Mogilnyj v Síni slávy. Měl jsem strach, že nás zabijí, vzpomíná jeho spoluhráč

NHL zveřejnila nová jména do své Síně slávy. Elitu rozšířili Duncan Keith, Joe Thornton nebo Zdeno Chára. Zastavme se ale krátce u čtvrtého jména – Alexandr Mogilnyj. Jeho příběh je zvláštní výpovědí o pádu komunismu. Coby první sovětský hráč, který uprchl do NHL, nějakou dobu žil jako hlavní hrdina nějakého špatného gangsterského filmu. Bál se o život – a jak ukazuje zpověď finského hokejisty Christana Ruuttua, nebyl zdaleka sám.

• Do Síně slávy NHL se dostal slavný ruský útočník Alex Mogilnyj
• Jeho spoluhráč vzpomíná na jeho komplikovanou osobnost
• Mogilnyj se dnes o NHL vůbec nezajímá

Dnes 62letý Ruuttu hrál mezi lety 1986 a 1992 v Buffalu Sabres. Ruuttu byl šikovný centr, a protože pocházel z Finska, neměl on sám s přesunem do zámoří v divokých osmdesátých letech žádný problém. Jednoho dne v roce 1989, zhruba kolem půlnoci, se ale rozezvonil zvonek u dveří jeho buffalského bytu. Ruuttu pomalu vstal z postele a v pyžamu se přesunul ke dveřím. Kdo to v tuhle hodinu ruší? „Ahoj,“ řekl mu muž v teplákové soupravě s nápisem CCCP. „Já jsem Alexandr Mogilnyj.“

Sledovalo ho KGB

Ruuttua to dokonale zaskočilo. Vedení Sabres mu předem neřeklo ani slovo o tom, že se k němu chystá spolubydlící ze Sovětského svazu.

Proč vybrali Mogilnému jako parťáka právě Ruuttua, na to má Fin vysvětlení: „Asi čekali, že mluvím rusky, když je Finsko tak blízko Ruska,“ směje se v rozhovoru pro finský deník Iltalehti. Finsko-ruské přátelství v Buffalu tak tu noc začalo. Ruuttu prozradil, že Mogilnyj si sám do svých začátků vymyslel finské jméno – Aku Mokilainen.

Ruuttu si ale byl vědom toho, že Mogilnyj uprchl ze Sovětského svazu. První noc tedy nespal klidně. Ještě pořád zuřila studená válka a finskému hokejistovi bylo jasné, že agenti KGB mohou být Mogilnému v patách – prý je zahlédl ve Stockholmu. Kdyby se vše provalilo, mohl by to kvůli ukrývání uprchlíka schytat i sám Ruuttu..

Pro jistotu tedy Ruuttu, který tehdy bydlel v řadovém domě na předměstí Buffala, Mogilnému zařídil sousední, už zařízený byt.

Jsme v New Yorku? Ne, tohle je Buffalo

Na začátku byla Mogilného angličtina velmi slabá. Uměl prý jen pár slov. A když přijel do Buffala, myslel si, že je v New York City.

Buffalo pouze leží ve státě New York, od největšího města USA je ale vzdálené dobrých 500 kilometrů. I když metropolitní oblast Buffala má přes milion obyvatel, atmosférou se s pulzujícím New Yorkem srovnávat nedá. Ruuttu vzpomíná, že Mogilnyj z Buffala nebyl právě nadšený. Ale začal se přizpůsobovat a pomalu najel na západní styl života.

Finský hokejista raději decentně tají, na jaké směry začal Mogilnyj rozhazovat své první vydělané dolary.

Když skončila sezóna, Ruuttu oznámil Mogilnému, že se vrací do Finska. Mogilnyj byl smutný – co si počne? Ruuttu mu poradil, aby zkusil golf. Vzal jej na hřiště a představil jej svým golfovým parťákům. Nejdříve považoval tento sport za hloupý. Ale když se Ruuttu vrátil v září zpátky, nemohl svého ruského kamaráda najít. Nakonec jej našel na golfovém hřišti. Přátelé mu prozradili, že ten divný Rus chodí na hřiště každý den v sedm ráno a odpaluje míčky. Hra ho zcela pohltila a měl fantastický handicap.

Welcome to the Hockey Hall of Fame, Alexander Mogilny.#HHOF2025 | #HHOF pic.twitter.com/dGLQ254EXc

— Hockey Hall of Fame (@HockeyHallFame) June 24, 2025

Stesk po domově a neobvyklá vášeň

Dvaadvacetiletý ruský mladík byl podle Ruuttua skvělý člověk a kamarád. Pokud jde o neřesti, alkoholu se zcela vystříhal. Zato měl ale jiný zlozvyk – kouření. Podle Ruuttua si zapaloval jednu od druhé.

Další zajímavostí bylo, že Mogilnyj trpěl aerofobií. Podobně jako fotbalista Denis Bergkamp tedy Mogilnyj měl strach z létání. V dnešním světě NHL to zní neuvěřitelně, ale tehdy opravdu člen elitní formace Buffala dostal omluvenku na velkou část venkovních zápasů. Jezdil jen tam, kam se mohl dostat autem.

„Pamatuji si, jak Akuho jednou přivezli autem z Buffala do St. Louis,“ vzpomíná Ruuttu. Cesta autem trvala 11 hodin. „Řidič řekl, že zpátky ho nevezme: celou cestu kouřil na zadním sedadle.“

Ruuttu a Mogilnyj byli spoluhráči v Buffalu tři sezóny, než se finský hráč v roce 1992 přesunul do Chicago Blackhawks. Na ruského hokejistu vzpomíná Ruuttu jako na excelentního bruslaře, který sám dokázal vyhrávat zápasy. Však se také rychle vypracoval v jednu z hlavních hvězd týmu společně s kapitánem Patem LaFontainem.

Souboj s Teemu a fyzická síla

Z Buffala pokračovala Mogilného cesta do dalších tří klubů NHL: nejprve Vancouver Canucks, poté New Jersey Devils a Toronto Maple Leafs. Svoji poslední sezónu v NHL (2005–06) hrál opět za Devils, ale musel ji předčasně ukončit kvůli starému zranění kyčle. Stanley Cup Mogilnyj vyhrál v roce 2000 s New Jersey. Tím se zároveň zařadil do Triple Gold Clubu, protože už koncem 80. let získal s týmem Sovětského svazu olympijské zlato i mistrovství světa.

Do NHL All-Star Game byl Mogilnyj vybrán pětkrát. Kromě toho získal v sezóně 2002–2003 cenu Lady Byng Trophy a v sezóně 1992–93 cenu pro nejlepšího střelce.

Ve Vancouveru proslul Mogilnyj jako jeden z mála hokejistů, který se dokázal postavit slavnému tvrďákovi Mikeovi Keenanovi, trenérovi-tyranovi. Kanadský obránce Aucoin vyprávěl pro Iltalehti historku, jak jednou Keenan v šatně sekýroval Mogilného. V ostatních hráčích byla malá dušička – Keenan zase někomu dával svůj pověstný kartáč. Mogilnyj ale na jeho proud kritiky jen klidně zvedl hlavu a odpověděl: „Mikeu, slyšels někdy, jak jsem utekl, jak vyhrožovali mé rodině, jak chtěli všechny zabít? Myslíš, že mě k**** dokážeš vystrašit?“

Tím údajně sebral Keenanovi vítr z plachet.

S NHL zcela přerušil kontakt

Dnes žije Mogilnyj v Rusku. Ve svém rodném Chabarovsku zastává funkci prezidenta místního klubu, který hraje KHL.

Do Síně slávy byl navrhován už dávno. Podle spekulací fanoušků jeho nominaci oddálila skutečnost, že po konci kariéry hodně rychle zahodil svou minulost v NHL. Přerušil kontakty s někdejšími spoluhráči, nekomunikuje s kluby, kde hrál, neúčastní se akcí.

Zdroj: Autorský článek