrdil, že nebyl vyloženým střelcem, z počátku kariéry sázel branky jak na běžícím páse. Vytvořil přes 50 rekordů, které má v držení dodnes. Sám říkal, že raději připravoval šance spoluhráčům. O tom svědčí i fakt, že když mu již trochu „zvlhl“ střelecký prach, dokázal v průměru hromadit neuvěřitelné 2 asistence na utkání.

A právě on byl tím hráčem, který dokázal udělat spoluhráče kolem sebe ještě lepšími. Z jeho nahrávek těžili především Jari Kurri a Mark Messier. V letošní sezoně sice tento velikán přišel o svůj střelecký rekord 894 branek v základní části, o který jej obral Rus Alexander Ovečkin. To nic nemění na tom, že Wayne Gretzky je nejlepším hráčem nejen své doby, ale i celé historie NHL.

2. místo – Bobby Orr

Tento hráč naprosto zásadním způsobem změnil styl hry defenzivních hráčů. Orr ukázal, že obránci nemusí jen zarputile bránit. Naopak dokázal svou ohromnou rychlostí tvořit hru a častými útočnými výpady byl i nesmírně produktivní. A to ještě bravurním způsobem zvládal i svou hlavní práci, tedy defenzivu.

O tom ostatně svědčí i fakt, že byl 8 sezon po sobě zvolen nejlepším obráncem ligy a získal tak Norris Trophy. Navíc jako jediný obránce v historii dokázal i dvakrát vyhrát produktivitu celé soutěže. Doslova to natřel hráčům, kteří měli v popisu práce střílet branky. Především díky němu a jeho parťákovi Philu Espositovi dokázali Bruins v 70. letech dvakrát získat Stanley Cup.

Bohužel tomuto borci vypověděla službu kolena a již ve 31 letech musel ukončit kariéru. Mimochodem stejný osud potkal i ostrostřelce New Yorku Islanders Mikea Bossyho. Orrova čísla dokázal v historii zopakovat již jen jediný obránce. O dekádu později Paul Coffey, jenž spadal do dynastie Edmonton Oilers.

3. místo – Gordie Howe

Gordie Howe hrál v NHL i po padesátce. Tento hráč jako první v historii pokořil v základní části hranici 800 branek a 1800 bodů. Než jej o jeho rekordy připravil právě Gretzky. Ovšem svým stylem hry nebyl vyloženě hráč, který jen tvoří hru. V dnešní době by se tak trochu dal přirovnat k silovým útočníkům jako Eric Lindros či Alexander Ovečkin.

Úchvatná je jeho dlouhověkost. V polovině 70. let ukončil angažmá v NHL, kdy měl za s sebou již hodně přes čtyři křížky, a odskočil si na 6 sezon do nově vzniklé konkurenční WHA (World Hockey Asociation), kde si zahrál společně se svými syny Markem a Martym, aby se po rozšíření NHL vrátil na jednu sezonu v 51 letech.

4. místo – Mario Lemieux

Tento hokejista byl po právu nazýván „korunním princem“ NHL. Jestli někdo mohl pomýšlet na překonání do té doby naprosto nepředstavitelně vysoko nasazené laťky, kterou určil Wayne Gretzky, byl to právě Mario Lemieux. Ovšem po celou jeho kariéru ho na rozdíl od svého předchůdce omezovaly zdravotní problémy. Kvůli tomu dokonce dvakrát přerušil kariéru.

Přesto, ačkoliv nikdy v základní části nedokázal odehrát naprosto kompletní sezonu, dokázal o pouhý jeden bodík zaostat za 200bodovou hranicí. Jeho 85 branek v sezoně je dodnes třetí nejlepší střelecký počin historie. Slabý celek Pittsburgh Penguins, jenž ho v roce 1984 draftoval z první pozice, dokázal dvakrát dotáhnout až ke Stanley Cupu.

Ve své době to byl jediný hráč, který i přes častá zdravotní omezení dokázal přerušit nadvládu Gretzkého. Během své kariéry vynechal přes 900 utkání v základní části, což je prakticky 11 sezon. Přesto za sebou zanechal stopu jako málokdo.

5. místo – Maurice Richard

Legenda Montrealu Canadiens. Jednalo se o ryzího střelce. Jako první hráč v historii NHL pokořil hranici 50 branek v sezoně a 500 branek v kariéře. v sezoně 1944/45 navíc dokázal vstřelit 50 branek v 50 utkáních. Takový počin se v historii NHL povedl již jen Gretzkému, Lemieuxovi a Brettu Hullovi.

Richardových 50 branek v sezoně bylo plných 16 sezon osamocených. Až v 60. letech se našel jiný střelec, konkrétně Bernie „Boom“ Geoffrion, který jako druhý v historii dokázal tuto metu zdolat. Richard nikdy nedokázal vyhrát kanadské bodování. Většinou končil na druhé příčce za Gordie Howeem.

Ovšem hned v pěti sezonách byl nejlepším střelcem. Právě na jeho počest se od sezony 1998/99 uděluje Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce základní části. S Montrealem celkem osmkrát získal Stanley Cup.

6. místo – Mark Messier

Další člen slavné dynastie Edmontonu Oilers. Messier nikdy nevynikal tím, že by vyhrál kanadské bodování či atakoval čelo střelecké tabulky. Přesto se za svou předlouhou kariéru v NHL řadí do top 10 jak mezi střelci, tak i v historickém bodování.

V roce 1990 po odchodu Wayna Gretzkého nejprve dotáhl Edmonton k zisku pátého Stanley Cupu. O 4 roky později ukončil více než 40leté čekání na zisk této trofeje v celku New York Rangers. Pro jeho vůdčí schopnosti se dnes uděluje trofej na jeho počet Mark Messier Leadership Award. Navíc na počátku 90. let byl dvakrát zvolen nejužitečnějším hráčem ligy.

7. místo – Mike Bossy

Mike Bossy byl základním stavebním kamenem dynastie New Yorku Islanders, která na počátku 80. let slavila zisk čtyř Stanley Cupů v řadě. Ovšem zdraví mu dovolilo odehrát jen 10 sezon v NHL. Přesto se nesmazatelným počinem zapsal do historie NHL.

V devíti sezonách v řadě dokázal překonat hranici 50 branek. To se nikdy nikomu již nepodařilo. Za celou kariéru tuto metu dokázali devětkrát překonat již jen Wayne Gretzky a Alexander Ovečkin. Za zmíněných 10 sezon dokázal nastřílet neuvěřitelných 573 branek. S průměrem 0,76 branky na utkání nebylo v NHL lepšího střelce. To, co předváděl Richard ve 40. a 50. letech, Bossy v 80. letech posunul o level výš.

8. místo – Dominik Hašek

Uvažoval jsem, koho z české dvojice Jágr, Hašek do tohoto výběru umístit. Nakonec z toho vítězně odešel druhý jmenovaný. Dominik Hašek odcházel do NHL až v pozdějším věku z pozice nejlepšího brankáře „starého kontinentu“. Ovšem první roky byly pro českého brankáře krušné. Jasně se přesvědčil, že v NHL toto nic neznamená a že v zámoří se na evropské hráče a obzvláště brankáře dívali skrze prsty.

V Chicagu, kde dělal tehdy dvojku Edu Belfourovi, si moc nezachytal a působil v nižších soutěžích. Zlom nastal trejdem do Buffala Sabres. Zde se během pár sezon vypracoval mezi nejlepší brankáře celé historie NHL. Z pohledu Blackhawks udělal tento tým v 90. letech jeden z nejhorších trejdů v historii.

Haškovi stačila jediná sezona, aby z pozice jedničky vystrnadil Granta Fuhra. Stárnoucího brankáře, jenž rovněž patřil do dynastie Oilers. Poté sledoval, jak podprůměrný celek Hašek vytáhl až do finále Stanley Cupu v roce 1999. Během působení v tomto klubu Dominik Hašek posbíral veškerá individuální ocenění. A především změnil styl chytání v NHL. Každý si jistě vybaví styl „motýlek“.

Navíc, jak se říká, „umetl“ cestičku svým evropským následovníkům. Celkem šestkrát získal Vezinovu trofej, která je určena nejlepšímu brankáři sezony. V letech 1997 a 1998 obdržel Hart Trophy. Tedy nejcennější individuální trofej pro nejužitečnějšího hráče sezony. Navíc jako jediný brankář v historii NHL na toto ocenění dosáhl dvakrát.

Vytoužený Stanley Cup ovšem slavil až v celku Detroit Red Wings. Jeho nezapomenutelný styl chytání, kdy v počátcích jeho kariéry o něm tvrdili, že se „plácá“ na ledě, byl však nadmíru efektivní, o čemž svědčí zisk jeho první Vezinovy trofeje ze sezony 1993/94, kdy stlačil po desítkách let průměr inkasovaných branek pod dvě branky na zápas. Navíc vynikal skvělou procentuální úspěšností zákroků.

9. místo – Phil Esposito

Phil Esposito začínal kariéru v Chicagu. Zde ovšem nevynikal. Zlom nastal při příchodu do Bostonu, kde naprosto skvěle zafungovala chemie Orr – Esposito. Tímto spojením dokázal Boston narušit nadvládu Montrealu. V letech 1970 a 1972 dovedli tito dva hráči Bruins ke Stanley Cupu.

Esposito zde zažil nejlepší léta kariéry. Celkem pětkrát ovládl kanadské bodování. V sezoně 1970/71 zaznamenal rekordních 152 bodů za 76 branek a 76 nahrávek. Tuto rekordní bilanci později pokořil až Wayne Gretzky. Celkem čtyřikrát dokázal překonat hranici 60 branek za sezonu. Z historického hlediska patří mezi desítku nejlepších střelců NHL.

10. místo – Connor McDavid

NHL ke svému 100letému výročí v roce 2017 zveřejnila 100 nejlepších hráčů historie NHL. A upřímně, vybrat pouhou desítku těch nej je i pro ty nejvíce povolané v NHL velmi obtížné. Zde jsem váhal mezi těmito kandidáty: Jaromír Jágr, Bobby Hull, Guy Lafleur, Marcel Dionne, Alexander Ovečkin, Patrick Roy a právě McDavid.

Posledně jmenovaný se již po 10 odehraných sezonách řadí mezi elitu historie NHL. Ostatně Bobby Orr a Mike Bossy zanechali významný odkaz po stejně dlouhé době. McDavid hraje asi v nejtěžší éře hokeje. Přesto dokáže dosahovat neuvěřitelných čísel jako jeho předchůdci.

Brankáři dávno neinkasují tolik branek. Ovšem McDavid má rovněž za sebou již 150bodovou sezonu. Navíc již osmkrát pokořil 100bodovou hranici.

To, že má ve sbírce i Hartovu trofej, a to hned třikrát, nikoho nepřekvapí. Ovšem k dokonalosti mu chybí jediné. Jestliže Messimu bylo předhazováno, že se svou Argentinou neměl titul MS, tak McDavid doposud nedovedl Edmonton k vytouženému Stanley Cupu. Connor má před s sebou ještě minimálně 8 sezon, které může využít k tomu, aby tento neduh dohnal. Ovšem již v dnešní době boduje s lehkostí jako kdysi Lemieux a Gretzky.

Samozřejmě každý má svůj výběr top legend úplně jiný. Zde se jedná o můj pohled. Jelikož NHL sleduji již tři dekády a pamětníci jistě zavzpomínají na dobu teletextu, kdy se k nám zpravodajství z NHL moc nedostávalo, budu rád za vaše postřehy a vaše top 10 v komentářích.

Zdroj: Autorský článek