Šimon Hrubec si pochvaluje život v Curychu, teď se věnuje svým projektům. Řekl, jak by pracoval s gólmany na MS

Český brankář Šimon Hrubec je muž, který sbírá jednu týmovou trofej za druhou. Po české extralize dokázal vyhrát také KHL, dvakrát po sobě se švýcarským Curychem tamní ligu, k tomu přidal pohár pro vítěze CHL. Nyní se vrátil na skok do Česka, aby byl součástí svého projektu pro děti s názvem Pojď ven. V rozhovoru pro Ruik se rozpovídal také na téma světového šampionátu.

Po oslavách se švýcarským Curychem sedl na letadlo a vydal se směr Třinec, aby byl součástí akce Pojď ven, která vrací děti zpátky do ulic s hokejkou a tenisákem, jako za starých časů. V nabitém programu si našel taky pár minut, aby nám popsal, jak organizace takové akce probíhá.

Nesmělo chybět ani téma právě probíhajícího mistrovství světa, kterého byl v minulosti a patrně i v budoucnosti bude součástí, pokud to okolnosti a nominace dovolí. Popsal také své myšlenky směrem k nasazování brankářů na MS. Na závěr rozhovoru přiblížil své hokejové plány pro nejbližší roky.

Mimo sezonu se věnuje svým projektům

Začneme tím, kde se nacházíme právě teď. Akce Pojď ven, určená pro malé caparty s hokejkou a míčkem, jako za starých časů. Kdy a jak vznikla tahle myšlenka? 

Ta myšlenka vznikla ještě dřív než celý projekt Saves Help, kdy jsme se s Michalem Raszkou bavili o tom, že bychom chtěli dostat děti zpátky do ulic. Udělali jsme prvotní projekt Pojď ven asi před osmi lety, kdy vlastně během toho taky vzniklo, že uděláme Saves Help.

Pak jsem odjel do zahraničí a trochu to utichlo. Teď už se Saves Help rozjelo tak krásně, že jsme si řekli, že by bylo dobré znovu udělat Pojď ven. Loni jsme to obnovili a ten zájem dětí byl enormní, protože jsme měli třikrát top stav. Ještě jsme museli dodělat dresy a letos jsme na to připravení.

Počasí vám zatím moc nepřeje.

Pořád koukáme k obloze, ale to je věc, kterou neovlivníme. Já mám času bohužel málo, letěl jsem tady jenom kvůli tomu speciálně z Curychu. Chtěl jsem tady být, protože to je pro mě důležité. Když něco děláme, tak chci u toho být, abych nehnal děti na akci a sám na ní nebyl.

Kdo všechno se podílí na organizaci této akce a jak takové přípravy probíhají? 

Tuhle otázku bych asi nechal raději na kolegu Michala Raszku, on má největší podíl na tom, že se všechno domluví, že nám hala STARS půjčí mantinely. Je tu spousta dobrovolníků, kteří dělají rozhodčí, pomáhají při registraci a podobně. Nerad bych někoho vynechal, takže bych tu otázku nechal raději pro něho.

Michal Raszka: Pojď ven připravujeme zhruba dva měsíce před konáním akce, podílí se na tom tým dobrovolníků, který čítá nějakých šest až osm jmen. Nebudu je raději jmenovat, protože bych nerad na někoho zapomněl. Je to určitě taková dvouměsíční intenzivní práce.

Hrubec si cení také titulu z CHL

Máš za sebou třetí sezonu ve švýcarském Curychu. Jak se vám život ve Švýcarsku líbí? 

Moje rodina tam je spokojená, takže já jsem šťastný. Syn mluví třemi jazyky, dcera už začíná chytat taky cizí řeď, ženě se tam strašně líbí, takže když jsou spokojeni oni, tak já jsem spokojený taky.

Po sportovní stránce asi bude panovat spokojenost. Dva tituly po sobě, to není samozřejmost.

Ne, určitě není. Letos jsme to ještě měli okořeněné tím, že jsme chtěli vyhrát ligu mistrů. Ta soutěž má ve Švýcarsku opravdu velké jméno a čím dál větší v hokejovém světě. Základní skupina je, řekl bych, taková všelijaká, ale pak když už začne play-off, tak ta liga má velkou úroveň, takže si vážím toho, že jsme ji vyhráli. Pro Curych jako takový to znamená strašně moc.

V těchto dnech se hraje taky mistrovství světa. Jak bedlivě sleduješ cestu českých hokejistů za obhajobou? Věříš, že mohou loňský úspěch zopakovat? 

Přiznám se, že nemám moc na to čas to sledovat. Když jsou tady tyto projekty, pod kterými jsem podepaný, tak se jim snažím věnovat. Ať je to Pojď ven nebo Saves Help, snažím se dělat ty resty, se kterými během sezóny nemůžu tomu Michalovi pomoct.

Samozřejmě to ale sleduji, sleduji nominaci, sledují ten tým. Celkově je mistrovství světa jenom o tom play-off. Ta základní skupina je možná trochu o ničem. Bohužel, celý šampionát je o tom, že rozhoduje třeba jeden zápas.

Myslíš, že jiný systém by byl třeba lepší, spravedlivější a atraktivnější?

To nevím, asi nemusí být jiný. Spíš si myslím, že je k zamyšlení, když se to hraje každý rok. Možná by bylo fajn, kdyby se to střídalo co dva roky s olympiádou. Tomu turnaji by prospělo dát mu punc té unikátnosti. Taky je pak smutná ta návštěvnost, když to vidím teď v tom Švédsku a Dánsku. Možná bych se zamyslel i na tím, kde to pořádat. Jsou to ale věci, do kterých moc nevidím, jak to funguje.

Ve Švýcarsku zůstane nejspíš ještě tři roky

Kdyby ses vžil do pozice trenéra brankářů. Volil bys na šampionát jasnou jedničku nebo je podle tebe lepší brankáře střídat a hledat tím správného muže do klíčového čtvrtfinále? 

Myslím, že i ti kluci gólmani to většinou tuší, kdo je tam brán jako jednička, s tím, že by možná nebylo špatné to říct. Ale určitě bych nechával v zápasovém tempu i druhého brankáře, protože přece jen se prvnímu nemusí dařit a budeš potřebovat toho druhého.

Takže asi bych rozdal karty a pak třeba, kdyby se to vyvíjelo jiným směrem anebo viděl, že druhý gólman začíná mít fantastickou formu, tak bych přemýšlel nad tím, jestli to nezměnit.

Na závěr jedna otázka pro třinecké fanoušky. Uvidí tě ještě někdy v dresu s drakem na hrudi? Nebo budou tvé kroky v budoucnu v případě návratu do Česka směrovat domů do Českých Budějovic?

Tohle je velmi častá otázka. Doma se cítím všude, jak v Budějovicích, tak i v Třinci. Za prvé mám ale ještě rok smlouvu v Curychu a za další, minimálně ještě další dva roky bychom chtěli zůstat ve Švýcarsku, tak si myslím, že je tohle otázka do budoucna. Já rád přemýšlím nad věcmi, které jsou spíš blízko, protože je zbytečné přemýšlet nad tím, co je ještě daleko.