Oceláři loni vs letos: Start opět skvělý, hra výrazně lepší. Voženílek jako jackpot
KOMENTÁŘ – Třinečtí Oceláři prožívají v letošním extraligovém ročníku doslova snový začátek. Šest zápasů, šest výher, ani jeden ztracený bod. Navíc baví fanoušky atraktivním hokejem, otáčejí zdánlivě ztracené zápasy. Když už to vypadá, že mají Slezané na mále, vždycky vytáhnou jedno eso z rukávu, které strhne duel na jejich stranu.
- Oceláři mají po šesti zápasech plný počet bodů
- Oproti minulé sezoně vyslali na branku soupeře už o 44 střel více
- V každém zápase táhne Třinec za výhrou někdo jiný
Pro fanoušky jiných týmů působí hokejový Třinec doslova jako červený hadr na býka. Pět nedávných mistrovských titulů v řadě způsobuje některým soupeřům osypky ještě dnes. Zároveň je ale celá republika schopna uznat, že tady se hokej dělat zkrátka umí.
Poslední léta se mluví o tom, že tým na východě republiky už musí být vyčichlý. A snad to tak také v posledních dvou letech vypadalo. Po pátém titulu přišel konec už ve čtvrtfinále, loni zase přicházeli Oceláři krizí, která stála místo hlavního lodivoda Zdeňka Motáka.
Kormidlo převzal do té doby asistent Boris Žabka a zavelel útočnější a aktivnější kurz směrem kupředu. Vyčichlý Třinec se zvednul a namířil si to po jednoleté odmlce opět do finále. Jen hvězdami nabušené pardubické Dynamo už bylo nad jejich síly.
Více střel, více šancí, více gólů
Letos to vypadá, že jsou třinečtí hokejisté už od začátku připraveni opět dobývat nejvyšší příčky. Ano, také loni to na přelomu podzimních měsíců vypadalo všechno růžově, alespoň co se výsledků týče. Oceláři sbírali body a vyhřívali se na čele extraligového pelotonu.
Kdo však sledoval zápasy bedlivěji, tušil, že draci tancují na hodně tence zamrzlém rybníčku. Ve většině zápasů nebyli lepším týmem, body sbírali jen díky obětavosti, blokováním střel a nadlidskými výkony Marka Mazance. Dalo se tušit, že se mašina na sbírání bodů může snadno zaseknout.
Letos je to ale zatím poněkud jiná písnička. Bodový zisk doprovázejí Oceláři skvělým výkonem na ledě. Jsou hladoví směrem dopředu, soupeře zasypávají v průměru jednatřiceti střeleckými pokusy. Během šesti uplynulých kol vyslali na soupeřovu branku celkem 188 střel. To je o 44 pokusů více, než touto dobou po šesti kolech před rokem. Díky tomu se jim podařilo vstřelit také o 8 gólů více.
Faktor obratů a ten, co neumí bruslit
Jestli lze ale Třinec v dosavadním průběhu v něčem vyšvihnout, jsou to obraty. Žádný ze soupeřů si nemůže mnout ruce, že se dostane v průběhu zápasu do vedení. Čtyřikrát ze šesti případů tahali Oceláři v utkání za kratší konec, ale nakonec odcházeli s plným bodovým ziskem.
A to taková Kometa vedla dokonce už 5:2, ani to ale nestačilo alespoň k remíze. V 6. kole zase vedli Rytíři z Kladna na ledě WERK Arény 2:0 a 3:1. Pro třinecké hokejisty není ani tohle manko žádný neřešitelný problém.
A pak je tady navrátilec Daniel Voženílek. Ten o kterém před pár dny expert Radek Duda v podcastu Mistři světa prohlásil, že má katastrofální bruslení. Jeho odpověď v podobě šesti gólů v šesti zápasech je ale všeříkající. Ze Švýcarska se vrátil do Třince ve skvělém rozpoložení.
Už to není jen takový ten zaparkovaný neodstavitelný tank před brankou, který na hraně brankoviště doklepává puky za čáru. V Zugu vyrostl i po technické stránce. Dokáže zavézt puk, udělat kličku, zakončit z mezikruží. Navíc ve svém důrazu neubral, pro Oceláře je jeho návrat absolutním jackpotem.
Pokaždé se blýskne někdo jiný
Třinecký celek zdobí ale ještě jedna nenahraditelná schopnost. Vždycky dokáže z řad jednotného týmu vystoupit jedinec, který výrazně pomůže dotáhnout zápas do vítězného konce. Proti Kometě se blýskl hattrickem právě zmíněný Daniel Voženílek.
Andrej Nestrašil se zase stal hlavní tváří zápasu proti Plzni, když se podílel na všech třech brankách svého týmu. Proti Vítkovicím pro změnu řádila lajna Kubiesa (1+2), Hudáček (1+4) a Daňo (1+3). Nebo obránce Filip Pyrochta se čtyřmi body za dva góly a dvě nahrávky. Tito borci prakticky vyřídili v úterý také Kladno.
A když bude příště potřeba, zase se přihlásí o slovo třeba někdo jiný. Nesmíme také zapomínat na Oscara Flynna, který vinou zranění na pár týdnů ze sestavy vypadl. Také on stihnul ve třech zápasech už dvakrát skórovat, navíc má předpoklady pro velmi výživnou bodovou sezonu.
To samé platí v brankovišti. Zatímco loni v brance doslova čaroval Marek Mazanec, letos je tomu úplně jinak. Pětatřicetiletý brankář zasáhnul do dvou zápasů, v obou byl ale vystřídán. Naštěstí pro Třinec je v dobré formě Ondřej Kacetl, kterému se příliš nedařilo zase loni.
I tady platí známé české pořekadlo, že zajíci se počítají až po honu. Každý fanoušek a hokejista ale zároveň ví, že v době, kdy padá listí za stromů, se sezona nevyhrává. Dobrý začátek však může jakémukoliv týmu v konečném zúčtování jenom pomoct.
