Satoranského loučení potvrzuje generační obměnu, říká Michálek. Bartoně viděl začínat

Koncem listopadu čeká české basketbalové reprezentanty zápas s Belgií v rámci předkvalifikace o EURObasket 2029. V pražské hale Na Královce by se měl s národním týmem rozloučit i nejzkušenější hráč Tomáš Satoranský, který byl dosud hlavní oporou výběru trenéra Luboše Bartoně. O generační obměně i o začátcích Bartoňovy kariéry promluvil pro Ruik.cz bývalý ligový hráč Martin Michálek.

• Skvělá hráčská generace v národním týmu končí
• Luboš Bartoň přišel v šestnácti letech do Děčína a udělal velkou kariéru
• Michálek: Bez cizinců by žádný tým nehrál nahoře

Dění na české basketbalové scéně pozorně sleduje i někdejší ligový hráč Martin Michálek, který působil mimo jiné v pražské Spartě, Děčíně a Ústí nad Labem. V exkluzivním rozhovoru pro Ruik.cz prozradil, že byl u začátků hráčské kariéry Luboše Bartoně, dnes uznávaného reprezentačního kouče.

Generace Satoranského odchází

Nejprve se ale zastavme u reprezentace tak trochu ze širšího pohledu. Co soudíte o národním týmu?

Avizované loučení Tomáše Satoranského s reprezentací je jen dalším potvrzením generační obměny. Národní tým stál i v posledních letech na výkonech tří, případně čtyř špičkových osobností. A když přišla zranění, nastaly problémy. Věřím, že se teď Tomáš Satoranský vyléčí natolik, že bude moci 29. listopadu za národní tým ještě nastoupit. Bez takových individualit je reprezentace skoro jen poloviční. Prostě odchází generace, která na mistrovství světa 2019 vybojovala skvělé umístění a pak startovala i na olympiádě.

Už jsme zmínili trenéra Luboše Bartoně. Vzpomínáte si na jeho vstup jako hráče do české ligy?

Když jsem končil svoji hráčskou štaci v Děčíně, přišel trenér Jan Skokan, který pak na konci přípravného období v roce 1996 přivedl do týmu šestnáctiletého dorostence z České Lípy Luboše Bartoně. Ten pak udělal velkou kariéru.

Dalo se už v té době tušit, jak se Luboš Bartoň v basketbalovém světě prosadí?

Byl to talent, který poměrně rychle nabral i atletické schopnosti. Nikdo ale nemohl předpokládat, co se stane. Jak se říká, talenty přicházejí a pak někdy zhasnou. Ale Luboš Bartoň zůstal. Po bronzu Děčína v lize v roce 1998 odešel na univerzitu do Ameriky. Pak hrál za Barcelonu, další španělské kluby, dlouho za českou reprezentaci a jako trenér se přes mládežnické výběry dostal i na lavičku reprezentačního áčka.

Bez Američanů to nahoře nejde

Jak se změnil basketbal od dob, kdy jste sám strávil v nejvyšší a druhé nejvyšší soutěži dohromady dvacet let?

Už nějakou dobu se prosazuje trend, že prakticky každý ligový tým má čtyři až pět Američanů a sestavu k nim doplňuje několika českými hráči. Mluvím o celé klubové špičce. Bez cizinců by asi žádný tým nehrál úplně nahoře. Ale třeba v Písku pracují jen s českými hráči, předtím tomu tak bylo i v Opavě. SK Slavia Praha ERA NBK a Pardubice jsou v Lize mistrů, finančně ale nejlepším konkurovat nemohou. Udržet krok s favority po celou sezonu je těžké.

Ještě krátce návrat do minulosti. Jak se ohlížíte za svou hráčskou érou?

Hrál jsem ještě v československé lize šest let za Spartu Praha v době, kdy tam působili mimo jiné tehdejší reprezentanti Michal Ježdík, Zdeněk Douša, Vladimír Vyoral. Jsou to známá jména. Michal Ježdík trénoval reprezentaci i Nymburk, Vladimír Vyoral je otcem děčínského rozehrávače Tomáše Vyorala.

Po vysoké škole jsem odešel do Děčína. Postoupili jsme do československé ligy, ale nehráli jsme ji pravidelně. Naši hru pozvedli Josef Kurka a Ladislav Rous po příchodu z Pardubic. Měli jsme ale i zaměstnání, nebyli jsme profesionály. Pak jsem ještě hrál za Ústí nad Labem, když nás trénoval legendární bývalý reprezentant Kamil Brabenec.