Nominace hokejistů na ZOH: Volat či nevolat, to je oč tu běží

KOMENTÁŘ – Za poslední léta jsme si už zvykli, že největší kritika na vedení českého hokeje padá na hlavy po neúspěšných vystoupeních, především na světový šampionátech, případně jiných mezinárodních akcích. Tentokrát vše začalo už zhruba měsíc před odletem na olympiádu do Pekingu. Hlavním tématem je tentokrát stále dokola omílaná komunikace.

Téma o tom, kdo jede či nejede, budí vždycky hodně diskusí. S tím se nedá nic dělat. Český hokejový národ je pověstný tím, že každý je tak trochu trenér a vyhrazuje si právo se k nominaci vyjádřit.

To je v pořádku. Je to hlavně známka toho, že lidé ve středu Evropy hokej stále milují, a proto o něm rádi diskutují. Ať už v hospodě u piva nebo na sociálních sítích.

Ať už by byl vybrán ve finále kdokoliv, je jasné, že by se vždycky našly davy nespokojených fanoušků, ačkoliv je pochopitelné, že v případě Milana Gulaše je ta kritika logicky ještě silnější.

Nicméně se neptejme dnes na to, jestli by měl jet spíš ten nebo ten. Dalším tématem je, jestli tito hráči o tom měli dopředu vědět či nikoliv. Tady se názory totiž poměrně různí.

Stará škola hovoří jasně – reprezentovat je hrdost, na tohle se přece hráčů nebudeme ptát. Podobně se i vyjádřil před několika dny někdejší úspěšný reprezentant Martin Ručinský.

„Z vyjádření některých hráčů jsem byl v šoku. Nejvíc z těch, kterým vadilo, že se o nominaci dozvěděli z médií, z novin, z televize. Že s nimi předem nikdo nekomunikoval a najednou koukají, že mají jet na olympiádu. A ti, co se tam nedostali, jsou naštvaní, že jim to nikdo nevysvětlil,” říkal nedávno Ručinský v rozhovoru pro iSport.

Ano. Dokážu si představit, že přesně takhle to fungovalo v případě Nagana v roce 1998. Mobilní telefon v kapse byl pro většinu (i bohatých) občanů spíš sci-fi. Světu vládla korespondence a fax.

Jenomže dnes je všechno jinak, a nejde jen o bonusové koronavirové starosti. Celý hokej a celá společnost funguje jinak. Loni chtěl nový realizační tým v čele s Filipem Pešánem a Petrem Nedvědem postavit český hokej na nohy. Jedním z kroků k tomuto cíli měla být právě komunikace.

Věřím tomu, že nikdo z hráčů netoužil po telefonátu každý týden, že nikdo se nechtěl nechat vyloženě přemlouvat. Reprezentovat je čest, tak by to mělo taky vždycky zůstat, byť dnešní doba gigantických kontraktů tomu moc nepomáhá. A pokud opravdu nechceš, v pořádku, ale moje číslo si v telefonu vymaž.

KDYŽ SVĚTOVÍ, TAK POŘÁDNĚ

Další změnou v posledních letech je zavedený tzv. “kanadský model”. Tedy že za reprezentační výběr je zodpovědný generální manažer (Petr Nedvěd), jehož složení bude koučovat Filip Pešán.

Kanaďané, kteří si tento model vymysleli, aby byli na světových akcích úspěšní, by si však nikdy nedovolili takhle s hráči nekomunikovat. Nejde totiž jen o to, že nezazvonil telefon před tou rádoby nominační tiskovou konferencí. Jde o to, že hráči neměli žádné informace už od posledního podniku Euro Hockey Tour v Rusku.

Kdysi, v tehdejších 90. letech, trenér nároďáku vymyslel soupisku a následně ji oznámil. Dnes jsou v realizačním týmu generální manažer, manažer reprezentace, hlavní trenér, tři asistenti a věřím, že ještě někdo další.

Navíc nebylo nutné obvolávat nejširší seznam sta hráčů. Stačilo komunikovat s padesátkou těch, kterých se ještě před 14. lednem nominace mohla týkat. Ani jeden člen z početné skupiny si však nenašel čas.

Mají ale hráči vůbec právo tohle odsuzovat?

Někteří určitě ano. V případě, že uděláte pro reprezentaci první poslední, jako tomu bylo u Milana Gulaše, tak se sluší zvednout telefon za jakýchkoliv okolností.

Filip Chlapík se rovněž z medií dozvěděl, že nebyl povolán, protože by nedostal adekvátní roli v týmu. Tu ale jak sám později řekl, by vzal jakoukoliv: „Ale to nemohli vědět, protože semnou nikdo nemluvil.”

Asi si dokážu jakou kouč nároďáku představit, že komunikace konkrétních rolí v týmu bude při jeho skládání jeden z nejklíčovějších kroků. Takhle to spíš vypadá, že trenéři s Petrem Nedvědem se řídili skutečně jen svým pocitem.

Ale třeba to je skutečně tak, že každý by prostě volil svou cestu. Pokud jde o tohle, já bych určitě volal. A co vy?

Zdroj: Český hokej