Jak porazit Kanadu? Vyhlídky nejsou dobré. A třeba je to nakonec dobře
KOMENTÁŘ – Národní tým má za sebou osmifinále proti Dánsku, ve kterém nepředvedl bůhvíjak oslnivý výkon. Výkon, který v žádném případě nebude proti silné Kanadě stačit, čehož si je vědom i kouč Radim Rulík. Jsou si toho vlastně vědomi všichni. Jak se dá zvládnout čtvrtfinále proti takovému gigantovi? A je to vůbec v současném rozpoložení českých hokejistů možné?
- Národní tým se ve čtvrtfinále střetne se silnou Kanadou
- Jedním z kroků může být postavit taktiku podle prvního zápasu
- V hokejové historii pamatujeme pár zápasů, kdy outsider vyřadil favorita
Vyhlídky opravdu nejsou nijak pozitivní. Zatím nevýrazný český národní tým si to ve středu odpoledne střihne ve čtvrtfinále proti nabušené Kanadě. Ta si zatím na turnaji počíná více než sebevědomě. Vlastně si ani nedokážu představit, že by mohl být v současnosti kontrast mezi oběma týmy větší.
Osmifinále proti papírově slabšímu Dánsku nás rozhodně neuklidnilo, ba naopak. Po úporné bitvě zvítězila česká reprezentace 3:2. Trochu jsme doufali, že naši hokejisté sfouknou seveřany v první polovině duelu, naberou trochu sebevědomí a třeba i trochu pošetří síly směrem k nejdůležitějšímu zápasu na turnaji.
Místo toho jsme se strachovali o výsledek do posledních vteřin, do posledního střídání museli naši hokejisté zápas odmakat na sto procent. Žádné uklidnění se nekonalo. V pohybu nevidíme lehkost, přesilovky skřípou, stále kupíme dokola zbytečné fauly.
Přísnější měřítko snese jen Martin Nečas, který byl v zápase dominantní. A také brankář Lukáš Dostál, i díky němu jsme s odřenýma ušima mezi nejlepší osmičku týmů na turnaji proklouzli. Ostatní hvězdy spí. Všechno ostatní je až příliš nedokonalé.
Proti Kanadě to bude více než těžká šichta
Ztracené prodloužení proti Švýcarsku poslalo český výběr na nejtěžší možnou cestu. Česko se utká s Kanadou pod olympijskými kruhy ve vyřazovací části turnaje poprvé od památného Nagana v roce 1998. Není potřeba připomínat, jak to tenkrát dopadlo. Jiná doba, jiný tým, všechno je dneska jinak.
Kanada působí v Miláně až příliš dokonale a zodpovědně, než aby dokázala čtvrtfinále jen tak podcenit. Hlavně vypadá jako soudržný tým, což není s hvězdnou soupiskou vždy samozřejmost. Vyřazení takového giganta by se rovnalo zázraku. I ty se ale někdy v hokeji dějí.
Zápas ve skupině jako nápověda
Co se tedy musí stát, aby papírově slabší tým v nepohodě nachytal takové monstrum? První a dost důležitý klíč ležel na ledě Santagulia Arény už v zahajovacím utkání na turnaji. Tam nás Kanada smetla s přehledem 5:0, český tým držel se soupeřem krok jen v první třetině.
Známé přísloví říká, že dvakrát se stejným týmem na turnaji se neprohrává. V tomto případě je to ale potřeba brát s brutální rezervou. Výhoda party kolem Radima Rulíka ale ví, jak Kanada na turnaji hraje. V základní skupině si to mohla osahat.
Je jasné, že bez vyspělého, šťastného a taktického výkonu moc šancí nemáme. Jediná cesta je okopírovat první třetinu úvodního duelu a třikrát ji nakopírovat. K tomu ještě přidat více sebevědomí a důrazu. Zahodit respekt, protože ten na Kanadu platit nebude.
Třeba nás Kanada trochu podcení
Pak je tady ještě jedna, i když dost nepravděpodobná varianta. A to ta, že se Kanada ve středu porazí sama. Pokud totiž kanadské hvězdy sledovaly osmifinálový duel naších hokejistů, nejspíš si mohou lámat hlavu jen s našim brankářem.
Trochu to na sociální síti X naznačil i švédský novinář Szymon Szemberg. Na konci svého příspěvku napsal: „Češi byli tak nevýrazní, že je jasné, že zítra dovedou Kanadu do rozstřelu“. Zní to trochu úsměvně, ale pro Kanaďany trochu strašidelně zároveň.
Tu a tam se to opravdu stane. Někdy máte pocit, že váš tým je na dně a nemá v rukávu žádné eso, jak zaskočit silného protivníka. A právě tehdy předvede ten nejlepší výkon na turnaji. Můžeme jen doufat a věřit, že se něco takového ve středu odpoledne stane. A že nám k tomu Kanaďané třeba i trochu pomůžou.
V hokeji se zázraky dějí
Pokud chtějí Češi porazit na tomto turnaji Kanadu, musejí vytěžit z minima maximum. Využít každé zaváhání soupeře, nekompromisně trestat v přesilovkách, kterých nejspíš ani tak nebude moc. Opřít se o skvělý výkon brankáře. Dostat se kanadským hvězdám pod kůži, ač to v tuto chvíli vypadá, že to snad ani není možné.
Musíme se opřít o to, že nemáme co ztratit. Když prohrajeme, nebude to nic jiného než potvrzení předpokladu. Zní to trochu ohraně, sám nemám rád, když se to stále omílá, ale udělat další Nagano. Nebo si vzpomenout na hokejový zázrak Američanů v Lake Placid v roce 1980.
Bělorusko taky vyřadilo ve čtvrtfinále v Salt Lake City 2022 hvězdami nabité Švédsko. Jsou to střípky minulosti, které nám mají navždy připomínat, že v hokeji není nic nemožné. Dřív nebo později se zase nějaká senzace napíše, je to jen otázka času. 18. únor 2026 zní jako hezké datum, které bychom si mohli pamatovat, co říkáte?
Zdroj: Autorský článek
