Draft NHL znamená pro český hokej další vykřičník! Kdo to vůbec vnímá? Zdá se, že nikdo důležitý

A je to za námi. Další ročník Draftu NHL patří historii. Jediný rozdíl je v tom, že tentokrát nikdo nemusí absolvovat dlouhou cestu domů, ale stačilo doma v obýváku zaklapnout laptop a vychutnat si s rodinou první pocity velkého milníků své kariéry.

Zraky českých fanoušků se pochopitelně upínaly k hrstce mladíků z naší země. V posledních letech jsme si už zvykli, že jich skutečně moc není. Co hůř, dost pravděpodobně v následujících letech ani nebude.

Na sociálních sítích v Česku sbírají hráči lajky a gratulace, přesto že jich není moc. Celkem osm lvíčat během uplynulých dvou dní zaklepalo na dveře NHL. Výsledky letošního Draftu jsou však více než znepokojivé.

Jan Myšák, nejvýše postavená naděje českého hokeje, sklízí pochopitelně potlesk. Z 48. pozice si jej vybral pod svá křídla kanadský Montreal Canadiens.

Podle předpokladů měl šanci už v prvním kole. Nevyšlo. Vůbec nic proti samotnému hráči. Jenomže? Nic víc. Další hráč, Jaromír Pytlík, se o fous vlezl do stovky (99. pozice). Tohle je zkrátka výsledek výchovy mládeže.

Pro samotného českého útočníka je asi jedno, jestli si jej některý ze zámořských týmů vybral jako třicátý nebo padesátý. Tak či tak, má šanci se prosadit. Bude na sobě muset hodně tvrdě pracovat, i kdyby šel zázrakem na řadu v první desítce.

Rovněž se nedá předpokládat, že by šel ve stopách nejslavnější české legendy Jaromíra Jágra, který se do prvního týmu NHL prosadil hned v osmnácti letech.

Shodou okolností, před několika málo dny to bylo přesně 30 let.

Na jednu stranu je pravda, že trend klubů NHL je trochu odlišný než tenkrát, kdy trenéři Jágra nasazovali po bok persony Maria Lemiuxe. Liga nyní preferuje fyzicky vyspělejší hráče.

Přestože v ní můžeme najít i drobné technické šikuly, nechávají organizace své naděje vyzrát v juniorských, následně farmářských soutěžích. Do prvního týmu NHL už chtějí nasadit spíše “hotového” hráče.

To by ale pro český hokej určitě nebyl ten největší problém a zdvižený prst. Prosadit se do Draftu, je pro hráče ze srdce Evropy čím dál větší problém. V zámoří zkrátka o české hokejisty ztrácejí zájem.

Dalším velkým vykřičníkem je celkový pohled na listinu první desítky letošního výběru. Pochopitelně logicky dostávají přednost hráči, kteří zrají v zámoří už odmalička. Přesto se však v první desítce objevil Němec Tim Stützle (3. pozice), nebo Marco Rossi z Rakouska (7. pozice). V dalších pozicích se pohybuje sem tam nějaký Rus, Švéd či Fin.

Výsledek Draftu je takový, že nás v této “soutěži” okolní podceňované státy začínají značně předbíhat. Německý vzestup výrazně podtrhuje například skvěle hrající juniorský tým na posledním mistrovství světa dvacítek, nebo senzační postup do finále na olympiádě v Pchjongjangu.

Že tam chyběly hvězdy z NHL? Koho to zajímá, vždyť jsou to Němci! I Rusové, kteří měli poskládaný tým z druhé nejlepší hokejové ligy světa, si kousali ve finále i nehty na nohou.

Co tedy tak výrazně chybí českému hokeji, aby se opět statečně postavil na modré lajně do fronty mezi nejlepší hokejová esa světa?

Toť otázka, kterou se zde zabývají veškeří odborníci, lajci, fanoušci i media. Každý má na tuto situaci svůj názor, přičemž na každém tom názoru je bezesporu kousek svaté pravdy. Ať už je to zvolený koncept svazu, trénování doma nebo pak na ledě.

Na rozbor, co je dobře a co je špatně, bychom potřebovali celou samostatnou kapitolu. A dost možná by i tohle bylo málo.

Pokud však můžeme bez váhání na něco ukázat, pak je to juniorská liga. Spousta týmů, žádný sestup, navíc se ještě v čerstvé historii ukrývají noční můry soudních sporů, které dodnes nejsou uzavřeny.

Ona koncepční práce nefunguje už od rané výchovy hráčů. O tom už ale jindy.

Hlavní je, aby se ČSLH (Český svaz ledního hokeje) konečně přestal plácat po zádech, jak v bravurní finanční kondici se český hokej nachází, ale skutečně zamakali na tom, co je opravdu důležité. Přestat házet trenérům klacky pod nohy a rok co rok měnit nefungující systém.

Letošní Draft pro české mladíky zkrátka dopadl opět špatně. Žádné ale, žádné protože, žádné výmluvy. A jak na to reaguje vedení českého hokeje? Mlčí. Žádné vyjádření, žádná reakce. A když už, žvanit moudra do mikrofonu zvládne každý.

Celý letošní Draft ze shora opět končí zvednutýma rukama a typickou českou větou “Já nic, já muzikant”.

Zdroj: NHL