Gudas dostane trest maximálně na 5 utkání: Jeho zkrat ukazuje, proč NHL doplácí na falešnou benevolenci

Komentář – Radko Gudas znovu úřadoval a NHL opět ukazuje svou disciplinární bezzubost. Za likvidační faul kolenem na největší hvězdu Toronta Austona Matthewse dostane český tvrďák ve službách Anaheimu maximálně pětizápasový trest. Proč liga nedokáže tvrdými tresty chránit své největší klenoty a nechybí současnému hokeji staří dobří rváči, kteří by na ledě fungovali jako přirozená prevence podobných excesů?

• Radko Gudas dostane za faul kolenem na Austona Matthewse jen mírný trest, protože slyšení s NHL proběhne pouze po telefonu
• Nízké tresty za likvidační fauly nefungují jako odstrašující prostředek a liga tím riskuje zdraví svých největších marketingových taháků
• Vymýcení bitkařů z NHL vedlo k tomu, že se hráči nebojí okamžité fyzické odplaty, což otevírá prostor pro zákeřnou hru

Zbytečný faul a pravidlo telefonu: Proč hrozí maximálně pět utkání

Abychom si hned na úvod letmo zrekapitulovali, o čem se tu vlastně bavíme. Ve druhé třetině zápasu, který nakonec Toronto vyhrálo nad Anaheimem 6:4, Radko Gudas nesmyslně vystrčil koleno proti projíždějícímu Austonu Matthewsovi.

Kapitán Maple Leafs se s bolestivou grimasou poroučel k ledu a do zápasu už nezasáhl. Kapitán Ducks vyfasoval trest na pět minut a do konce utkání. O samotném incidentu a jeho průběhu jsme už podrobněji psali v předchozím textu.

Oddělení pro bezpečnost hráčů (NHL Player Safety) totiž vzápětí oznámilo, že Gudas absolvuje slyšení pouze po telefonu. Podle aktuální kolektivní smlouvy platí neúprosné pravidlo: pokud je disciplinární slyšení vedeno telefonicky a nikoliv osobně, maximální možný trest pro hráče je stropován na pět zápasů.

Pro hokejistu s Gudasovou minulostí – pětatřicetiletého veterána, který už byl ve své kariéře suspendován čtyřikrát a celkově zmeškal 21 utkání (všichni si dobře pamatujeme jeho desetizápasový trest z roku 2017) – je to de facto jen plácnutí přes prsty.

Krvavá daň za benevolenci: Proč musí za tyto zákroky padat drakonické tresty

Dlouhodobě zastávám názor, o kterém se sice v kuloárech šeptá, ale málokdo ho řekne nahlas: za podobné likvidační fauly prostě musí padat mnohem vyšší a exemplární tresty. Střet koleno na koleno není běžný hokejový souboj. Je to predátorský útok na jedno z nejzranitelnějších a nejkomplikovanějších míst lidského těla. Když v plné rychlosti trefíte nechráněný kloub, hrajete ruskou ruletu s celou kariérou protihráče.

Pět zápasů pro hráče s multimilionovým platem nepředstavuje žádný skutečný odstrašující prostředek. Pro mnoho z nich je to jen jakási daň z podnikání. Pokud chceme tyto zákeřné zkraty z hokeje absolutně vymýtit, musíme se bavit o trestech v řádu deseti, patnácti nebo dvaceti utkání.

A to i v případech, kdy jde o první takové provinění. Liga nesmí dovolit, aby si hráči s defenzivními nebo bouracími úkoly mohli chladnokrevně spočítat, že vyřadit ze hry klíčového muže soupeře se jim vlastně vyplatí, protože za to zaplatí jen týdenní pauzou na tribuně. Je to nebezpečný precedens, který dává zelenou špinavé hře.

Ochrana hvězd jako byznysová nutnost: Bez nich liga ztrácí lesk

Tím se plynule dostáváme k dalšímu zásadnímu bodu. NHL je v první řadě kolosální zábavní průmysl. Fanoušci si nekupují předražené lístky, aby sledovali, jak Radko Gudas sedí na trestné lavici. Platí nemalé peníze za to, aby viděli Austona Matthewse střílet góly do šibenice, tvořit ofenzivní magii a zvedat diváky ze sedadel.

Matthews je obrovským marketingovým tahákem, tváří ligy, hráčem, který prodává dresy po tisících a přitahuje k televizním obrazovkám i sváteční diváky. Pokud ho zákeřný faul vyřadí na měsíce ze hry, neprohrává jen tým Toronta, prohrává celá NHL a její obchodní partneři. Ochrana největších hvězd vůbec není o tom, že by měly mít na ledě nějaká protekční pravidla nebo nesměly dostat tvrdý, avšak čistý hit.

Jde o to, že liga musí své nejcennější klenoty chránit před zbytečnými a nebezpečnými zákroky mimo mantinely fair play, jinak ztratí na své atraktivitě. Pokud nebudou zdraví ti nejlepší, produkt zvaný NHL nevyhnutelně utrpí, což se nakonec odrazí na klesající sledovanosti i příjmech celé soutěže.

Chybí nám staří dobří „zlí muži“? Role rváčů v moderním hokeji

Když jsem viděl bezprostřední reakci Toronta na Gudasův nevybíravý faul, musel jsem se pousmát, i když dosti hořce. Byla totiž téměř nulová. A to nás přivádí k velmi ožehavému tématu: roli takzvaných „enforcers“, tedy rváčů, hlídačů a hokejových policajtů.

Poslední dekádu a půl liga tyto hráče systematicky vytlačovala na okraj a v podstatě je z moderního hokeje vymýtila. Pro rychlost a plynulost hry je to z globálního hlediska nepochybně dobře. Jenže pak přijdou přesně tyto ošklivé momenty, kdy se ukáže odvrácená strana mince.

Když totiž dnes předem víte, že vás za zlikvidování kapitána a hvězdy soupeře čeká maximálně krátký telefonát s disciplinárkou a směšných pět zápasů pauza, co vás na ledě zastaví? V dobách, kdy měl každý tým na střídačce svého nekompromisního bitkaře, existoval na ledě přirozený respekt a strach.

Hráč si dvakrát rozmyslel, jestli vystrčí koleno. Moc dobře věděl, že v dalším střídání ho čeká nevyhnutelná a bolestivá fyzická konfrontace s dvousetkilovým monstrem, kterému v tu chvíli o puk vůbec nejde. Neříkám, že se máme vrátit do temné éry bezhlavých rvaček z 80. let a rváčů, kteří pomalu neuměli ani přešlapovat dozadu.

Ale současný stav, kdy oddělení pro bezpečnost hráčů nebudí téměř žádný respekt a týmy nemají na ledě nástroje pro okamžité zjednání spravedlnosti, vytváří nebezpečné vakuum. V tomto konkrétním případě by přítomnost respektovaného tvrďáka v dresu Toronta dost možná zafungovala jako prevence.

Zdroj: Autorský článek, TSN