KOMENTÁŘ – Tohle už není náhoda. Oceláři znovu ve čtvrtfinálovém utkání play-off Tipsport Extraligy v pátém utkání popřeli hokejové statistiky. Znovu můžeme sledovat to otřepané klišé, že základní část a play-off je úplně rozdílná soutěž. Kabina Sparty by vám totiž mohla vyprávět.

Po listopadovém příchodu staronového trenéra Miloslava Hořavy vypadala Sparta neporazitelně. Tým plný hvězd šel do vyřazovací části v roli jednoho z největších favoritů. Málokdo by předpokládal, že může narazit na vážné komplikace už ve čtvrtfinále.

Jenomže teď hrají Pražané s Oceláři. Proti týmu, který nebyl v závislosti na výsledcích v základní části považován za nejžhavější želízko. Už před začátkem série ale odborníci psali k třineckému týmu malý červený vykřičník, který označuje řadu posbíraných zkušeností z předešlých let.

A přesně tyhle zkušenosti zatím hrají v sérii možná až zásadní roli. Po pěti odehraných zápasech prohrává Sparta v sérii 2:3 na zápasy. Už ve čtvrtém utkání svírala pražský celek tristní produktivita. V utkání číslo pět ale tento problém ještě více vygradoval.

Sparta tvořila hru prakticky celých šedesát minut. Byla aktivní, střeleckými pokusy hýbala historickými tabulkami extraligy.

I přes to na konci utkání svítila na straně domácích jedna velká nula. Zde můžeme použit další frázi – Třinec vytěžil z minima maximum. Čekal na svou šanci, jednou udeřil a stačilo to.

Podle obrazu hry měla dle statistických modelů Sparta 81procentní šanci na výhru. Přesto jsou to Oceláři, kteří se vracejí do Werk Arény s vytouženým mečbolem. Závěrečný tlak pražského týmu Třinec eliminoval dvěma zásahy do odkryté klece, kdy už hráli domácí vabank.

Jak je tohle ale vlastně možné? Ačkoliv čísla této série postrádají veškerou logiku, několik zásadních faktorů průběžné vedení Třince přece jen zapříčinilo.

Když hvězdy mlčí a systém nefunguje

Řepík, Sobotka, Kaše, Horák, Tomášek a další. Ofenzivní jména v kádru Sparty budí respekt. Tohle opravdu není tým stavěný na hranu prvních dvou fází play-off. Pochopitelně, nebylo samozřejmostí, že Sparta si na konci dubna automaticky potěžká po dlouhých šestnácti letech Masarykův pohár.

Ale aby se dostala do existenčních potíží už ve čtvrtfinále, tohle čekal málokdo. Jenomže když zmíněná ofenzivní esa mlčí, je to problém. V základní části dávali hvězdy Sparty góly jak běžícím páse, hráli s naprostou lehkostí a obrovským sebevědomím. Teď jsou ale na úplně jiné úrovni.

V rozhovorech sice slyšíte, jak Michal Kempný říká, že si z toho nic nedělají, protože síla se v konečném zúčtování nakonec projeví, ale při pohled na led tomu moc nevěříte. Sparťané jsou na ručník, jejich střelecká impotence zdaleka neodpovídá jejich úsilí ani kvalitám.

K tomu všemu nepomáhá zajetý, ale zároveň aktuálně nefungující systém hry. Sparta hrála v pátém utkání šest přesilovek. Problém je v tom, že všechny vypadají jako přes kopírák. Stále stejné složení hráčů, stále stejné kombinace. Přihrávky na útočníky Řepíka a Sobotku má Třinec dokonale nastudované.

Sparťané střílejí často, ale nestřílejí z nebezpečných pozic. Mraky střel obrana Ocelářů zablokuje, ty ostatní jsou v drtivé většině pro třineckého brankáře snadno řešitelné. A když to Spartě nejde ve třech v přesilovkách, tu čtvrtou hraje úplně stejně. Trenér Hořava věří v zajetý systém, jenomže ten mají Oceláři přečtený.

Precizní dodržování systému

Jeden systém zdá se nefunguje vůbec, zatímco ten druhý na straně Třince funguje neuvěřitelně dokonale. Oceláři moc dobře vědí, že nemohou hrát se Spartou otevřenou partii. Atraktivní hurá hokej by je nejspíš už dávno poslal na dovolenou.

Rozdíl mezi týmy, které klasicky drží vedení a někdy se snad i bojí o výsledek a týmem Ocelářů je ten, že Třinec, když vede 1:0, tak prostě ví, že může hubené vedení udržet. A taky, že když pro to udělá vše, co je potřeba, tak to vedení zkrátka udrží. Tohle už není dílo náhody a štěstí. Tohle je dokonale dodržený plán hry.

Ten už fungoval Ocelářům v předchozích letech pod vedením Václava Varadi, stejně tak funguje taky pod Zdeňkem Motákem. Oceláři nezmatkují. Jejich těsné vedení je možná to nejhorší, co může divák na stadionu i u televizní obrazovky vidět. Koho to ale zajímá? Třinec chce vyhrát a ví, kudy vede cesta.

Čaroděj z ocelového města

Z takového množství střel, co vyprodukuje Sparta, k nějakým těm šancím přece jen dojít musí. Ovšem i na tohle mají Oceláři trumf. Brankář Ondřej Kacetl je přesně ten typ gólmana, co chytí i něco navíc, pokud zrovna nechytí úplně všechno.

Když potřeboval Třinec v posledních letech pro vyřazovací boje vyřešit otázku brankáře, byl Kacetl jasný žolík. I letos ho trenéři vytáhli ze střídačky, tentokrát už po prvním zaváhání v play-off. Během sezony sice působil znojemský rodák převážně v roli dvojky, ovšem to mu na sebevědomí v klíčové fázi sezony vůbec nic nebere.

Svůj tým drží i v momentech, kdy už by soupeř zvedal ruce nad hlavou. K tomu mu pomáhá až místy šílená obětavost spoluhráčů, kteří mnoho problémů vyřeší za něj. Do střel skáčou hlava nehlava, v kritických momentech vytahují puky z brankové čáry.

Pokud chce Sparta ještě pomýšlet na úspěch v této sérii, musí kouzlo Kacetla zlomit. Na to však pravděpodobně nestačí dát jednu branku. Sparta potřebuje mnohem víc, ačkoliv se na první pohled může zdát, že už víc dělat snad ani nemůže.

Jenomže musí. Spoléhat se na to, že bude opět šedesát minut v Třinci diktovat tempo hry a hrát několik přesilovek po sobě, je proti takhle takticky připravenému soupeři jistá sebevražda. Jedinou zaručenou a zároveň účinnou cestu našel pražský celek v prvním zápase, když dokázal odskočit na výsledek 3:0.

Takové manko už je v play-off (až na výjimky) nedostižitelné. Jenomže dejte tři góly soupeři, který už na vás našel recept. S nožem na krku bude muset Sparta vymyslet něco nového, jinak tato sezóna skončí hotovým fiaskem.

Zdroj: Tipsport Extraliga