Červenka je neskutečný. Jebavý vzpomíná na zlatou éru hokejové Slavie

Poctivý bojovník, který nevypustí žádný souboj a pokaždé odvádí maximum. Takovou charakteristiku má hokejový obránce Jiří Jebavý, jenž nejúspěšnější část dlouhé kariéry strávil v tehdy extraligové pražské Slavii. Dokonce s ní získal mistrovský titul v nejvyšší soutěži v roce 2008, stříbro o rok později i další medailová umístění. Na dobu, kdy Slavia byla top týmem v rámci českého klubového hokeje, vzpomíná dodnes.

• Červenka je pořád nejlepším hráčem v extralize, říká jeho někdejší spoluhráč
• K úspěchům Slavie má stále respekt a neskrývá obdiv za to, co dokázala
• Slávistického trenéra Davida Bruka poznal při společné štaci v Litoměřicích

V rozhovoru pro Ruik.cz připomněl Jiří Jebavý i své působení v prvoligových Litoměřicích, kde rovněž stál u výrazného progresu klubu v první hokejové lize.

Co pro vás znamená, že jste měl možnost být u úspěchů pražské Slavie pod vedením trenéra Vladimíra Růžičky? V týmu přece panovala obrovská hráčská konkurence.

Ano, ve Slavii byla velká jména. Jako mladý jsem toho sice mezi hvězdami mnoho neodehrál, ale každý zápas byl pro mě krásným zážitkem. Vážím si toho, že jsem byl součástí týmu, byť jsem neměl na titulu a dalších předních postech v tabulce zásadní nebo velký podíl. V roce 2008 jsme získali titul po finálové sérii s Karlovými Vary. O rok později nám to Karlovy Vary oplatily a skončili jsme až druzí.

Ve Slavii jste tehdy nastupoval i s Romanem Červenkou, který má na svém kontě pět účastí na olympiádách, spoustu startů na mistrovství světa atd. A v současnosti dominuje i v extralize. Jak to berete?

To, co Roman Červenka předvádí ve svých letech, bylo mu už čtyřicet, je neskutečné. Pořád je nejlepším hráčem v extralize, tedy v dresu Pardubic.

Zmínili jsme slávistické „hvězdy“, se kterými jste hrál. Můžete je pro ty, kdož je nepamatují z jejich aktivní kariéry, připomenout?

Samozřejmě, byli tam Josef Beránek, Jaroslav Bednář, Marek Tomica, Michal Vondrka, v obraně například Petr Kadlec, Pavel Kolařík a mnozí další. Třeba Mára Tomica byl útočníkem, ale skvěle pracoval a byl výrazně platný i při hře dozadu. A tak bych mohl charakterizovat všechny hráče a jejich přednosti. Prostě: co jméno, to pojem v tehdejší extralize. Slavia měla opravdu našlapaný kádr.

Z vašich slov vyplývá, že ani po letech neztrácíte respekt a obdiv k pražské Slavii…

Pocházím z Vrchlabí, ale ve Slavii jsem byl od sedmé třídy. Prošel jsem její mládeží až do extraligového áčka. A v něm jsem se pohyboval dohromady šest let. Jak už jsem uvedl, byl jsem mladý a moc jsem si cenil i pozice sedmého beka.

Ze Slavie jsem potom pendloval do tehdy prvoligového Berouna a po jeho sestupu jsem si zahrál druhou ligu za Vrchlabí, odkud jsem se dostal znovu do první ligy, konkrétně do Litoměřic. A vydržel jsem tam do loňska deset let.

To už je jiná kapitola i jiné téma, byť hokej je provázaný, že se nedá nic oddělovat, že?

V Litoměřicích jsem během těch deseti let poznal spoustu trenérů, kteří měli nebo mají vazby na Slavii. Pod koučem Davidem Brukem jsme s Litoměřicemi vyhráli základní část první ligy, což bylo super. Pan Bruk pak odešel do extraligy a teď úspěšně vede pražskou Slavii v Maxa Lize. Takže i tímto způsobem mám se Slavií hokejové kontakty apod.

Zdroj: Autorský rozhovor