Kritika na Peterka nebyla fér. Trefit přestavbu kádru je těžká disciplína

KOMENTÁŘ – Čtvrtfinále Play-off Tipsport Extraligy pokračuje v těchto dnech nadále, avšak už bez účasti třineckých Ocelářů, kterým v pětizápasové bitvě vystavila stopku pražská Sparta. Pro třinecké hokejisty se rozhodně nejednalo o vydařenou sezonu. V průběhu celé sezony se na vedení v čele se sportovním ředitelem Janem Peterkem snášela vlna kritiky. Jak moc byla ale oprávněná?

• Pro Oceláře už sezona skončila
• Na vedení se v průběhu sezony snášela kritika
• Byla oprávněná?

Už od brzkého podzimu, kdy Oceláři nezachytili začátek sezony, se hodně psalo, že vedení klubu zaspalo a nechalo kádr zestárnout, což mělo mít zásadní vliv na letošní výkony. Otázka však zní, kde je ta hranice a kdy je ten správný čas do toho jak se říká říznout? Vždyť ani manažeři v NHL přesně nevědí, kdy nastal čas na pořádný týmový rebulding. 

Koukněte se na ostřílené manažery z nejslavnější ligy světa. Občas se o to snaží celé dekády, ale stále se jim nedaří vrátit na zlatou cestu. Jen si vzpomeňte na poslední úspěšné období Detroitu Red Wings nebo Pittsburghu Penguins. Nebo můžete jít ještě dál, kdy sbíralo Stanley Cupy Chicago.

Slavné úspěchy všech sportovních klubů na světě přicházely ve vlnách, neboť je téměř nemožné postupně obměňovat kádr a udržet tým na vrcholu třeba deset let. Třineckým Ocelářům se to ale povedlo natáhnout na šest let a pět titulů v řadě. Přesto, když teď přišlo jedno zaváhání, byli manažeři v kancelářích zavaleni kritikou, jak moc laxně si nechali ujet vlak.

Peterek terčem kritiky

Tato kritika byla směrem k Třinci letos velmi silná, ačkoliv si myslím, že trochu zbytečně nafouknutá. Uvědomil si někdo, že ti borci, kteří pár měsíců zpátky slavili pátý titul v řadě, byli jen za pár měsíců označeni za přestárlou družinu? Na jaře 2024 byl Třinec vychvalován, jak má zkušeně postavený kádr, ale na podzim téhož roku už kritizován, jak strašně moc zaspal a nechal to dojít do tohoto stádia. 

Přitom patří sportovnímu řediteli klubu Janu Peterkovi a spol obrovský kredit, jak to v posledních 6-7 letech v třinecké organizaci zvládli. Samozřejmě že jim nejspíš letošní sezona otevřela oči, že už je čas pro větší změny. Ale je nefér jim vyčítat, že to během pár měsíců dokonale neodhadli. Přitom posily nevypadaly před sezónou špatně, ačkoliv zůstaly trochu za očekáváním, především v základní části.

Nakonec i přes veškerou krizi, veškerý tlak fanoušků, médií i veškerou kritiku nakonec odehráli více než důstojnou partii s klubem, jehož hráčský rozpočet už dnes výrazně převýší ten třinecký. Samozřejmě, rozhodně nelze říct, že se v Třinci hraje za pivo a párek, ale ve snaze srazit červenobílého draka začaly kluby mnohem více investovat do svých týmů.

A přestože se třinecký management do těchto finančních dostihů se Spartou nebo Dynamem spíš nepouštěl, dokázali z toho Oceláři vytřískat pět zlatých zářezů v řadě, což je v moderní éře hokeje něco nevídaného a snad i nepřekonatelného.

Zranění, špatná forma i pochopitelná únava

Je fakt, že mnoho hráčů extraligového Třince se letos s TOP formou příliš nepotkalo. Martin Růžička byl evidentně celou sezonu po těžkém zranění limitován. Jakub Jeřábek se po ošklivé loňské zlomenině nohy sice vrátil na led, ale v play-off už Ocelářům chyběl. Ve čtvrtfinále přišel Třinec i o talentovaného útočníka Petra Sikoru, který jako jeden z mála vnesl do týmu mladou krev.

Samozřejmě se v průběhu ročníku mluvilo taky o slabé kondici některých hráčů. Faktem ale je, že zatímco Oceláři v minulých letech křepčili na náměstí s pohárem nad hlavou a startovali mistrovské oslavy, jiné týmy už zahajovaly letní přípravu na další sezonu. Několik let v řadě. 

K tomu náročné dlouhé sezony plné nekonečných prodloužení. Ostré zápasy ligy mistrů v době, kdy většina klubů teprve vrcholí přípravy na start nového ročníku. Je asi pochopitelné, že dřív nebo později to na hráče muselo dolehnout. 

A nesmíme zapomenout na další tvrdou daň, kterou je většinou šampion nucen chtě nechtě zaplatit. Prakticky po každé sezoně přišli Oceláři o jednoho elitního hráče. Ať už to byl dříve Matěj Stránský nebo naposledy Daniel Voženílek. Trefit do sestavy takové jackpoty je mimořádně obtížné, ale ještě obtížnější je, je nahradit. 

Zdroj: Autorský článek