Česko by nám mělo být vzorem, říká Tomáš Marcinko k hráčům z KHL na MS

Velký rozruch způsobilo mezi fanoušky angažování hráčů z KHL do slovenské reprezentace. Byla to taky jedna z věcí, na kterou jsme se zeptali bývalého reprezentanta Tomáše Marcinka. Kromě toho nás ale v rozhovoru pro Ruik zajímalo, v čem vidí největší rozdíl mezi českým a slovenským hokejem především po sportovní stránce. 

3000 Kč + 600 Kč zdarma s kódem „BIGBONUSCZ“ + živé přenosy 1. Ligy

Vyzvednout bonus

18+ Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!

• Jeden z největších zážitků Tomáše Marcinka na mezinárodní scéně byla účast na olympiádě
• Podle něj je největší rozdíl mezi českým a slovenským hokejem ve velkosti hráčské základny
• Hráče KHL by Marcinko na MS nevzal

Ačkoliv je Tomáš Marcinko slovenským hokejistou, podstatnou část své kariéry strávil v české nejvyšší soutěži. Nejvíce zápasů odehrál za třinecké Oceláře, kde také dohrával závěr letošní sezony. Od příštího ročníku se vrací na Slovensko, kde bude hrát za Slovan Bratislava.

„K Česku mám velmi blízko a přiznám se, že jsem se nikdy během těch let v České republice necítil, že bych hrál v cizině,” řekl v rozhovoru pro Ruik. Nastínil také, jaké vidí šance slovenské reprezentace na právě probíhajícím mistrovství světa ve Švédsku a Dánsku.

Aktuálně probíhá ve Švédsku a Dánsku světový šampionát. Vy sám jste se této události nejednou zúčastnil. Jak na to vzpomínáte?

Byl jsem vždy rád a opravdu si vážil toho, že jsem mohl reprezentovat Slovensko a obzvlášť na mistrovství světa. Nosit národní dres na jakékoliv akci, případně v zápasech, byla pro mě vždy pocta a zároveň i hrdost.

KHL je osobní rozhodnutí každého hráče

Dokážete si vzpomenout na svůj největší zážitek v reprezentaci? 

Konkrétní zážitek nemám, ale účast třeba na olympijských hrách byla sama o sobě jedním z mých dnešních vrcholů kariéry.

Slovenský výběr si letos nedokázal přivézt na turnaj ani jednoho hráče z NHL. V čem vidíte ten důvod?

Počet našich hráčů v NHL je nízký a tím se zároveň v přímé úměře snižuje šance, že někteří z nich přijedou a budou moct reprezentovat Slovensko na mistrovství světa. Věřím, že se to v budoucnu zlepší.

Vaše žena pracuje v politice, takže k ní máte asi docela blízko. Jak se osobně díváte ve slovenské reprezentaci na hráče působící v KHL?

Je to osobní rozhodnutí každého hráče, jestli bude nebo nebude hrát v KHL. Každý má právo se rozhodnout jakkoliv. Každopádně, osobně nejsem za možnost reprezentovat svou zemi, když hrajete v KHL. Švédsko, Finsko nebo Česko by nám měli být kromě dalších věcí vzorem i v tomto.

V týmu je nicméně trojice vašich ještě do nedávna spoluhráčů z Třince. Znáte je asi velmi dobře. V čem mohou být největším přínosem?

Těší mě, že dostali pozvánku nebo se probojovali na mistrovství světa. Zaslouženě. Miloš Roman a Patrik Hrehorčák jsou maximální bojovníci, kteří udělají pro mužstvo i to poslední. Paťo Koch je zase výrazný obránce, kterého chce mít každý trenér ve svém týmu.

Široká veřejnost moc šancí Slovákům letos nedává, ovšem několikrát v minulosti už ukázali, že se dokáží na velkých turnajích semknout. Jak to vidíte Vy?

Faktem je, že tento rok náš výběr nevypadá na papíře až tak přesvědčivě. Věřím, že bojovností a poctivou hrou dokáží potvrdit své kvality. Každý rok jsou na mistrovství světa pozitivní překvapení a věřím, že jím může být i Slovensko.

V Česku se cítil Marcinko vždy jako doma

Kde vidíte největší rozdíl mezi českým a slovenským hokejem? V čem mají Češi z dlouhodobé hlediska navrch?

Kromě jiného je rozdíl taky v hráčské základně. Když se podíváme na počty hráčů v top světových ligách, rovněž máte navrch. A tak můžete poskládat každý rok silný výběr.

Podstatnou část své kariéry jste strávil v české extralize. Necítíte se po těch letech už taky trochu jako Čech?

Cítím se stále stejně, tedy jako Slovák. Mám však k Česku velmi blízko a přiznám se, že jsem se nikdy během těch let v České republice necítil, že bych hrál v cizině, i když to tak reálně bylo. Konec konců, Brno a obzvlášť Třinec jsou města blízko našich hranic. I díky tomu jsem měl vždy pocit, že jsem doma.

Zdroj: Autorský článek