Probere se hvězdná Sparta v předkole, nebo opět narazí v hlavním městě na tvrdou realitu?

Komentář – Hvězdný kádr, masivní rozpočet a ofenziva snů. Přesto pražská Sparta na konci základní části neslaví přímý postup do čtvrtfinále a musí se prokousat zrádným předkolem. Proč tým kolem suverénního Filipa Chlapíka pravidelně doplácí na profesorský hokej? Hvězdám z hlavního města chybí to nejdůležitější pro play-off. Přečtěte si analýzu celku, který balancuje mezi mistrovským titulem a dalším historickým propadákem.

• Sparta nepostoupila přímo do čtvrtfinále
• Týmu kriticky chybí dělníci ledu
• Brankáři Kovář a Kořenář si drží vynikající čísla a úspěšnost, ale pasivní obrana je často nechává na holičkách

Pohádka o milionech, aroganci a tvrdé realitě O2 Areny

Hokejová Sparta je na domácí scéně fenomén, který nenechává absolutně nikoho chladným. Tento klub můžete buď bezmezně milovat, nebo mu, a to si přiznejme otevřeně, přejete ten každoroční sportovní pád s velikou a upřímnou škodolibostí.

Největší hala v lize, nejhlasitější marketing v lize, astronomický rozpočet a tradičně jedna z nejvíce hvězdných soupisek. Jenže hokej se nehraje na výplatních páskách ani v luxusních kancelářích. Základní část Tipsport extraligy ročníku 2025/26 právě skončila a hlavní město je opět terčem oprávněných posměšků. Místo suverénního pochodu přímo do čtvrtfinále čeká letos Pražany zrádné osmifinále.

Betano drží Spartu jako druhého největšího favorita na zisk Masarykova poháru s kurzem 7,00 hned za suverénními Pardubicemi, které se pyšní kurzem 1,90. Realita na ledě vypadá diametrálně odlišně. Ten každoroční propastný nepoměr mezi obrovskými ambicemi a předvedenou hrou je pro zbytek republiky fascinujícím představením.

Hvězdy, které hrají spíše pro sebe než pro klubové logo

Když se podrobně podíváte na ofenzivní čísla Pražanů, zní to jako nominace na All-Star Game. Jenže mistrovský tým potřebuje vedle umělců i dělníky ledu, a těch je v hlavním městě dlouhodobě kritický nedostatek. Absolutním králem a světlou výjimkou sparťanské ofenzivy je letos bez debat Filip Chlapík.

S jednapadesáti body za jednadvacet gólů a třicet asistencí ve čtyřiceti osmi zápasech ligu doslova válcuje. Pozornému oku neunikne, že právě on si díky těmto výkonům vybojoval dodatečnou letenku na olympijský turnaj v Miláně 2026 jako náhrada za zraněného Pavla Zachu. Je to on, kdo drží prapor týmu.

Zbytek ofenzivy sice statisticky nevypadá zle, ale postrádá dravost v momentech, kdy se láme chleba. Michael Špaček sice zapsal třiačtyřicet bodů, ale v hodnocení účasti na ledě u něj svítí dva záporné body.

Pavel Kousal a kapitán Michal Řepík se shodně zastavili na solidních čtyřiatřiceti bodech, Devin Shore jich má dvaatřicet a Roman Horák jednatřicet. Papírově je to krása. V reálu tito hráči, s tak štědrými smlouvami, často raději volí alibistickou přihrávku navíc, místo aby šli do brány a narvali puk do sítě i s gólmanem.

Kde chybí modřiny, tam končí sezóna: Co odhaluje Radegast index

Jestli něco dokonale demaskuje onen vyčítaný profesorský hokej, je to pohled do analytických dat Radegast indexu, který měří to nejcennější pro play-off: obětavost, zblokované střely, hity a celkový přínos pro tým. Právě zde Sparta tvrdě naráží.

Zatímco lize dominují ryzí válečníci jako brněnský Michal Gulaši (neuvěřitelných 157 bodů, 99 zblokovaných střel a 53 hitů) nebo vítkovický Patrik Demel (132 bodů, 125 bloků a 7 hitů), elitní sparťané se v této špinavé práci krčí hluboko v poli poražených.

Nejvýše postaveným Pražanem je Mark Pysyk na celkovém třináctém místě s hodnotou 108. Když se ale do jeho čísel ponoříme hlouběji, zjistíme, že jeho index je masivně nafouknutý vynikající bilancí +25 bodů v hodnocení účasti na ledě. Fyzická hra? Pouhých 13 hitů a 70 bloků. To na ligovou elitu obranářů prostě nestačí.

Další sparťanský obránce Dominik Mašín je na hodnotě 96 (opět mu pomáhá +20 bodů v plus/mínus, ale rozdal jen 8 hitů). Jediný bek, který se nebojí dohrát souboj a má na kontě slušných 35 hitů, je David Němeček. Ten ale zase doplácí na zápornou bilanci pobytu na ledě (-1) a celkově mu patří až třicáté místo s 84 body. A útočníci?

Ti z hlediska defenzivní obětavosti prakticky neexistují. Ústřední hvězda ofenzivy Filip Chlapík figuruje s hodnotou 42 bodů až na 143. místě ligy. To sice není u ofenzivního lídra fatální chyba, ale ukazuje to na celkový obraz týmu, kde hvězdy tvoří, ale nemá za ně kdo odvést tu nejčernější a nejbolestivější práci u mantinelů.

Brankáři ponecháni v ohrožení života

Jestli něco letos Spartu zachránilo od ještě větší bídy, jsou to maskovaní muži. Analytika nelže a čísla brankářů patří k těm nejlepším v soutěži. Zkušený Jakub Kovář odchytal pětadvacet duelů s úspěšností zákroků rovných 92 %, průměrem 2,31 inkasované branky a bilancí třinácti výher ku jedenácti prohrám.

Josef Kořenář vletěl do čtyřiadvaceti zápasů s úspěšností přesně 90,7 procenta, průměrem 2,42 a patnácti vítězstvími. Jsou to výborné hodnoty. O to tragičtější je ale vizuální dojem z předbrankového prostoru. Na Spartě jsou Kovář s Kořenářem až ostudně často necháni napospas hladovým dorážkám. Obrana mnohdy jen pasivně stínuje a čeká, jestli jejich gólman vytáhne zázrak.

Ztracená kabina a hashtag, kterému se všichni už jen smějí

Letošní zpackaný podzim a následný pád do nevyzpytatelného předkola play-off nejsou výsledkem smůly. Jde o hlubokou systémovou a mentální krizi. Vše vyvrcholilo už v říjnu vyhazovem Pavla Grosse. Šlo o učebnicovou ztrátu kabiny.

Hráči podle všeho jeho náročný herní systém bojkotovali. Převzetí rozklíženého mužstva trenérem Jaroslavem Nedvědem sice náladu částečně stabilizovalo, ale obrovskou ztrátu na první čtyřku už celek s nejdražším kádrem v republice nesmazal.

V hokejových kuloárech a diskuzích se tak stále hlasitěji ozývá ten hořce přesný vtip na jejich sebevědomý marketingový hashtag. Celá republika se směje, že Spartu sice #nezastavíš v její pýše, ale před brankovištěm zarputilého a obětavého soupeře ji bohužel zastavíte docela snadno. Stejně jako v boji o titul v posledních letech.

Může to po tolika zklamáních konečně vyjít?

Logicky se tedy musíme ptát, zda se tahle parta dokáže v osmifinále vůbec probrat a naplnit ta obří očekávání, nebo jestli celá zpackaná sezóna skončí kolosálním fiaskem. Týmy z nižších pater tabulky budou hrát na hranici sebeobětování, což je styl hokeje, který sparťanským technikům bytostně nechutná.

Paradoxně by ale právě tento krkolomný vývoj mohl týmu prospět. Letos Sparta do play-off nevstupuje jako ten neohrožený, namistrovaný vládce, nýbrž jako celek, který musí svou pouť odstartovat v bahně předkola. Odhození tlaku největšího favorita může hráčům rozvázat ruce. Filip Chlapík drží formu z říše snů, brankářské duo funguje perfektně a ofenzivní arzenál má Nedvěd k dispozici enormní.

Pokud hráči dokážou potlačit svá zbytnělá ega, uvědomí si tvrdou pravdu o tom, že titul se nevyhrává hezkými otočkami pro sociální sítě, a začnou rýt nosem led, mohou Masarykův pohár opravdu zvednout. Pokud ale ne, zbytek fanouškovské obce v Česku se už teď může těšit na další předčasné a ledové ticho v O2 Areně.

Zdroj: Autorský článek