Vzpomínky na Nagano: Růžičkův proslov v kabině udělal z Haška legendu. Američané zuřivě demolovali vesnici

DNES PŘED 25 LETY – Možná to byl den, který změnil dějiny českého hokeje nejvýrazněji od rozpadu Československa, možná ještě trochu dál. Na český tým čekali kvůli porážce s Ruskem extrémně silní hokejisté USA. Protože pokud se o Naganu mluvilo jako o turnaji století, kdy na olympiádě hrají ti nejlepší z nejlepších hráčů světa, Američané přesně tento tým měli. Ani o kousek horší.

Český národ hokej miluje od nepaměti, ale asi jen stěží najdeme v předchozích letech den, kdy sedělo u obrazovek více fanoušků. Ráno 18. února 1998 se děti ve školách přilepily k obrazovkám a školním rozhlasům. Fabriky snížily svou výkonnost na absolutní minimum, hospody už v brzkých hodinách praskaly ve švech.

„Dobrý den z haly Big Hat. Zdravíme olympijské studio, všechny domácnosti uprostřed Evropy, ranní provozy továren, vrátnice, dopolední bary a restaurace, prodejny, čekárny, mateřské školky i prezidentskou kancelář,” vítal české fanoušky právě 18. února 1998 v 6:40 ráno komentátor České televize Robert Záruba.

Češi rozehráli proti Američanům utkání, které vešlo do dějin. Ten den zaúřadovala v malé zemi uprostřed Evropy hokejová horečka, která se držela několik dalších dní v nezměřitelných hodnotách.

Zpětně však musíme uznat, že po dvaceti minutách utkání s USA to vypadalo, že brzy bude po všem. Český tým prohrával sice po brance Modana ze 17. minuty jen 0:1, ale bylo až do očí bijící, jak suverénně si favorit počínal. Opticky hratelný výsledek svítil na výsledkové tabuli jen díky fenomenálnímu výkonu Dominika Haška.

CO SE ŘEKNE V KABINĚ, ZŮSTANE TAM

Dodnes vlastně nikdo přesně neví, co pronesl kapitán Vladimír Růžička v první přestávce v kabině národního týmu. Údajně se jednalo o několik peprných vět, které měly ale na průběh příštích událostí zcela zásadní vliv. Hodně novinářů se snažilo v dalších letech zjistit, co konkrétně z jeho úst zaznělo. 

„Řekl, že takhle to dál nejde a že si musíme víc věřit,“ popisoval tenkrát Dominik Hašek, jehož slova citoval iDnes. Do klíčového proslovu celého turnaje se vložil také Robert Reichl.

Od druhé třetiny totiž nastoupil na led Haly Big Hat úplně jiný tým. Takový, který najednou Američany vůbec nešetřil. Zásadní zlom přišel v polovině utkání. Nejdřív po přihrávce Jaromíra Jágra vyrovnal Růžička, chvíli na to sám hráč s číslem 68 překlopil skóre na stranu národního týmu.

Jaromír Jágr bojoval před zápasem sám se sebou, nebyl se svými výkony v reprezentačním dresu příliš spokojen. Čerstvou krev do žil mu vlila také rada Petra Svobody, aby k utkání přistupoval úplně stejně, jako když ve svých nejlepších letech válí v Pittsburghu.

Ve 37. minutě se pak mezi kruhy prosadil Martin Ručinský a gólem na 3:1 jakoby definitivně zlomil nahlodané Američany: „Věděl jsem, že tenhle gól je dorazil,“ říkal po zápase střelec třetí branky.

Američané se už zpátky do utkání nedostali. Když už se jim povedlo prosadit se přes dobře organizovanou hru českého týmu, stála v brankovišti zeď s názvem Dominik Hašek. 

Jestli někdo jen trochu před turnajem pochyboval, že Dominátor nemusí zvládnout na turnaji tíhu v týmu outsiderů, především díky výkonu proti USA v Naganu se stal absolutní legendou pro český národ a klíčovým faktorem celého turnaje.

V samotném závěru už ani soupeř nedokázal zvrátit osud hrou bez brankáře. Naopak to byl Jiří Dopita, který v poslední minutě utkání definitivně pohřbil americké naděje a velké plány při cestě za zlatem.

SOUHRN UTKÁNÍ – ČTVRTFINÁLE 

ČESKO  4:1  USA

Branky: 29. Růžička, 30. Jágr, 37, Ručinský, 60. Dopita – 17. Modano
Rozhodčí: McCreary (CAN) – Poljakov (RUS), Scapinello (CAN)
Střely na branku: 19:39
Vyloučení: 3:4
Využití: bez využití
Třetiny: 0:1, 3:0, 1:0
Diváci: 9822

ČESKO: Hašek (Čechmánek) – Šmehlík, Šlégr, Svoboda, Hamrlík, Špaček, Kučera – Jágr, Růžička, Straka Ručinský, Reichel, Lang – Moravec, Dopita, Beránek – Hejduk, Patera, Procházka

USA: Richter (Vanbiesbrouck) – Leetch, Hatcher, Chelios, Suter, Schneider – Modano, Tkachuk, Guerin – Hull, Weight, LeClair – Deadmarsch, Roenick, Langenbrunner – Otto, Lafontaine, Amonte

FRUSTROVANÍ AMERIČANÉ

Zatímco se z kabiny národního týmu nesly oslavné chorály, v té americké převládala zlost a zklamání z trpké porážky. „Nevyhráli jsme zlato, takže jsme tady akorát mrhali časem. Asi nás čeká dlouhý let,” řekl po utkání naštvaně útočník Keith Tkachuk.

Zloba amerického výběru byla tak velká, že jejich projevy agresivity odnesly i tři apartmány v olympijské vesnici. Z pátého patra létaly zdemolované židle i hasící přístroje. Z nevhodného chování se pak snažili američtí hokejisté v médiích vykrucovat.

Už se nic ale nezměnilo na tom, že český tým postoupil do semifinále s Kanadou. To pravé hokejové šílenství v České republice tak teprve začínalo.

Zdroj: ZOH Nagano 1998