Náhoda? Ani omylem. Proč Boston Bruins mají brankářskou elitu NHL

Řada klubů NHL zoufale hledá gólmana na post jedničky do svého brankoviště, přeplácí průměrné brankáře anebo doufá, že se některý z jejich talentů na farmě konečně prosadí do nejlepší hokejové ligy světa. V Bostonu jako by podobný problém dlouhodobě neexistoval.

• Proč Boston Bruins dlouhodobě produkují špičkové brankáře
• Od Tima Thomase po Jeremyho Swaymana: příběh brankářských hvězd
• Bob Essensa a systém, který pomáhá Bruins uspět

Jak Bruins vyřešili největší problém celé NHL

V posledních dvaceti letech prošlo Bostonem mnoho brankářů. V brankovišti Bruins se vystřídali Tim Thomas, Tuukka Rask, Jaroslav Halák, Linus Ullmark nebo Jeremy Swayman. Mezitím organizace vychovávala a rozvíjela jména jako Daniel Vladař, Brandon Bussi, Michael DiPietro. Za zmínku stojí také Šimon Zajíček, který má za sebou první sezonu v zámoří. Zajímavé je, že každý z nich se do organizace dostal úplně jiným způsobem.

V Bostonu tak nemají pouze jeden způsob získávání kvalitních brankářů. Skauti je dokážou najít na draftu, mezi volnými hráči, na univerzitách i v Evropě.

Je ale možné, že má jedna organizace za více než dvě desetiletí jen obrovské štěstí na brankáře? Nebo Bruins skutečně našli recept, který ostatní kluby NHL stále hledají?

Z outsiderů vládci NHL: Evoluce brankářských hvězd Bostonu

Za začátek moderní brankářské éry Boston Bruins by se dal označit příchod Tima Thomase do organizace. Jeho příběh zároveň ukazuje jednu z vlastností, která bude organizaci provázet i další řadu let – schopnost najít potenciál tam, kde ho ostatní nevidí.

Bláznivý šampion Tim Thomas

Připomeňme si v rychlosti, jak se udála jeho cesta až do Bostonu. Tim Thomas byl draftován v roce 1994 týmem Québec Nordiques až jako 217. hráč celkově. Následně odehrál několik sezon na amerických univerzitách i v evropských soutěžích. Působil ve Finsku i Švédsku. V roce 2002 podepsal smlouvu s Bruins a v sezoně 2002/2003 debutoval v NHL. Většinu zápasů ale odehrál na farmě v Providence a čekal na svoji šanci.

Během výlukové sezony 2004/05 působil ve Finsku v Jokeritu. V září 2005 podepsal s Bruins nový kontrakt a v sezoně 2005/2006 se začal postupně naplno prosazovat do NHL. Tou dobou mu bylo už 31 let.

Boston tak získal budoucího elitního gólmana prakticky v době, kdy většina hráčů začíná přemýšlet o druhé polovině kariéry. Thomasův kariérní vrchol přišel ale až o několik let později.

Thomasův styl

Thomas byl naprostým opakem učebnicového gólmana. Jeho styl často spočíval v nepředvídatelných zákrocích, agresivním a atletickém pohybu, někdy byl jeho pohyb až chaotický. Thomas měl schopnost i v naprosto ztracené situaci udělat poslední zákrok. Poprvé byla vidět filozofie trenéra gólmanů Bruins Boba Essensy.

Essensa se nesnažil z každého gólmana vytvořit stejný produkt. Nesnažil se ho naučit chytat podle učebnic. Thomasův nekonvenční styl nebyl násilně odstraněn. Bruins dokázali využít to, v čem byl výjimečný.

Vrchol kariéry

Tim Thomas získal svoji první Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře sezony v roce 2009. To nejlepší ale mělo přijít až za dva roky. V sezoně 2010/2011 Thomas odchytal 57 zápasů v základní části a zapsal si neuvěřitelnou procentuální úspěšnost 93,8 % a průměr přesně dvou branek na utkání. Za tuto fantastickou základní část si vysloužil svou druhou Vezinovu trofej. A pak přišlo play-off 2011.

Žádný jiný gólman v historii NHL nečelil v play-off více střelám a nezapsal si více úspěšných zákroků než Tim Thomas v play-off 2011. Svou úspěšností 94 % v 25 zápasech výrazně pomohl Bruins k zisku Stanley Cupu. Thomas navíc získal i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů.

Jedna sezona, zisk tří trofejí. Právě play-off 2011 představovalo definitivní vrchol Thomasovy neobvyklé kariéry. To, co Tim Thomas předvedl v play-off 2011, je dodnes považováno za jednu z nejdominantnějších brankářských jízd v dějinách vyřazovacích bojů. Z brankáře, který se dlouhé roky nemohl stabilně prosadit v NHL, se stal hlavní strůjce Stanley Cupu.

Zatímco Tim Thomas zářil na postu jedničky, jeho kolega Tuukka Rask pomalu dozrával. Po trejdu Thomase v únoru 2013 k Islanders, Boston nemusel zoufale hledat novou brankářskou jedničku. Už ji měl připravenou.

Rask a Halák redefinovali brankářský tandem

Tuukka Rask byl vybrán na draftu 2005 jako 21. hráč celkově týmem Toronto Maple Leafs. Avšak za kanadský celek nikdy neodehrál jediný zápas, jelikož byl v červnu 2006 vyměněn do Bostonu za Andrewa Raycrofta. Tento trejd se řadí k těm nejhorším v historii Leafs. Boston získal dlouhodobou jedničku prakticky na celou následující éru, zatímco Andrew Raycroft nepředváděl stabilní výkony v brankovišti a po dvou letech v organizaci Leafs byla jeho smlouva vyplacena.

Rask jako protipól Thomase

Styl Tima Thomase jsem popsal již dříve. Rask se od něj snad nemohl lišit více. Finský gólman byl typem klidného hráče, který vynikal poziční hrou, efektivním pohybem a skvělým čtením hry.

Dva naprosto rozdílní brankáři, a přece měli něco společného. Oba dokázali pod vedením stejného trenéra brankářů získat Vezinovu trofej. Rask se stal vítězem v ročníku 2013/2014, když jeho procentuální úspěšnost za základní část dosáhla na 93 %.

To je jeden z prvních velkých argumentů pro Essensovu schopnost přizpůsobit práci konkrétnímu gólmanovi místo toho, aby všechny nutil chytat stejně.

I čísla z Raskova posledního období u Bruins vypadají více než dobře. V letech 2020 až 2022 odchytal 69 zápasů, ve kterých zapsal procentuální úspěšnost 92 % a průměr 2,28 obdržených gólů na utkání.

Jaroslav Halák – z dvojky rovnocenným partnerem

Jaroslav Halák podepsal jako volný hráč s Bostonem v roce 2018. V klubu strávil tři ročníky a přicházel jako brankář číslo dva. Již zkušený slovenský gólman byl kvalitní pojistkou za Raskem.

Při svém působení v Bostonu si držel poměrně solidní čísla, za tři sezony se jeho úspěšnost zákroků pohybovala kolem 91 %. Místo klasického vztahu jednička–náhradník ale vznikl jeden z nejlepších tandemů NHL.

Bostonský model tandemu

Zde začíná filozofie brankářského tandemu, která spočívá v těchto bodech. Jelikož měl tým k dispozici dva kvalitní brankáře, nebylo potřeba zbytečně přetěžovat jedničku. Oba sice byli konkurenty, ale bez jakékoli větší rivality. Byl kladen především důraz na týmový úspěch na úkor osobních statistik.

Rask s Halákem tak byli předchůdci toho, co později Linus Ullmark a Jeremy Swayman dovedli ještě mnohem dále. Když Rask definitivně skončil po sezoně 2021/2022 (odehrál pouze 4 zápasy), Boston měl poprvé po dlouhé době přijít o jistotu v brankovišti. Místo očekávané krize ale vznikl tandem, jehož jeden člen získal Vezina Trophy a druhý se později stal novou dlouhodobou jedničkou.

Ullmark a Swayman jako dokonalá synergie

Generální manažer Don Sweeney ulovil Linuse Ullmarka na trhu volných hráčů 2021. Ullmark se upsal na čtyři roky za celkově 20 milionů dolarů. Už ze smlouvy lze vidět, že Boston v něm viděl něco víc než možná všichni ostatní.

Švédský gólman předváděl v Buffalu kvalitní výkony i za poměrně slabým týmem. Boston v něm viděl velký potenciál, který nebyl patrný pouze ze základních statistik.

Vrchol v Bostonu

NHL zažila v sezoně 2022/2023 něco zcela nečekaného. Tým z Bostonu dominoval každým večerem a sbíral výhry a body jak na běžícím pásu. Po fenomenální základní části, kdy Bruins vyhráli 65 zápasů, získali celkově 135 bodů. Se 65 vítězstvími Medvědi stanovili nový rekord NHL, který se bude jen velmi těžko překonávat.

A právě i Linus Ullmark prožil svou životní sezonu. Ve 49 odchytaných zápasech v základní části dosáhl úspěšnosti 93,8 % s průměrem 1,89 branky na utkání. Výsledkem byl zisk první Vezina Trophy v kariéře.

Společné působení této dvojice kulminovalo ve stejné sezoně ziskem William M. Jennings Trophy, která se uděluje brankářům týmu s nejnižším počtem inkasovaných branek v základní části. Bruins tehdy obdrželi pouhých 177 gólů, nejméně ze všech týmů NHL.

Linus Ullmark za své angažmá v Bostonu v letech 2021 až 2024 odehrál 130 zápasů s výbornou úspěšností 92,4 % a 2,28 GAA. Ullmark přišel jako kvalitní NHL gólman. V Bostonu se z něj stal jeden z nejlepších brankářů ligy.

Jeremy Swayman jako vlastní produkt

Jeremy Swayman se do organizace Bruins dostal skrze draft. Don Sweeney si ho vybral v roce 2017 ve čtvrtém kole. Swayman byl draftován ze 111. pozice a sezonu po draftu působil na University of Maine v soutěži NCAA. Už v ročníku 2020/2021 nakoukl Swayman do AHL a následně i do NHL. V další sezoně již zapsal velkou porci zápasů v hlavním týmu a tvořil tandem s Linusem Ullmarkem.

Aljašský rodák zasáhl do 14 zápasů v Providence s úspěšností 92,4 % a v prvním týmu Bruins už stihl odchytat 245 zápasů s 91% úspěšností zákroků.

Swayman přišel úplně jinou cestou než jeho švédský kolega. Ullmark byl již etablovaný NHL gólman, zatímco Swayman se vypracoval k NHL v organizaci Bruins. Další důkaz, že Boston dokáže také talenty vychovávat, a nejen získávat z volného trhu hráčů či skrze trejdy.

Goalie Hug

K této brankářské dvojici neodmyslitelně patřila pozápasová oslava po vítězném utkání. Objetí se ihned stalo symbolem jejich vztahu. Místo otevřeného boje o pozici se oba navzájem podporovali, sdíleli zkušenosti, a hlavně měli společný týmový cíl. Každý z dvojice odchytal zhruba polovinu všech zápasů.

Jejich vztah přerostl i mimo led a často se s rodinami navštěvovali. O to víc bolestivý musel být konec této dvojice pro oba. V červnu 2024 se generální manažer Bostonu rozhodl uvolnit místo pod platovým stropem, jelikož Swayman potřeboval novou smlouvu. Musel se rozhodnout jen pro jednoho z nich, a tak byl Linus Ullmark vyměněn do Ottawy.

Muž v pozadí: Trenér Bob Essensa a jeho unikátní filozofie

Když se mluví o úspěších bostonských gólmanů, fanoušci skandují jména jako Thomas, Rask, Ullmark nebo Swayman. Skutečným společným jmenovatelem, který už více než dvě dekády působí v organizaci Bruins, je však Bob Essensa.

Kdo je tedy tento chlapík? Essensa je bývalý profesionální brankář, který odchytal v NHL přes 400 zápasů. Velkou část své kariéry působil ve Winnipegu, ale zahrál si i za Detroit, Edmonton, Phoenix, Vancouver a Buffalo.

Po konci hráčské kariéry se stal trenérem brankářů právě v Bostonu a působí zde doposud. Zajímavým faktem je také to, že Essensa přichází do organizace prakticky ve stejnou dobu jako Tim Thomas.

Od té doby se mnoho změnilo. Tým vystřídal několik gólmanů, trenérů i generálních manažerů. Essensa však zůstal.

Žádné univerzální šablony

Přesně jak jsem již zmínil, jedna z největších předností Essensy spočívá v tom, že se nesnaží každého brankáře předělat podle šablony a jediné představy. Místo toho pracuje se silnými stránkami konkrétního muže v brankovišti.

Mentální stránka

Bob Essensa zároveň funguje i jako mentor a mentální kouč. Boston je jedním z týmů Original Six a jeho trh patří k těm nejnáročnějším v celé NHL. Každoročně mají fanoušci Bruins velká očekávání a klub strhává obří mediální pozornost. Proto každá chyba brankáře může být snadno vidět.

Důležitou součástí Essensovy práce je proto důvěra mezi trenérem a gólmanem. Dle výpovědí jeho svěřenců dokáže Essensa diskutovat s hráčem, vysvětlovat na konkrétních situacích a přijmout i jiný názor než ten jeho. Zároveň také dokáže být kritický, což je nepochybně žádoucí. Essensa si tak buduje osobní vztah se svými svěřenci. Brankář musí vědět, že jedna chyba neznamená okamžitou ztrátu důvěry.

Kultura tandemů Bruins

Úspěch tandemů nelze přičítat jen Essensovi. Záleží vždy na samotných hráčích, jaký vztah si vytvoří s parťákem v brankovišti. Boston ale opakovaně vytváří fungující vztahy mezi svými brankáři jak po sportovní, tak po lidské stránce.

Nejviditelnějším symbolem této kultury se stalo slavné pozápasové objetí Linuse Ullmarka s Jeremym Swaymanem.

Když byl Linus Ullmark vyměněn do Ottawy, Swayman se náhle stal jedničkou a znamenalo to pro něj zásadní změnu. Vedle sebe dostal nového parťáka Joonase Korpisala.

Přestože Korpisalovy výkony a čísla během jeho bostonského působení nedosahovaly úrovně předchozích tandemů, vztah mezi oběma gólmany působil velmi dobře. Swayman nového kolegu přijal a navenek bylo patrné, že spolu dokážou fungovat a užívat si společný čas.

Po Korpisalově odchodu letos v létě se otevírá další kapitola. Svou šanci v NHL dostal již sedmadvacetiletý Michael DiPietro.

Farma v Providence jako tajná zbraň (nejen) pro českou stopu

Boston nepotřebuje mít kvalitní gólmany jen v NHL. Dlouhodobě má kvalitní dvojici i na své farmě Providence v AHL. Providence samozřejmě poskytuje pravidelné zápasové vytížení, technický development, postupné získávání zkušeností a možnost pracovat na nedostatcích.

Zmínil bych několik gólmanů, kteří prošli systémem v Providence a nyní jsou stabilními členy týmů NHL.

Daniel Vladař

Právě Bruins draftovali Vladaře v roce 2015 na 75. místě. Za Bruins moc zápasů neodchytal (pouze 5, 88,6 %, 3,40 GAA) a nebylo pro něj místo v hlavním týmu, a tak byl vyměněn do Calgary.

U Flames působil 4 sezony a podával uspokojivé výkony. Před minulým ročníkem změnil angažmá a působil ve Filadelfii. Ihned se stal jedničkou v brankovišti a jeho sezona byla skvělá.

U Flyers, kde dlouhodobě nedokáže žádný gólman uspět, se Vladařovi náramně dařilo. Dokonce byl tamními novináři vyhlášen jako MVP týmu. V hlasování o Vezinovu trofej dokonce obdržel několik hlasů.

V létě podepsal nový kontrakt na pět let s ročním platem 5,5 milionu dolarů. Jeho nejbližší budoucnost je tak spjata právě s Flyers.

Brandon Bussi

Brandon Bussi nebyl nikdy draftován do NHL. Do Bostonu se dostal jako volný hráč v roce 2022. Předtím působil na Western Michigan University. Bussi je dokonalý příklad bostonského skautingu brankářů.

I po třech letech v Providence si Bussi nepřipsal jediný zápas za Bruins v NHL, a tak se v létě 2025 rozhodl prozkoumat volný trh. Tehdy ho podepsala Florida Panthers, ale za ně nikdy nenastoupil a byl dokonce umístěn na waivers listinu. Odtud si ho stáhla Carolina.

A právě tohle je ukázka jednoho krásného příběhu. Nedraftovaný gólman, který roky působil pouze v AHL a následně byl zcela zdarma poskytnut všem ostatním týmům. Brandon Bussi s Hurricanes vyhrál Stanley Cup a je nesmazatelně zapsán v historii.

Michael DiPietro

Michael DiPietro se stal hráčem Vancouveru Canucks na draftu roku 2017. Býval označován jako talent, ale postupně se jeho vývoj v organizaci Canucks zastavil a přišla stagnace. V říjnu 2022 se stal součástí trejdu do Bostonu společně s Jonathanem Myrenbergem výměnou za Jacka Studnicku.

V Providence ale jeho kariéra znovu nabrala správný směr, důkazem je i minulý ročník, kdy se stal nejlepším gólmanem celé AHL. DiPietro je možná nejlepším příkladem toho, že Bruins nejen vychovávají vlastní gólmany, ale dokážou také restartovat kariéru hráče, jehož vývoj se v jiné organizaci zastavil.

A jeho příběh napsal další kapitolu. Po odchodu Korpisala obsadil místo brankářské dvojky právě DiPietro.

Česká stopa pokračuje

Šimon Zajíček před rokem opustil Litvínov a upsal se organizaci Bruins na jeden rok. Po loňské přesvědčivé sezoně s dobrými čísly podepsal znovu jednoroční kontrakt.

Zajíčkův příchod zároveň ukazuje, jak rozdílnými cestami dokážou Bruins své brankáře získávat. Zatímco Thomas byl přehlíženým veteránem, Rask přišel trejdem, Ullmark jako volný hráč a Swayman skrze draft. Bussi zase nebyl draftován vůbec a DiPietro dostal v Bostonu druhou šanci. Zajíček nyní rozšiřuje tento výčet jako další evropská akvizice.

Boston navíc podepsal českého krajana Jiřího Pateru, takže farma Bostonu má zcela český tandem.

Brankářská továrna, jejíž systém nelze zkopírovat

Vraťme se zpět na úvod, kdy jsme si položili jasnou otázku. Je Boston brankářskou velmocí pouze proto, že měl štěstí na několik výjimečných hráčů? Za posledních dvacet let je těžké mluvit pouze o náhodě.

Každý přišel jinou cestou. A to je možná ten nejlepší důkaz fungování bostonského systému a organizace. Organizace dokáže najít kvalitní brankáře jak na draftu, trhu volných hráčů, pomocí trejdů i mimo Severní Ameriku.

Dále je důležitá jistá kontinuita mezi brankářskými tandemy. Thomas měl vedle sebe mladého Raska. Rask později vytvořil úspěšný tandem s Halákem. Ullmark pomáhal vyrůst Swaymanovi. Po jeho odchodu Swayman přijal Korpisala a nyní se sám dostává do pozice zkušenějšího člena tandemu, vedle kterého dostal příležitost DiPietro.

Za vším stojí mnoho členů organizace počínaje skautingem, trenéry a generálním manažerem. Velký vliv má i prostředí Providence a Bostonu a také týmová kultura. A jako spojovací článek posledních více než dvou dekád Bob Essensa.

Swayman dnes drží klíče od brankoviště Bruins. DiPietro může být dalším gólmanem, kterého Providence připravila pro NHL. Jména se mění. Role se mění. Jednička se postupně stává mentorem svého nástupce. Ale systém zůstává. A dokud bude fungovat, bostonská brankářská továrna jen tak nezavře.