Blog MS: Pešánův poker-face jako důvod nezdaru? Spíš se zase Češi jen něčeho chytili

Základnou českých hokejových fanoušků letí další obrovské téma. Možná bych řekl, že trochu bizarní, minimálně tedy trochu dost nafouknuté. Že v našich končinách řešíme výkon národního týmu na základě trenérů, na tom ještě není nic zajímavého a asi ani špatného. Ale abychom brali jako hlavní příčinu dosavadního nezdaru projev emocí, to už není úplně zvykem. 

Na samotný začátek bych rád ujasnil pár drobností. Nejsem žádný skalní fanoušek hlavního kouče Filipa Pešána, od kterého bych měl trička s jeho kamennou tváří doma pověšené ve skříni, ale zase nejsem vyloženě jeho odpůrce, tak že bych ho za jeho výraz v obličeji měl chuť zadupat do země.

Řekněme, že se nacházím někde mezi těmito dvěma extrémy. Více než na projev před kamerou, či na střídačce, dávám ale raději přednost výsledkům trenéra. Nicméně přiznávám, že stránka charakteru je pro mě taky neméně důležitá. 

Kvituji v hokejových kruzích nejvíce větu psychokouče Mariana Jelínka: „Vychovejme nejdřív dobrého člověka a pak až dobrého hokejistu.” V tomto případě je trochu pravda, že proniknout pod vrchní slupku kouče Pešána, není úplně jednoduché. 

Vždy na kameře působí, řekněme si na rovinu, tak nějak arogantně. On sám o sobě říká, že je to jeho “pracovní” obličej a zmíněná arogance patří k jeho hokejovému řemeslu. Přijít však na to, jaký Pešán je skutečně člověk, jestli dobrý, nebo zlý, to se mi zatím úplně nepovedlo.

Je si třeba však ale taky uvědomit, že za špatným či povahově odpudivým trenérem by hráči nestáli. Věřím, že i mezi nimi se najdou výjimky, které se budou tomuto kouči spíš vyhýbat. Lidská povaha je velmi rozmanitá a na světě si nikdy nikde nesedne každý s každým. Takový je už život.

Ale když se zeptáte hokejistů tehdejšího mistrovského Liberce, většina vám řekne, že účast Pešána v týmu má velmi blahý vliv na jejich angažmá, ať už je to na klubové úrovni, či té v reprezentaci. 

TEĎ TO HLAVNÍ TÉMA 

O tom, jestli je Pešán dobrý trenér a člověk pro národní tým, tohle hodnocení ponechám ještě stranou. Z velké části si počkám spíš na výsledky. Před ním dostala šanci už řada trenérů, kteří nakonec dokráčeli se sklopenou, klidně i vztyčenou hlavou, ale bez požadované placky na krku.

Přijde mi však bizarní hodnotit kvality kouče podle toho, jestli na střídačce stojí ledově klidný, nebo jestli po každém vstřeleném gólu otevírá šampaňské. V tomhle je každý trenér holt trochu jiný.

Jeden pobíhá po střídačce od první do poslední minuty, hází vším okolo, div že ho ve svěrací kazajce nevyvedou ze střídačky, jiný dokáže dramatické okamžiky zvládat relativně v pohodě a vyrovnaně. Na obou těchto povahách bychom našli řadu argumentů pro a proti.

Ano, emoce k hokeji patří. I tohle mám osobně na tomto fantastickém sportu rád. A vznětlivý trenér je logicky pro diváky taky atraktivnější.

ZASE TA TELEVIZE

Už když jsme byli malé děti, tak nám inteligentnější dospělá sorta lidí říkala, ať se na televizi tolik nekoukáme. V tomto případě však nejde ani tak o zdraví našich očí, jako o utváření si vlastního pohledu a názoru na okolní svět.

V pozápasové debatě se hokejoví experti na ČT Sport Milan Antoš a Martin Procházka rozpovídali o neviditelných emocích hlavního kouče národního týmu. Samozřejmě je asi tak nějak v pořádku, že se ve studiu čas od času probírají i méně podstatné věci. Obzvlášť na MS, kdy pánové tráví ve studiu někdy prakticky i celé dny. Beru jako nedoceněný kumšt tuhle disciplínu zvládat. 

Nebudu ani tohle téma úplně hejtovat, protože co se postřehu týče, jedná se určitě o zajímavou poznámku.

Co mě však na celém tom výsledku zaráží, je tradiční odborná debata široké skupiny fanoušků. Najednou opět všichni zvládnou pojmenovat ten nejzásadnější problém dosavadních nezdarů. Tím jsou pochopitelně emoce trenéra Pešána. 

Že kreativní jedinci celou situaci vyřešili řadou pravidelných fórků, to bych pro změnu kvitoval. V tomhle jsme my Češi naprosto jedineční. Kromě toto, že jsme velmi pohotoví a kreativní, dokážeme si taky udělat srandu i sami ze sebe, což je poměrně vzácná vlastnost.

Nepochopím však, jak můžeme na základě nějaké pětiminutové debaty v televizním studiu být naprosto se vším hotoví. Nejvíce zarážející je to, že před zápasem s Běloruskem ještě nikdo na nějaké emoce trenéra nepoukázal. 

Během jednoho večera se tak trenéři u televizních obrazovek stali i psychotrenéry. Porovnávání s mimořádně vznětlivými kouči z minulosti, jako byl Miloš Říha nebo Vladimír Růžička, je samozřejmostí. 

Je to celé neuvěřitelně krásný jev, jak vlivní lidé v televizním prostředí ovlivňují názory veřejnosti. 

Přitom, pokud sledujete hokej pozorněji už řadu let a neřádíte se mezi experty vztahující se jen na dva týdny po dobu světového šampionátu, tak jste určitě zaznamenali, jak rozmanité povahy koučů na střídačce fungují, třeba i napříč těm nejlepší ligám na světě.

Všude najdeme bouřliváky, hecaře, ale taky muže s ledově klidnou tváří za jakékoliv situace. Ona se totiž stejně ta nejdůležitější chemie mezi hráči a trenérem tvoří za zavřenými dveřmi tam, kam oko diváka nedohlédne. 

I názory samotných hokejistů se liší v oblíbenosti přístupu koučů. Jedni milují neustálou diskuzi a emoce, jiní zase mají rádi při zápasech klid, kdy se mohou soustředit sami na sebe.

Pešán zkrátka patří mezi ten typ trenéra, který vše podstatné řeší za zmíněnými zavřenými dveřmi v kabině. Samozřejmě je pak k další diskusi jeho povaha před kamerou. I tam se názory hráčů a fanoušků vesměs liší.

Ačkoliv prozatímní průběh šampionátu trenérovi Národního týmu ke kladnému hodnocení příliš nenahrává, závěry z této jeho mise budeme moct vynášet až na konci celého MS. Jak se říká: „Zajíci se počítají až po honu.” Rozhodně ne na základě jedné pozápasové debaty v televizi.

Zdroj: IIHF, Český hokej