Proč by měl Jarolím skončit na lavičce české reprezentace? Mužstvo nemá tvář, zápas proti Ukrajině ukázal mnoho trenérových taktických nedostatků

Po prohře české reprezentace proti Ukrajině (1:2) začali fanoušci, média a vlastně také členové svazu diskutovat o pozici trenéra Karla Jarolíma. Vyhazov bývalého kouče Slavie či Mladé Boleslavi se řešil i dříve po neúspěšné kvalifikaci na Mistrovství světa v Rusku, vedení svazu ho ale tenkrát podrželo. Lépe ale nastavilo smlouvu, respektive Jarolím má kontrakt, který se dá poměrně lehce vypovědět. Dříve tomu tak prý nebylo. Jarolímova pomyslná židle se tedy hýbe ze strany na stranu a padá množství argumentů, proč by měl skončit. My si je všechny rozebereme v článku.

Začneme nejvíce skloňovaným a vlastně také nejdůležitějším argumentem. Česká reprezentace ještě pod Jarolímem nenašla svou tvář. Přitom kouč je ve funkci již více než dva roky a času měl až až. Přesto se pořád hájí, že mužstvo teprve buduje a že potřebuje čas. Otázkou je, zda nějaký dostane, protože reprezentace opravdu neudělala žádný progres.

Třeba Roman Berbr, místopředseda FAČR, sice uvedl, že Jarolíma ve funkci nechá minimálně na říjnový dvojzápas Ligy národů proti Slovensku a Ukrajině, ale zároveň dodal, že trenérovu pozici řeší neustále právě z důvodu, že není vidět posun. A všichni, kteří používají právě tento důvod k vyhazovu Jarolíma, mají pravdu, jelikož za Jarolímovy vlády se reprezentace nikam neposunula. Přitom výběr hráčů má každý rok kvalitnější, i když, pravda, na evropskou úroveň nedostačující.

Samostatnou kapitolou byl zápas s Ukrajinou, který krásně ukázal, že Jarolím nezvládá zápasy takticky.

Volba formace 3-5-2 (či 5-3-2, jak chcete) byla svým způsobem správná, protože na hru na tři beky jsou hráči lépe naučení a utkání, ve kterých Jarolím využil právě toto rozestavení, dopadala vcelku dobře. Celkem se dalo pochopit, co chce Jarolím hrát. Chtěl, aby se tým stáhl do bloku a vyčkával na protiútoky. Hůře to ale pochopili hráči. Za prvé: tím, že se Yarmolenko stáhl do středu pole, což Jarolím nečekal, přečíslil středovou trojici, a tak měl být defenzivní záložník Stepanenko obsazován jedním z útočníků. To se ale nedělo, proto byli Ukrajinci ve středu hřiště ve výhodě a vždy měli volného hráče.

Za druhé: při hře z bloku je nejdůležitější příprava na protiútok, což Jarolímovo mužstvo vůbec nezvládalo. Útočníci Schick s Krmenčíkem byli neustále moc nízko a při zisku balonu domácí pouze míč odkopli, snaha o kreativní řešení po zemi byla prakticky nulová. Zároveň pokud se hráči dostanou do protiútoku a mají míč v poslední třetině pole, je nejdůležitější příprava na změnu, čili ztrátu balonu. Hráči prostě Jarolímův systém nepochopili, což je jednoznačně chyba trenéra.

Další přehmat Jarolíma? Když viděl, že 5-3-2 nefunguje, měl změnit rozestavení na čtyři beky se křídly. Reakce přišla až o poločase, když za Krmenčíka šel do hry Zmrhal a Jarolím změnil avizovanou formaci. O přestávce ale bylo pozdě, protože hosté již stihli vyrovnat. „Přiznám se, že jsem přemýšlel o tom, že rozestavení změním již v první půli. Jenže předat informace hráčům, jak se mají chovat v jiném rozestavení, je složité. Věřil jsem, že poločas uhrajeme a pak bude čas si informace předat,“ hájil se na tiskovce Jarolím. Jedná se ale o alibi, protože trenér by měl být připraven na to, že se mač nebude vyvíjet podle představ, a hráče na případnou změnu rozestavení připravit.

Na Jarolímovu obhajobu je ale potřeba říci, že proti Ukrajině neměl k dispozici Baráka, Pavlenku, Nováka či Daridu, tedy tahouny reprezentace. A ani s nimi by kvalita Čechů nedosahovala kvalit Ukrajinců. Celkově je ale potřeba říci, že Jarolím nedokáže mužstvo posunout dál a spíše oddaluje svůj konec, který se neprodleně blíží…