„Já jsem Růža.“ Mistr se Spartou Eiselt vzpomíná na setkání s idolem, jehož fotky lepil na zeď

Bývalý hokejový útočník Václav Eiselt prošel během bohaté hráčské kariéry šesti extraligovými kluby, v roce 2000 získal mistrovský titul s pražskou Spartou. Kromě toho absolvoval i se čtyřmi týmy baráž o extraligu a za šest mužstev nastupoval v první hokejové lize. Dohromady má v těchto soutěžích na kontě takřka tisícovku zápasů.

• Rád vzpomíná na setkání mistrů po pětadvaceti letech
• „Havířov? Podle kanadských bodů to byla moje nejúspěšnější sezona,“ tvrdí Eiselt
• V Mladé Boleslavi hrál s Richardem Králem, který je nyní asistentem u reprezentace

Václav Eiselt u hokeje zůstal a ve svých dvaapadesáti letech je trenérem mládeže v Benešově u Prahy. Na dobu, kdy patřil ke stabilním extraligovým hráčům, zavzpomínal i v exkluzivním rozhovoru pro Ruik.cz.

Titul se Spartou a setkání s idolem ve Slavii

Jak se s odstupem času ohlížíte za svými úspěchy a působením v nejvyšší soutěži?

Jednou z těch top událostí je určitě extraligový titul se Spartou Praha. Jsem rád, že jsem to mohl prožít. Dokonce loni jsme se sešli v O2 Areně při příležitosti oslav pětadvacetiletého výročí od roku 2000, kdy jsme zvedli pohár. V aréně panovala nádherná společenská atmosféra. Po dlouhé době jsem se viděl s drtivou většinou kluků z té sparťanské éry. Měli jsme tehdy silný kádr pod vedením trenérů Františka Výborného a Pavla Hynka. Uvědomil jsem si, kdo byl kdysi ve Spartě. Šest hráčů postupně od roku 2000 odešlo za moře.

Podle statistik jste krátce nastupoval za Spartu i v období 2003 až 2005 a 2006/2007…

Bylo to v rámci hostování z jiných klubů, ale vybavuji si, že při výluce v NHL hráli za Spartu i Petr Nedvěd a Martin Havlát.

Když jsme u pražské Sparty, tak je důležité říci, že jste část kariéry strávil i v pražské Slavii, že?

To byl pro mě taky klíčový moment. V sezoně 1993/1994 jsme postoupili do extraligy. A ještě v prvoligovém ročníku jsem jednou přišel do šatny a na dlouhé chodbě leželo dvacet hokejek. Najednou se zpoza rohu objevil Vladimír Růžička a řekl: „Já jsem Růža“. Tehdy posílil Slavii ze švýcarského Zugu. Přede mnou stál někdo, jehož fotky jsem si vystřihoval a lepil na zeď. Pro mě neskutečný zážitek. A pak byl Vláďa Růžička kapitánem reprezentace na zlaté olympiádě v Naganu v roce 1998. I to je hokej.

A jaké to bylo pro vás v barvách Kladna?

Přišel jsem tam v jednadvaceti letech. Chytal Milan Hnilička, v obraně Libor Procházka, Marek Židlický, v útoku Jirka Burger. V té době zrovna odešli Otakar Vejvoda, Pavel Patera a Martin Procházka do zahraničí. Mnozí nás kvůli jejich odchodu pasovali do role outsidera, přesto jsme v sezoně 1996/1997 postoupili do čtvrtfinále play-off, kde jsme hráli s Vítkovicemi.

Nejúspěšnější sezonu prožil v Havířově

Možná překvapivě jste se ocitl i v tehdy ještě extraligovém Havířově.

Po angažmá v Plzni jsem si mohl v průběhu sezony 2001/2002 vybrat buď Karlovy Vary nebo Havířov. Vybral jsem si Havířov, kde trénoval František Výborný. A podle bilance kanadských bodů to byla moje nejúspěšnější sezona. Měl jsem po základní části 15 + 21. Ještě před posledním kolem jsme drželi v tabulce pozici pro play-off.

V čem pro vás byla havířovská štace specifická?

Asi tím, že jsem poprvé působil v klubu, kam to měly týmy z některých míst republiky poměrně daleko. Když jsme dříve přijeli třeba do Vsetína nebo Třince, tak na nás po šesti hodinách jízdy v autobuse domácí celky vlítly. V Havířově jsem to poznal z druhé strany. Díky výbornému nástupu jsme s Havířovem jako domácí tým řadu zápasů vyhráli nad soupeři, kteří přijeli z větších vzdáleností.

A vaše dojmy z angažmá v Mladé Boleslavi?

Mužstvo táhl kapitán Richard Král. Po hráčské kariéře se dal na trénování a je dobře, že hokejisté, kteří měli úspěchy na ledě, předávají zkušenosti dalším. Richard Král trénoval v extralize v Pardubicích i v Mladé Boleslavi. Oprávněně je jedním z asistentů trenéra u reprezentačního áčka.