Liberec před startem Extraligy: Z nejvyšších ambicí uhnout nechtějí. Bude však tahle šelma stejně dravá i letos?

Liberec se dá bezesporu považovat za jeden z nejúspěšnějších klubů posledních let. Po titulu v roce 2016 se jim podařilo postoupit do finále v dalších třech případech, ačkoliv už brali “jen” stříbro. Organizace Bílých Tygrů šlape i po odchodu Filipa Pešána. Jeho odkaz lze v klubu vidět i dva roky po jeho přesunu do reprezentace. Ačkoliv to v Liberci nikdo do éteru nevykřikuje, je jejich předem určená meta Masarykův pohár.

Udržet chod hokejové organizace na tak vysoké úrovni mnoho let po sobě však není nic lehkého. Přestože loni došli Tygři až do finále, nabízí se otázka, jestli na klub nedolehne nějaký útlum, který čas od času zákonitě přichází.

ODCHODY

Když se podíváme na seznamy příchodů a odchodů, uvidíme po velmi lehkém výpočtu záporné číslo, tedy -2. Když si vzpomeneme, co Bílým Tygrům v posledním finále zlomilo vaz, byla to šířka kádru. Nějaká zranění přijdou zkrátka vždy, takový už je hokej.

Třeba si narovinu přiznat, že pro liberecké fanoušky to při pohledu na přestupový trh nevyvolává žádné touhy po oslavách. I kdyby menší počet hráčů ještě čistě teoreticky nebyl takový problém, může být nepříjemný i detailnější pohled konkrétní na hráče, kteří Liberec opustili.

Hodně se už na konci minulé sezony spekulovalo o přesunu Adama Musila do Pardubic. Tady Tygři tratí ze své zoo opravdu velkou šelmu, protože Musil v Liberci vyrostl ve skutečně velkého a silného Tygra. Jenomže vlastník Dynama Petr Dědek je lovec s tučným bankovním kontem, což podle všech spekulací a náznaků hrálo největší roli.

Prázdné zůstalo v kabině místo taky po ryze liberecké ikoně. Michal Bulíř strávil v tygří kleci prakticky celou svou dosavadní kariéru. Nyní šel spasit Indiány do Plzně, kde by měl alespoň částečně nahradit roli lídra po odchodu Milana Gulaše do Motoru.

Jenomže to není všechno. Radan Lenc nebo Ronald Knot rovněž patřili v loňské sezoně k hráčům, bez kterých by se v Liberci neobešli.

PŘÍCHODY

Takové těžké masakry v soupisce museli Bílí Tygři samozřejmě něčím vykompenzovat, nebo se o to alespoň pokusit. Ta druhá varianta mi přijde k realitě dnešních dní o něco přesnější.

Pro českého fanouška je nejznámější z příchozích jednoznačně Jakub Klepiš. Ovšem ruku na srdce, už to ve svých sedmatřiceti letech dávno není ten rozdílový hráč, který pravidelně nechyběl na reprezentační soupisce. Spíš je víc pravděpodobné, že v elitní soutěži to může být jeho poslední štace. Se vší úctou, na restart kariéry je v jeho věku už poměrně pozdě.

Velké naděje budou letos Liberečtí vkládat do slovenské posily Tomáše Zábrodského, jenž se velmi dobře prezentoval ve finské lize v dresu Tappary a později SaiPy. Další slovenská naděje Martin Faško-Rudáš rovněž vypadá zajímavě. Lehce srdce libereckého příznivce zaplesá při návratu Jana Ordoše.

AMBICE vs. REALITA

Ať už se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu, tým zůstává stále silný, přestože přes léto víc ztratil než získal. Už na konci loňské sezony však šlo vidět, že sezona je příliš dlouhá a náročná. Přestože Tygři dokráčeli celkem s přehledem do semifinále, od čtvrtého zápasu v sérii se Spartou už z devíti duelů vyhráli pouze dva.

Letošní přestupové období soupisku Liberce nějak nenafouklo, proto mohou panovat obavy z podobného scénáře i letos. Propadák by to být neměl, ovšem po poháru se letos budou nejspíš natahovat tygří tlapy marně.

Zdroj: Tipsport Extraliga