Volejbalová reprezentace? Byly to hezké chvíle, vzpomíná Martin Kryštof na světové i evropské šampionáty
Bývalý volejbalový reprezentant Martin Kryštof startoval během své dlouholeté a úspěšné kariéry několikrát na mistrovství světa i na evropských šampionátech. To je obdivuhodná bilance, která jej řadí mezi nejvýraznější postavy českého volejbalu za posledních dvacet let. Kryštof se se svými dojmy z nedávné éry, ale i ze současnosti podělil v exkluzivním rozhovoru pro Ruik.cz.
- Do národního týmu se dostal při klubovém angažmá v Berlíně
- Čtvrté místo z MS na Filipínách stále rezonuje
- Návrat legend do Českých Budějovic se vydařil
Jak vzpomínáte na svoji hráčskou kapitolu ve vrcholovém volejbale?
Člověku se vybaví až zpětně, že to byly hezké chvíle. Pokud jde o první kontakty s reprezentací, tak to je součást nějakého procesu. Musíte neustále obhajovat svou pozici, než s vámi začnou počítat do reprezentace. Já jsem hrál na postu libera. Když to řeknu otevřeně, tak mě se víceméně podařilo dostat se do národního týmu až při klubovém angažmá v Německu, kde jsem hrál za Berlin Recyclings Volleys.
Co soudíte o současné české reprezentaci?
V roce 2010 jsme na mistrovství světa uhráli desáté místo. A nynější národní tým vybojoval na světovém šampionátu v roce 2025 čtvrtou příčku. A jelikož vím, jaké to je být na mistrovství světa, oceňuji i dodatečně skvělé výkony kluků. Myslím, že dodnes to ve volejbalovém prostředí rezonuje. Některé hráče pamatuji ještě jako spoluhráče, třeba kapitána Adama Zajíčka. Martina Licka i další. Po mně převzal v národním týmu post libera Milan Moník, který přecházel z místa smečaře. Očekávání stoprocentně naplnil.
Trenérem úspěšných reprezentantů je Jiří Novák…
Hrávali jsme spolu, potkali jsme se jako spoluhráči právě v národním týmu. A trénoval mě i jeho předchůdce na reprezentační lavičce Michal Nekola a rád vzpomínám pod jeho taktovkou na mistrovství Evropy v roce 2017.
Jak probíhal váš posun z ligového hráče do reprezentace?
V sedmnácti letech jsem začínal v Příbrami, kde jsem byl čtyři roky. Potom čtyři roky v Dukle Liberec pod vedením trenérů Petra Broma a Vladana Merty, kteří jsou tam i letos. Následovalo osm sezon v německém Berlíně, odkud jsem se dostal do reprezentace. A po návratu do české extraligy stejný počet let v Jihostroji České Budějovic.
Nedávno se uskutečnilo setkání bývalých budějovických hráčů, kde jste patřil k ústředním postavám slavnostního večera. Jaké to bylo?
V Budějovicích přišlo hodně lidí, o čemž svědčí plná sportovní hala. V klubu umí pracovat po sportovní stránce, ale i na manažerském poli a ve všech směrech. Tohle se jim povedlo. Akce se jmenovala Návrat legend do Českých Budějovic a bylo to krásné.
S vrcholovou kariérou jste končil ve čtyřiceti letech. Teď je vám třiačtyřicet. Liberecký nahrávač Lukáš Ticháček je ještě o rok starší, než vy a hraje stále extraligu za Duklu Liberec.
Je to tak. Když se na Lukáše Ticháčka podívám, připadá mi, že je stejný jako před deseti lety. Je nesmírně vitální a v tomto ohledu výjimečný. Nepřekvapilo by mě, kdyby vydržel ještě dva roky.
Zdroj: Autorský rozhovor
