Závěr základní skupiny nebavil, ani nic neřešil. Všechno začíná ve čtvrtek, viďte pane Jalonene!

KOMENTÁŘ – Chytat se za hlavu a panikařit na úkor posledního utkání základní skupiny proti Finsku nedává smysl. Na druhou stranu se to dá částečně pochopit. Sedmé vystoupení českých hokejistů v Tampere mělo být vrcholem a ozdobou základní skupiny B mistrovství světa. Nakonec zůstaly jen bolavé oči.

Velkou měrou se na tom podílel systém turnaje. Když se hrají základní skupiny (např. na olympiádě) se čtyřmi týmy, jedno zaváhání může stát účastníky třeba i postup, vesměs je o co hrát do poslední minuty.

V případě osmičlenných skupin se však jednoduše stane, že v posledním utkání první části turnaje už o nic nejde. Byl to přesně případ utkání mezi domácími Finy a českými hokejisty.

Celou situaci podtrhl fakt, že výhra našich za tři body, by nás poslala na silnou Kanadu. Takhle čeká partu Kariho Jalonena na pohled mnohem příjemnější Německo. Kalkulace a úmyslná prohra? Kdepak, tohle hráči striktně odmítají. Jinou odpověď bych vlastně ani nečekal.

Rozhodně bych netvrdil, že by Češi zápas kompletně vypustili. Kdyby se to na takovéto úrovni stalo, byl by z toho ošklivý debakl. Ale věřte hráčům, že to nikde vzadu v hlavě neměli. Svým způsobem jsme nemohli čekat proti Finům z naší strany žádný závratný hokej.

Dřít se, riskovat zranění v soubojích nebo při bezhlavém létání do střel? Ubojovat vítězství 2:1 za každou cenu, když jediná odměna je těžší soupeř? Tohle by byla turnajová sebevražda už před čtvrtfinále. 

Kari Jalonen před turnajem řekl, že v základní skupině je třeba najít cestu k postupu do čtvrtfinále. To se povedlo, první krok byl splněn. Tečka.

Konfrontace v zaplněné Nokia Aréně s domácím výběrem byl už jen hodně dobrý trénink, proti hodně kvalitnímu soupeři. Ačkoliv se to podle výsledku nemusí zdát, pro český tým to byl vlastně ideální scénář. Hezky to utvrdil závěr, kdy si elitní formace zkusila dlouhou hru bez brankáře za rozhodnutého stavu. Tohle vám trénink neumožní.

VŠECHNO OD NULY

Je před námi čtvrtfinále. Přesně ten kýžený den, který rozdělí úspěšné od neúspěšných. Všechno co bylo do teď, se maže. Už jen jediný zápas rozhodne o tom, jestli budou mít týmy k vysněné medaili velmi blízko nebo velmi daleko.

Sledovali jsme z českého pohledu velmi rozporuplnou skupinovou fázi. Od pohodového vítězství na začátek proti Britům, přes ostudné vystoupení s Rakouskem, suverénní třetinu s Lotyšskem, až po nic neřešící duel s Finskem.

Ale to nejdůležitější přijde teď. Buď budeme o víkendu Kariho Jalonena házet do nebes, nebo ho budeme společně s Liborem Zábranským a Martinem Eratem lynčovat už ve čtvrtek odpoledne.

Pod finským koučem jsme pochopili, že nemůžeme očekávat žádný hurá hokej z devadesátých let. Moderní hokej se hraje od defenzívy, moc gólů do něj nepatří. I proto Jalonen kvitoval vítězství proti Američanům, jako nejlepší výkon Čechů od jeho příchodu.

Od prvního dne nástupu mluvil o klíčových zápasech play-off, ve kterých rozhodnou detaily. Maličkosti, které doposud českému týmu chyběly, ale on je připraven je do něho zabudovat a být úspěšný. Co bylo, bylo. 

Všech předchozích devatenáct utkání od začátku dubna teď podtrhnou následující dny.

Zdroj: MS v hokeji