Comeback Maria Lemieuxe, aneb návrat mezi nesmrtelné
Když se Mario Lemieux v roce 2001 vrátil do NHL, nešlo jen o návrat legendy. Šlo o akt, který naprosto zesměšnil čas, tělo i veškerou logiku sportu. Vedle něj stál Jaromír Jágr, který díky jeho geniálnímu návratu získal svou pátou a poslední Art Ross Trophy a nasbíral 121 bodů. Ten okamžik se stal symbolem celé éry a důkazem, že Mario Lemieux patří navždy mezi největší legendy historie.
- Mario Lemieux předvedl jeden z největších comebacků v historii sportu
- Lemieux velkou měrou pomohl Jágrovi k triumfu v bodování
- Lemieux patří mezi legendy NHL a řadí se minimálně na úroveň Gretzkyho
Tělo, které prohrálo. Hokej, který ne
Mario Lemieux se vracel do ligy, která s ním již nepočítala. Od roku 1997 byl již členem hokejové síně slávy v Torontu. Jeho comeback se stal jedním z největších v celé historii sportu. Jeho tělo si prošlo naprosto vším. Rakovina, zničená záda atd.
Tři a půl roku byl bez hokeje a v pětatřiceti letech měl být jen hokejovou minulostí. Opak byl však pravdou. Hned jak vstoupil na led, tak ukázal, proč byl a stále je měřítkem velikosti v NHL. Každý jeho dotek s pukem zpomaloval čas a rozbíjel logiku hry. Jeho 1,77 bodu na zápas při návratu je číslo, které naprosto popíralo čas a vysmívalo se zdravému rozumu. Tento návrat nebyl jen pouhou nostalgií. Stal se dokonalou demonstrací nadřazenosti.
Lemieuxův návrat dokonale využil Jágr
Vedle něj stál Jaromír Jágr – tehdy hvězda a lídr Penguins. Návrat Lemieuxe okamžitě změnil dynamiku týmu. Lemieux se stal mozkem, Jágr silou. A právě tato symbióza dovedla Jágra k jeho páté, poslední Art Ross Trophy, kdy nasbíral 121 bodů a potvrdil, že je jedním z nejlepších hráčů historie NHL.
Jen díky návratu Lemieuxe se Jágr dokázal dostat před svého největšího rivala v sezóně, Joea Sakica, který měl 118 bodů. Před Lemieuxovým návratem se Jágr na ledě trápil, jeho bodová produktivita stagnovala a tým se spíše hledal.
Lemieuxův návrat otevřel prostor, přitahoval obrany a umožnil Jágrovi rozehrát sezónu naplno – výsledkem byla jeho poslední triumfální honba za Art Ross Trophy, kdy v posledních duelech základní části překonal v čele bodování svého rivala. Právě Jágr je dnes posledním živým svědkem toho, co Lemieux pro NHL představoval. Ačkoliv jej velmi limitovalo tělo, přesto stále s pukem na ledě dominoval.
Majitel v dresu
Symboliku návratu na led o to víc podtrhoval fakt, že Lemieux nebyl jen hráčem, ale v té době již i majitelem Penguins. Tento klub zachránil před bankrotem. Znovu pod jeho vedením povstal, ovšem tentokrát na ledě. NHL se od té doby změnila. Byla rychlá, tvrdá a mladá. Ale v přítomnosti Lemieuxe byla i bezradná. Lemieux hrál jako v dobách své největší slávy a dokázal, že systém nikdy neporazí génia.
Lemieux naprosto zesměšnil čas a dokázal ošálit své zničené tělo. Dopomohl Jágrovi dopsat poslední kapitolu v podobě pátého triumfu v bodování ligy. A NHL si v té době opět připomněla, že hokej není jen o rychlosti a datech. Je o lidech, kteří si ligu dokáží doslova podmanit, a to se Lemieuxovi znovu povedlo. Proto Lemieux na sklonku roku 2000 předvedl jeden z nejúžasnějších návratů na led.
Lemieux odehrál v sezoně 2000/01 43 utkání, v nichž potvrdil roli skvělého střelce. 35 branek mluví naprosto za vše. K tomu si připsal i 41 nahrávek. 76 bodů s průměrem 1,77 bodů na utkání z něj dělalo nejlepšího hráče sezony.
Lemieux odehrál jen polovinu ročníku, ale jeho návrat okamžitě přetavil Penguins v ofenzivní stroj a vytvořil prostor, který umožnil Jágrovi získat poslední Art Ross. Statisticky i symbolicky to byla sezona, kdy se legenda setkala s generací, která už měla její odkaz dokončit.
Zdroj: Autorský článek
