Trest pro Houdka je správný, pokuta směšná. Tohle v hokeji nechceme!
KOMENTÁŘ – Disciplinární komise Tipsport Extraligy rozhodla. Pardubický obránce Michal Houdek vyfasoval za tvrdý zákrok na plzeňského Tima Söderlunda stopku na deset zápasů. Na extraligové poměry se bezesporu jedná o přísný trest. To znamená, že bude důrazný bek Dynamu chybět do konce základní části, plus první dva zápasy v play-off. Je trest adekvátní?
Abychom se na to podívali střízlivýma očima, je třeba odložit veškeré emoce, které v ten moment v plzeňské LOGSPEED CZ Aréně byly. Na začátek se musíme smířit s faktem, že hokej je tvrdý sport. A přestože už zdaleka není tvrdý jako dřív, stále jde mnohdy vyloženě o zdraví.
Michal Houdek je urostlý řízný bek, který budí respekt. Když s ním jede někdo z útočníků soupeře do souboje u mantinelu, chce to kuráž. Alespoň jednoho takového borce mít na své straně chcete. Respekt je na ledě důležitý.
Když se ale podíváme na samotný zákrok, všechny výše zmíněné řádky musíme na chvíli vymazat. V tu chvíli jsou podstatné dvě zásadní věci. Za prvé – úmysl vědomě zranit či nezranit protihráče a za druhé – úmysl vědomě trefit či netrefit soupeře. Každý tento úhel musíme posoudit zvlášť.
Úmysl zranit vs. zasáhnout
Nejen v hokeji, ale obecně v celém sportu, je ten první výraz docela vzácný jev. Dokonce ani v MMA není prvotním cílem zmrzačit protivníka, byť se to při pohledu na zápasy UFC nabízí. Ale zpátky k hokeji.
Nešlo o moment, kry hráč vědomě napřáhne hokejku za hlavu a švihne protihráče přes krk. Tady šel Michal Houdek do tvrdého, ale v hokejovém prostředí celkem tradičního hitu. Veškerý problém spočívá v tom, v jaké rychlosti a intenzitě celá situace probíhala.
Jinak řečeno, pardubický bek v žádném případě nechtěl cíleně zranit ještě před pár dny bývalého spoluhráče. Chtěl ho jen ramenem zastavit, pomoct svému týmu. Tvrdost chceme v hokeji vidět, takže bohužel, čas od času vidíme i takovýto zákrok, jenž je na první pohled za hranicí lidského chápání.
Maximální sazba, kterou může v podobných případech disciplinární komise udělit, je právě deset zápasů. V tom případě lze s trestem souhlasit. Cokoliv nad deset utkání by už bylo nad rámec tabulek. Tady by se dal v terminologii civilního života použit výraz „výjimečný trest“. A takový trest by měl být skutečně udělen jen v případě, kdy se jedná o čistý úmysl někomu ublížit.
Hlava nebo nehlava, vždyť je to jedno
V tomto případě tak bylo potřeba posoudit, jak moc chtěl Houdek švédského útočníka vědomě zasáhnout. V tomto případě právě sedí ona maximální hranice trestu, neboť třiadvacetiletý obránce šel do souboje naprosto vědomě. Najel na Söderlunda z mrtvého úhlu, takže forward Plzně o něm v tu chvíli nemohl vůbec vědět.
„Při určení výše trestu hrála roli maximální intenzita zákroku, který byl veden bez respektu k protihráči i jeho zdraví ze slepého úhlu v okamžiku, kdy byl plzeňský hráč ve zranitelné pozici, což mělo za následek jeho vážné zranění,” zní přesný výklad Houdkova trestu v oficiální tiskové zprávě.
Veřejnost se ještě pozastavovala nad tím, jestli Houdek skutečně trefil hlavu protihráče nebo se jeho rameno svezlo po jiné části těla. Tady by se dal ale použít doslovný výraz, který říká, že hráč byl vyloučen za zásah do oblasti hlavy a krku. Z tohoto označení jasně vyplývá, že se nemusí jednat vyloženě o čistý zásah na hlavu.
Houdek je 193 centimetrů vysoký obránce. Jeho výška mu v těchto situacích samozřejmě nepomáhá, nicméně je za své proporce plně zodpovědný. Takže pokud jde do souboje, musí se svými centimetry počítat. A pokud je jeho výpočet špatný a zasáhne soupeře více než by vlastně chtěl, nelze to omlouvat a přikládat tomu jakoukoliv váhu. Nedbalost je nedbalost.
Otázka výše trestu
Přestože jsme si vědomi, že je hokej tvrdý sport, který bolí, je důležité dbát na bezpečnost hráčů. S tímto rizikem samozřejmě hráči musí počítat. Nelze to srovnávat s UFC, kde se někteří blázni nechají zavřít s jinou gorilou v kleci s vědomím, že mu teď bude soupeř mlátit pěstí do hlavy. Hokej je zkrátka jiný.
Navíc je úplně jiný, než byl někdy před 30 lety. Tehdy ještě fanoušci (především ti v severní Americe) takovým zákrokům tleskali. Až do doby, než si všichni uvědomili, jak drastické následky mohou tyto zákroky v budoucnu mít. Hokej postupem let trochu vyměknul, ale je to dobře.
Jediná cesta, jak omezit tyto zákroky na minimum je, tvrdě je trestat. Tady se nám někdy zdá, že je posuzování podobných zákroků až příliš benevolentní. A pokud není zrovna benevolentní, tak nemá rozhodně jednotný metr. Na tom by měla extraliga jednoznačně zapracovat. Faul Michala Houdka by mohl sloužit jako měřítko pro posuzování takovýchto situací.
Jinak ale vypadá trochu nepochopitelný dodatek Houdkova trestu, jenž činí finanční pokutu 10 procent ze základní měsíční mzdy hráče. Takovou sumu by překousla bez většího stresu většina smrtelníků. To už je skoro lepší neplatit nic.
Zdroj: Tipsport Extraliga
