Od komické tiskovky až po fiasko. Český hokej zaplavila panika plná zklamání
KOMENTÁŘ – Deprese českého hokeje vystoupala do kritické povodňové hladiny. Ačkoliv trpělivost fanouškům přetékala už delší čas, nyní nastala definitivní ztráta jakéhokoliv pochopení. Český výběr prohrál v kvalifikačním utkání se Švýcarskem 2:4. Musí se škrtat, jiné cesty není.
V den, kdy česká hokejová legenda Jaromír Jágr slaví 50 let, zažívá český hokej suverénně nejhorší porážku 113leté historie. Naděje, důvěra, radost – to všechno je pryč.
Zhruba před měsícem jsem někde psal, že český hokej zřejmě ještě nedopadl na úplné dno, aby se z něj mohl odrazit zpátky nahoru. Tak snad teď. Ovšem zároveň si je třeba uvědomit, že ta hloubka je už tak obrovská, že to bude trvat hodně dlouho.
Stejně tak jsem před olympiádou v jednom komentáři zmínil, že mužský a ženský hokej se v tuto chvíli nachází na zcela odlišném břehu důvěry. Už před turnajem to tak nějak celé haprovalo. Mužská kategorie je sice daleko sledovanější, ale s dalším neúspěchem se zlost veřejnosti ještě více násobí.
OD ZMATENÉ NOMINACE PO VÝBUCH
Vzpomeňte si, jak depresivní nálada panovala na poslední nominační tiskové konferenci před odletem do Pekingu. Tak nějak jsme mohli tušit, že z toho nemůže vzejít nic dobrého. I když kousek naděje, jako v každém českém patriotovi, v nás přece jen zůstával.
Hodnotit samotnou nominaci je dost těžké. Vždy se najdou jedinci, kteří budou jednomu vyhovovat a druhému ne. Nicméně jak říkal šéfkomentátor ČT sport Robert Záruba: “V případě neúspěchu si budou Nedvěd s Pešánem obhajovat svá rozhodnutí špatně.”
Český tým stejně jako na X minulých velkých světových akcích pohořel především v produktivitě. Je to jako věčně ohrávaná písnička v rádiu, která už nám leze na nervy. Musíme ji však poslouchat stále dokola.
Opravdu asi jen medaile mohla částečně odčinit rozhodnutí nevzít rozeného střelce Milana Gulaše, který s Janem Kovářem fungovali společně lépe než švýcarské hodinky.
Byl jsem trošku skeptický taky k volbě Sobotky s Řepíkem. Ano, jedná se stále o skvělé hokejisty. Pravdou však je, že poslední dvě sezony válčí v pražské Spartě, kde na nich leží tíha okamžiku celého týmu. Právě oni jsou v poli ze všech nejvíc zodpovědní za klubový neúspěch posledních dvou let.
Náhle se jim na záda navalila zodpovědnost v reprezentačním dresu. Nechci vypadat jako týpek typu “po bitvě je každý generál”. Můj pocit, že jejich vítězná mentalita je už za zenitem, se mi ale jen potvrdila.
Stejně jako Filip Pešán nese zodpovědnost za neúspěšný výběr generální manažer reprezentace Petr Nedvěd. I ten působil už na zmíněné tiskové konferenci zmateně, jako na nějakých prášcích proti bolesti, když říkal: „Tenhle v našem výběru není, ale vlastně tam je.” Však ten příběh už znáte.
HLAVNÍ VINÍK
Bylo by příliš krátkozraké z celého průseru obvinit pouze kouče Filipa Pešána. Lvím podílem na něm leží zodpovědnost za poslední dvě reprezentační sezóny, ale těch lidí, kteří se o současný stav českého hokeje zasloužili, je daleko víc.
Všechno začíná od prezidenta Tomáše Krále, od kterého se odvíjí další a další obsazené pozice. V kancelářích viceprezidentů sedí lidé, kterým jde primárně o blahobyt svých klubů, stejně jako v případě dalších členů Výkonného výboru, kteří celkem jednohlasně nedávno svého Krále udrželi na trůně.
Tohle jsou lidi, kteří momentálně Český hokej řídí. Ne na reprezentační lavičce, ale v klubech, kde všechny problémy ruku v ruce s mládeží začínají.
Proto je naivní si myslet, že výměna Filipa Pešána bude mít magickou moc kouzelného proutku. Ano, měl by odejít. Především by měl chlapsky odejít s Petrem Nedvědem dobrovolně a zachovat si tak ještě zbytek své důstojnosti.
Samotný odchod, či jeho odvolání, samozřejmě nic zásadně trvale nevyřeší. Ale alespoň vyvětrá to dusno, které kolem českého hokeje panuje. I tohle je pro začátek potřebný krok. Nikdy nesmí být jakákoliv smlouva ve funkci reprezentačního trenéra postavena nad výsledky.
NEÚSPĚCH JAKO VÍTĚZSTVÍ?
Až příliš dlouho tančila česká hokejová reprezentace na světových turnajích na hraně čtvrtfinále. Byla v podstatě jen otázka času, kdy se stane něco takového.
Přál bych si, aby tento historický neúspěch měl konečně nějaký efekt. Aby se zodpovědné osoby chytily za nos, třeba i za ruce a společně odkráčely do propadliště dějin. Tahle temná díra se po nich bude zasypávat velmi těžce.
Osobně si myslím, že vypadnout už v kvalifikaci je nakonec ještě efektivnější, než pak ve čtvrtfinále, po kterém by spousta lidí hledala nějakou útěchu. Tohle je definitivně poslední hřebíček do pověstné rakve.
Teď je čas na změnu! Teď musí legendy českého hokeje vzít situaci do svých rukou a začít konat. Nehledě na to, jak dlouhý a náročný úkol to bude. Protože jednoho dne se stane úplně to nejhorší. Až českého diváka přestane hokej zajímat úplně, bude definitivně po všem. Už tady nebude ani ten poslední člověk, který by alespoň zhasnul to světlo.
Zdroj: Český hokej
Diskuse
Mohlo by vás zajímat
Návrat Voženílka a tvrdá dřina. Oceláři Třinec odstartovali přípravu před extraligou
Nástup nové éry. San Jose udělalo z Celebriniho nejlépe placeného hráče
Univerzitní liga ledního hokeje expanduje. Získává desítky milionů, láká nové kluby a velké sponzory
