Růžička, Moták nebo Voženílek aneb 5 mužů, kteří dovedli Oceláře ke čtvrtému extraligovému titulu

Na pozadí každého velkého vítězství se odehrává několik malých příběhů, které píší velcí hrdinové. To platí také v kolektivním sportu. Třinečtí Oceláři dokázali počtvrté v řadě ovládnout Tipsport Extraligu. Tady je pět jejich největších hrdinů, kteří mají na tomto triumfu lví podíl.

Zdeněk Moták

Možná nejpodceňovanější muž v celém letošním extraligovém ročníku. Málokdo věřil tomu, že dokáže navázat na úspěchy svého předchůdce Václava Varadi. Na začátku základní části ho fanoušci posílali pryč. „Moták ven,” skandovalo se hromadně i několik dní před play-off, tam byl Třinec v hluboké krizi.

V předkole už ale dokázal přepnout mužstvo do vítězného režimu. Týmu nastavil tak důkladnou taktiku, že i největší hvězdy křičely zoufalstvím. Pod Varaďou se říkalo, že Třinec hraje defenzivní hokej. Pod Zdeňkem Motákem tento styl dovedli Oceláři k dokonalosti.

Ondřej Kacetl

Čaroděj všech čarodějů. Těžko říct, jak je možné, že se tento muž dokáže na vyřazovací část tak dokonale připravit. Letos to dokázal Ondřej Kacetl znovu. Když už někdy povolila jinak precizní třinecká defenzíva, stál v brance on. Působil jako zeď, soupeři si s ním nevěděli rady.

V základní části působil maximálně jako dobrá dvojka Marka Mazance, v play-off si role prohodili. Vždy je plně koncertován, nenechá se ničím rozhodit. Maximálně občas seřve své spoluhráče, když ho nechají na holičkách.

Vrcholem jeho výkonů bylo vyčapané trestné střílení v posledních vteřinách sedmého utkání proti Pardubicím. Proti přísnému rozhodnutí sudích o úmyslně posunuté brance neprotestoval. Nadechnul se, postavil se do brány a vychytal Ocelářům finále.

Martin Růžička

Martin Růžička je mašina na body i na tituly. Ovládnul kanadské bodování základní části (23+29) i play-off (9+8). Nevynechal jediný zápas v sezoně, celkem jich odehrál 74. Na svůj životopis si připsal už šestý titul (pět s Třincem, jeden se Spartou).

Největší obdiv sklízí za to, že se drží na vrcholu už tolik let. Vždyť už v roce 2011 táhnul Oceláře k prvnímu titulu. Je velmi přísný na sebe i na své spoluhráče. Když se mu nedaří, je jako zlý pes. V opačném případě ho ale potřebujete mít v týmu, protože je i ve svých sedmatřiceti letech rozdílový hráč.

Daniel Voženílek

Voženílek je přesně ten typ hráče, kterého chcete mít v týmu, ale nikdy nechcete stát proti němu. Když se na vás řítí u mantinelu, jste si jistí, že vás to bude bolet. Má přesně to správné srdce bojovníka, který se nikdy nevzdá a před ničím neuhne. Loni dohrával v Českých Budějovicích play-off se zlomenou čelistí.

Před sezonou ho přivedl do Třince ještě Václav Varaďa, než za Oceláři na dobu neurčitou zabouchnul dveře. Letošní vyřazovací boje ukázaly, jakým žolíkem ve skutečnosti je. Jestli dostane cenu nejužitečnějšího hráče play-off někdo jiný, nebude to fér. 

Svou formu vygradoval ve finále s Mountfieldem, kde dal tři góly a na další čtyři přihrál. Prakticky stál u každé vítězné akce v každém vítězném zápase. Tohle byl před sezonou pro Oceláře suverénně největší jackpot. 

Marko Daňo

U Ocelářů působil Marko Daňo dva roky, letos byl ale opravdu k nezastavení. V základní části vyhrál korunu pro krále střelců, v tomto ohledu předčil všechny extraligové hvězdy. V play-off mu to střelecky už tolik nelepilo, i tak byl ale pro Oceláře důležitý článek v sestavě.

Když je to potřeba, dokáže lehce soupeře vyprovokovat a vybojovat faul. Když inkasoval v play-off dvě minuty za nějaký svůj faul, šlo vidět, jak to v něm vře. Přesto sklopil hlavu a rychlým tempem mazal na trestnou lavici. Po sezoně by měl zamířit do zahraničí. Pro extraligu a především pro Třinec to bude velká ztráta.

Zdroje: Tipsport Extraliga, HC Oceláři Třinec