Milan Mikulík: Třinec má v extralize skvělou formu a nadstandardní čísla

Jen slova uznání a respektu sklízejí za skvělý vstup do extraligové sezony hokejisté HC Oceláři Třinec. Tím, že vyhráli s plným počtem bodů prvních osm zápasů v nejvyšší soutěži, se postarali o rekord. Třebaže se může zdát, že jde o nevídaný počin v rámci extraligy, pro mnohé bývalé hráče třineckého klubu to zase tak šokující zjištění není. Část své dlouholeté kariéry strávil v Třinci i někdejší útočník Milan Mikulík, který prošel osmi extraligovými adresami. A v exkluzivním rozhovoru pro Ruik.cz se zastavil i u celkového hokejové dění.

• „Třinecký titul si nepřipisuji, jen stříbro,“ říká jeho někdejší útočník
• Mikulík je ve spojení s asistentem trenéra Ocelářů Jiřím Raszkou
• „Ani z případné první prohry se Třinec nezhroutí,“ míní Mikulík

Nejprve – jaká je vaše hráčská třinecká bilance?

Byl jsem součástí širšího hráčského kádru. V jedné ze tří sezon, do nichž jsem tam zasáhl, jsme v play-off skončili druzí, takže mám stříbro. Byť jsem nastoupil i do pár zápasů Třince v době, kdy získal titul, tak ho napsaný nemám. Myslím, že bych si ho ani neměl připisovat. Odehrál jsem jen několik zápasů v základní části. Každopádně si vážím, že jsem mohl poznat hokej a práci v úspěšné hokejové organizaci.

Jak jste se do nabitého třineckého kádru dostal?

Když jsem působil jako hráč v prvoligovém Frýdku-Místku, což je farma třineckého klubu, vytáhl si mě trenér Václav Varaďa do áčka. Byl jsem s Třincem i na Lize mistrů ve Švédsku a na Spenglerově poháru v Davosu.

Jste dál v kontaktu se svým bývalým klubem?

Ve spojení jsem především s asistentem trenéra Jiřím Raszkou. Spolupracovali jsme spolu v Havířově, kde jsem dělal manažera a vybral jsem si ho na trenérský post. Nepřekvapilo mě, že se vypracoval až do extraligy. A občas se potkávám s třineckým útočníkem Martinem Růžičkou, se kterým jsem hrál. Prohodíme slovo, jinak blízké vazby na Třinec už nemám.

A teď tedy k současné třinecké extraligové jízdě. Co za ní stojí?

Třinec má výbornou formu, jak mi říkáme „fazonu“. Není to pro mě překvapení. Pan trenér Boris Žabka s Jiřím Raszkou vedou tým parádně. Mužstvo si sedlo a co k tomu více říkat: jen ať jim to vydrží. Aby kluci dál lámali rekordy. V tom je hokej krásný.

Čtyřiadvacet bodů z osmi kol učinilo z Třince lídra extraligy…

Je pravda, že se jedná o nadstandardní čísla. Maximum odvádějí nejen trenéři a hráči, ale způsob, jakým funguje struktura klubu až nahoru, je famózní.

A co když přijde první zaváhání?

Zatím všechno zapadá do sebe. A uvidíme, jak dlouho ve vysokém zápasovém tempu může Třinec prodlužovat šňůru. Extraliga je náročná a stačí lehké klopýtnutí, které sérii ukončí. Ale jsem přesvědčen, že ani z jedné prohry se Třinec nezhroutí.

Abychom neprobírali jen Třinec, takže se krátce věnujme i Vítkovicím. Ostatně, za ně jste také hrál a jistě je sledujete, že?

Vítkovicím se začátek nepovedl. Sezona ale bude dlouhá, což platí obecně. A týmy, kterým se třeba nedaří, si to asi vyhodnotí. A každý, kdo je ve spodní části tabulky, bude chtít jít výš. Ve všech klubech jsou zkušení trenéři a manažeři a udělají maximum, aby jejich případná krize pominula.

V současnosti jste trenérem staršího dorostu v klubu HC RT Torax Poruba z Ostravy. Zavzpomínáte si někdy přece jen i na svoji hráčskou kariéru, a to nejen v souvislosti s Třincem?

Určitě nejlepší časy jsem zažil v tehdy ještě extraligovém Znojmu. Tam jsem okusil poprvé elitní soutěž. Rovněž pěkné období přišlo v Mladé Boleslavi při postupu z první ligy do extraligy. Zažil jsem i pád a následný návrat zpátky. Dodnes mám v Boleslavi spoustu kamarádů. Poznal jsem tam kvalitní trenéry Františka Výborného a Mariana Jelínka. Jsou to pro mě persony a budu si je vážit do konce života. V tehdy prvoligovém Ústí nad Labem mě vedli trenéři Petr Rosol a Miloslav Hořava starší, který se dokázal trenérsky prosadit ve vícero klubech v extralize.

–