Sparta jako Toronto. Nablýskaný produkt, ale úspěch žije dávno v zapomění

KOMENTÁŘ – Další krach hokejové Sparty protahuje čekání pražského celku na titul už na 18 let. To i přes fakt, že bychom v posledních letech nenašli v Česku moc ambicióznějších týmů. Možná Pardubice, v závěsu tak maximálně Třinec nebo Kometu. Titul však nevyhrává marketingové oddělení, přestože by si jej určitě zasloužilo. Hokej se hraje především na ledě a tam zatím Sparta vždy udělá něco špatně.

• Sparta si opět prodloužila čekání na titul
• V semifinále nestačila na Kometu
• Velké množství fanoušků zná oslavy titulu jen z vyprávění

Málokdo by před semifinálovou sérií Sparta – Kometa čekal, že bude klub z hlavního města kousat před svými fanoušky ve vyprodané O2 aréně druhou trpkou porážku v sedmém semifinálovém zápase druhý rok po sobě. Loni zhatili Spartě sny Oceláři, letos pro změnu Kometa.

Není třeba porovnávat, která porážka bolí více. Loni Sparta vedla s Třincem už 3:0 na zápasy, pak se začala jejich naděje na úspěch pozvolna rozpadat. Kometa to letos vzala zase více od podlahy a trápila velkého favorita od začátku série. Tak či tak, výsledek je stejný a zklamání totožné. 

Vypadalo to, že po loňském krachu Sparta opět o kousek vyspěla. Před rokem jí chyběl jeden banální zákrok brankáře 0,2 vteřiny před koncem šestého semifinálového zápasu nebo jeden úspěšný střelecký pokus v nekonečném prodloužení. Zdálo se, že už blíže finále být Sparta opravdu nemůže.

Třinec jako mentální vrchol sezony

Částečně se z loňských let Pražané skutečně poučili. Na čtvrtfinálovou sérii s Třincem se nachystali dokonale. Dokázali čtyři vyrovnané zápasy z pěti dotlačit do vítězného konce a postoupit přes svou největší noční můru posledních let dál. Jenomže, tím to taky všechno končilo.

Už od prvního zápasu s Kometou to vypadalo, jakoby se emočně Sparta vyšťavila s Oceláři natolik, že si svou extrémní namotivovnost nedokázala přenést do semifinále s Kometou. Kouč Pavel Gross po postupu do semifinále řekl, že se Sparta chystala na Třinec už léta. Po splněném dílčím úspěchu už ale nepřišlo nic navíc.

Všichni se shodneme, že letos byla Sparta nejsilnější za posledních několik let. Silná na papíře, sebevědomá v hlavách. Co jméno, to zvuk. Navíc to nepůsobilo jen jako soubor hvězd, ale skutečně systematicky poskládaná družina. Po vítězství v základní části a vyhraném čtvrtfinále s Třincem nebyl sebemenší důvod o něčem pochybovat.

Kometa ale našla recept. Našla styl hokeje, který Spartě nechutnal a evidentně ji ani vůbec nebavil. Podobně jako v minulých letech Třinec. Jen s tím rozdílem, že na Kometu se evidetně Pražané psychicky tolik nepřipravili. Brněnský lodivod Kamil Pokorný našel se svými svěřenci cestu, jak zdánlivě neporazitelnou Spartu porazit. 

Sparta jako vzor v oblasti marketingu, který poháry nevyhrává

Z obchodního a marketingového hlediska jinak klub exceloval. Znovu zvýšil rekord v průměrné návštěvnosti, v play-off vyprodal všechny zápasy v sedmnácti tisícové hale. Úchvatný počin. I pro tak velkou halu zájem daleko převýšil kapacitní limity.

Všechno co se týče marketingu a propagace dělá Sparta na jedničku s hvězdičkou, o parník před zbytkem extraligy. Jen ten sportovní úspěch stále chybí. Už osmnáct let čekání na titul! Sparta přilákala za poslední léta většinu nových fanoušků, kteří znají tento úspěch už jen z vyprávění.

Srovnání se slavným Torontem je na místě

Do jisté míry se dá Sparta srovnat s Torontem Maple Leafs v NHL. Tam vybudovala historie ukrutný zájem o hokej. Všechny zápasy jsou beznadějné vyprodané. Rok co rok touží slavný kanadský klub po stříbrném grálu, ale poslední Stanley Cup se datuje až k roku 1967. Pravda, tak dlouho sice Sparta na titul nečeká, ale ani v Praze slavný hokejový klub rozhodně neživí své fanoušky úspěchem.

Na jednu stranu je to sympatické. Klub nevyhrává, přesto zájem o produkt strmě roste. Za to si Sparta zaslouží potlesk vestoje. Ale bylo by hezké těm fanouškům konečně naservírovat více radosti, než jen bezvýznamný pohár za vítěze základní části.

Zklamání je enormní. Všichni (nejen ti noví) fanoušci tak nějak vždy doufají, že další rok už to konečně vyjde. Že to dlouhé čekání musí zákonitě jednou skončit. Jenomže kdy? Letos měla Sparta opravdu všechny předpoklady, aby se tak stalo. Všechny karty hrály pro ní.

Tak co více musí ještě Sparta pro úspěch udělat? Tohle je otázka, kterou manažerům pražského celku nikdo nezávidí. Tradiční klub čeká tradičně náročné léto.

Zdroj: Autorský článek