Phil Housley aneb jak NHL přehlédla jednoho z nejlepších beků všech dob

NHL miluje příběhy. Hrdiny, ikony, tváře dynastií. Jenže někdy je v tomto vyprávění až příliš pohodlná, a proto si nevšimne hráče, který se jí nevejde do šablony. Phil Housley je učebnicový případ. Čtvrtý nejproduktivnější obránce historie ligy. A zároveň jeden z jejích největších přehlédnutých omylů.

• Phil Housley se řadí mezi nejlepší obránce historie NHL
• Přesto liga upřednostňovala jiné typy zadáků
• Housley je typický případ přehlíženého hráče, jenž v NHL zanechal nesmazatelnou stopu

Statistiky křičí. NHL mlčí

Americký obránce Phil Housley patřil po celou svou kariéru mezi nejlépe bodující obránce a rok co rok to dokazoval. Ovšem NHL jeho výkony z nepochopitelných důvodů neustále opomíjela. Zároveň se řadí mezi nejproduktivnější hráče reprezentující USA v historii soutěže.

Jeho bilance v základní části je naprosto impozantní. Odehrál téměř 1 500 utkání, ve kterých na pozici obránce nasbíral neuvěřitelných 1 232 bodů. V tomto ohledu je v celé historii lepší jen trojice beků: Ray Bourque, Paul Coffey a Al MacInnis. Navíc se řadí pouze do pětice hráčů, kteří dokázali z obranných řad nastřílet přes 300 branek.

Dvakrát během kariéry dokázal v sezoně nastřílet 31 gólů. A přesto na rozdíl od svých mediálně slavnějších kolegů nikdy nezískal Norris Trophy pro nejlepšího obránce sezony. A to i přesto, že mnohdy předváděl výkony, které neměly konkurenci. To už není smůla, ale systémové selhání. Housley byl totiž neustále přehlížen a nikdy nedostal punc defenzivního esa ligy.

NHL oceňuje to, co umí pojmenovat. Housleyho neuměla

Liga vždycky milovala a upřednostňovala jasné role. Orr byl kapitola sama pro sebe. Bourque představoval autoritu na ledě. Coffey ofenzivní explozi. Lidström dokonalost. Ovšem pro Housleyho neměla NHL pojmenování.

Byl příliš tichý na mýtus a především až moc elegantní na dobu, která chtěla krev a rány. Přesto prakticky v každém zápase bodoval a kráčel ve stopách svých slavnějších kolegů. Nejednalo se totiž o obránce, který by trestal tělem, ale o moderního beka, který přehrával systém. A to se tehdy špatně prodávalo. Proto vždy dali přednost jiné hvězdě většího kalibru.

Hrál špatně? Ne. Hrál jinde

Housleyho největší „provinění“ bylo, že nehrál v ikonickém klubu. Nebyl fyzickým symbolem a hlavně nepotřeboval žádnou pozornost médií. Jen si v klidu vykonával svou práci. Navíc celky jako Buffalo, Winnipeg a Calgary, to nebyl Detroit devadesátek. Žádný Montreal s tradicí. Žádná dynastie, která by zarámovala jeho odkaz. A tak zůstal Housley hráčem, kterého museli ocenit až ti, kdo hokeji opravdu rozuměli.

V dnešní NHL by byl členem elitního komanda v přesilové hře. Byl by miláčkem analytiků a hvězdou moderního hokeje. Jenže Phil Housley přišel o dvacet let dříve a NHL tehdy jeho výjimečnost nepochopila. Dostatečného ocenění se dočkal až po ukončení kariéry. V roce 2004 byl uveden do Americké síně slávy a o 11 let později do Hokejové síně slávy v Torontu.

Zdroj: NHL