Maurice Richard: Životopis hráče, po kterém je pojmenována trofej pro nejlepšího střelce v NHL

Maurice Richard Trophy je ocenění, které po každé sezóně získá hráč, který za daný ročník nastřílí nejvíce branek. Pojmenována je po kanadském útočníkovi, který ve 40. a 50. letech hrál za Montreal Canadiens. Pojďme se společně podívat na jeho slavnou kariéru, díky níž se vypracoval k legendám nejen Montrealu, ale celé NHL.

Hokejové začátky a první Stanley Cup

Joseph Henri Maurice Richard se narodil 4. srpna 1921 v Montrealu v Québecu a byl nejstarším z osmi dětí. První brusle dostal ve svých čtyřech letech, ale hrával pouze na zamrzlých řekách a rybnících. První zkušenosti s pravým hokejem získal až ve 14 letech.

První hokejové angažmá získal u Saint-Georges Norchet, za které hrál v sezóně 1938/1939. Za 46 zápasů vstřelil 90 branek a zaznamenal 46 asistencí, se 136 body pomohl k zisku poháru. Přes Verdun Maple Leafs a Montreal Sr. Canadiens došel až do Montrealu Canadiens hrající NHL, kde první zápas odehrál v roce 1942.

Svou úvodní sezónu však nedohrál vinou zranění. Do ročníku 1943/1944 nastoupil v plné síle. Odehrál 46 zápasů, vstřelil 32 branek a připsal si 22 asistencí. Montreal došel do play-off, kde Maurice Richard vstřelil dalších 12 branek, stal se nejlepším střelcem vyřazovacích bojů a měl velkou zásluhu na zisku Stanley Cupu.

Čtyřicátá léta v podání „Punch line“

Richard hrál na pozici pravého křídla. V útoku jej doplňovala dvojice Toe Blake a Elmer Blake. Této útočné trojici se brzy začalo přezdívat „Punch line“.

V sezóně 1944/1945 si připsala tato kanadská legenda několik rekordů. Proti Detroitu se mu 28. prosince podařilo vstřelit 5 branek a zaznamenat 3 asistence při výhře 9:1. Tento rekord držel 32 let.

Dále se mu podařilo překonat rekord co do počtu vstřelených branek za jednu sezónu – vstřelil jich 50, přičemž předchozí rekord byl 44. Jednalo se tedy o prvního hráče, který dosáhl padesáti brankového milníku.

Následující sezónu oslavoval zisk druhého Stanley Cupu, ale individuálně se mu nedařilo jako předchozím ročníku. Vsítil „pouze“ 27 branek. Střeleckou chuť si ale zlepšil o rok později, když dokázal získat ocenění Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče, když získal 71 bodů za 45 branek a 26 asistencí.

Sezóna 1947/1948 se stala pro Punch line smutnou. Blake si zranil nohu a musel ukončit kariéru. Richard nasbíral 53 bodů, ale také se v průběhu sezóny zranil a Montreal se tak nedostal do play-off.

O rok později nasbíral pouze 38 bodů, ale následující sezóny se pro něj staly úspěšnými. Napřed se mu podařilo získat 65 bodů, přičemž vstřelil 43 branek a získal 22 asistencí, následně se jednalo o 66 bodů za 42 gólů a 24 asistencí. Jeden z těchto gólů pak byl jeho 271., čímž se stal nejlepším střelcem Montrealu všech dob.

Gól v bezvědomí, Richardova vzpoura a kapitán v 50. letech

V sezóně 1951/1952 neodehrál mnoho zápasů vinou zranění, přesto nasbíral 44 kanadských bodů. V semifinále play-off upadl do bezvědomí po srážce s hráčem soupeře, utrpěl otřes mozku, ale přesto ho trenéři nechali dále hrát. Richardovi se podařilo vstřelit vítězný gól, který Montreal poslal do finále, kde však bez zraněného střelce prohrál 0:4 na zápasy.

V sezóně 1952/1953 se pokořil rekord co do počtu nejvíce vstřelených branek v NHL, který držel Nelson Stewart s číslem 324. A navíc se stal prvním hráčem NHL, který v 10 sezónách vstřelil pokaždé alespoň 20 gólů. Ještě větší důvod k radosti byl na konci sezóny zisk Stanley Cupu.

Další rok posbíral za 70 odehraných zápasů 67 bodů za 37 branek a 30 asistencí. Vskutku úžasná bilance, jež dokládá, jak výjimečným hráčem Richard byl.

Na sezónu 1954/1955 ovšem určitě nevzpomínal v dobrém. Spousta hráčů na něj aplikovala velice tvrdý styl hokeje, on jim to pak vracel a často se kvůli tomu dostával do problémů. Po jednom zákroku, kdy sekl protihráče do hlavy hokejkou, mu zakázali hrát do konce sezóny.

V Montrealu vypukla vzpoura, která se ze stadionu roznesla do ulic. Suspendováním navíc ztratil možnost získat Art Ross Trophy, když mu na konci sezóny chyběl jediný bod. Samotný útočník ale poté fanoušky uklidňoval a slíbil jim zisk dalšího prvenství.

No a jak slíbil, tak učinil. Následující rok Montreal získal Stanley Cup a to nebylo vše. V sezóně 1956/1957 jej spoluhráči jmenovali kapitánem a on je s kapitánským céčkem na hrudi dovedl k dalším čtyřem Stanley Cupům.

Konec kariéry a dosažené milníky

V roce 1957 se stal prvním hráčem NHL, kterému se podařilo vstřelit za kariéru 500 gólů. Posledního Stanley Cupu a zároveň zápasu „se dočkal“ v roce 1960. Nutno podotknout, v září 1960 se hlásil na tréninkovém kempu, ale zdravotní stav mu nedovolil, aby pokračoval na nejvyšší úrovni. Kariéru tedy ukončil v 39 letech.

V hokejovém důchodu působil v Montrealu Canadiens jako viceprezident a velvyslanec. V roce 1998 mu lékaři diagnostikovali rakovinu žaludku, na kterou po dvou letech boje zemřel ve věku 78 let.

Nejčastěji se mu během kariéry dostávalo přezdívky „Raketa“, protože když rozkmital své nohy, tak ho nemohlo nic zastavit.

I když za svou kariéru nasbíral spoustu asistencí, nebyl nikdy vyloženým tvůrcem hry. On byl tím hlavním mužem, který stál na konci každé akce, on byl střelcem branek. Pětkrát se stal nejlepším střelcem ligy a právě na jeho počest nese toto ocenění název Maurice Richard Trophy.

Po ukončení kariéry se dostal do Síně slávy NHL a Montreal Canadies vyřadil jeho číslo 9. V roce 1957 se stal kanadským sportovcem roku. Získal i Řád Kanady a patří do Kanadské sportovní síně slávy.

V Montrealu strávil celou kariéru a odehrál zde 978 zápasů, což jej řadí na 8. místo historických tabulek týmu. Za tuto porci zápasů nasbíral 966 bodů, za což mu v organizaci Canadiens patří celkové čtvrté místo. Prvenství mu patří ve statistice vstřelených branek, kterých zaznamenal 544.

Jednou získal Hart Trophy, čtrnáctkrát se ocitl v All Star týmu NHL a osmkrát se stal šampionem NHL.

Zdroje: NHL, Montreal Canadiens, Elite Prospects