Casillas končí krátce po infarktu hráčskou kariéru a zamíří do realizačního týmu Porta
Bývalá jednička španělské reprezentace, legenda Realu Madrid a naposledy hráč Porta, Iker Casillas, pověsí rukavice na hřebík. Dnes totiž oficiální klubový web oznámil, že už se osmatřicetiletý gólman mezi tři tyče nevrátí a stane se členem realizačního personálu v portugalském klubu.
„Iker Casillas se stane součástí zaměstnaneckého kádru v hlavním fotbalovém celku a to hned poté, co se vyléčí ze svých zdravotních potíží,“ zní oficiální zpráva na portále fcporto.pt. Podle zdejšího podrobnějšího popisu zajistí propojení mezi hráči, trenéry a vedením a jeho rozsah může dosáhnout do dalších funkcí v klubu.
„Budu dělat něco jiného, než jsem obvykle dělal, čímž byl pobyt na hřišti. Pokusím se zajistit spojení mezi týmem a klubem. Trenér se mnou v minulé sezoně, když nastala má situace, mluvil, a řekl mi, že chce, abych zůstal s nimi, blízko hráčům, obzvláště těm mladším, protože dojde k hodně změnám. Pokusím se za sebe odvést to nejlepší, abych pomohl svým spoluhráčům,“ pravil sám hráč pro klubovou televizi Porto Canal.
„Co nejlépe se připravíme na nadcházející ročník a už máme za sebou několik týdnů práce. Několik dalších ještě zbývá před oficiálními zápasy a snad spolu zažijeme skvělou sezonu, ve které chceme vyhrát ligu, poháry a dojít co nejdále v Evropě,“ dodával Casillas poté. Jen připomeňme, že rodák z Móstoles prodělal před dvěma měsíci infarkt a od té doby se z tohoto problému zotavuje. Není pravděpodobné, že by se k hraní ještě vrátil.
Casillas odchytal mezi lety 2000 a 2016 celkem 167 zápasů v barvách A-týmu Španělska, přičemž většinu z nich jako kapitán. Podobný počet zápasů – konkrétně 156 – si připsal v Portu a úctyhodných 725 za Bílý balet, z něhož odcházel před čtyřmi lety za nepřímo ideálních podmínek.
Ve své kariéře přitom vyhrál vše, co se dalo – třikrát se radoval v Lize mistrů, pětkrát opanoval LaLigu, čtyřikrát vyhrál s Realem Supercopu a třikrát triumfoval v rámci Interkontinentálního poháru. Dva zářezy má v rámci portugalského superpoháru a španělského poháru a po jednom úspěchu si pak připsal v portugalské nejvyšší soutěži, na Euru kategorie U16 a světovém šampionátu v o čtyři roky starším výběru. S La Rojou slavil hned dvakrát triumf na mistrovství Evropy a jednou na mistrovství světa.
