Voráčkova životní jízda: Sezona, kdy český útočník proháněl Crosbyho a sahal po Art Ross Trophy

Sezona 2014/15 nabídla jeden z nejnapínavějších soubojů o Art Ross Trophy za poslední roky. Uprostřed toho všeho se nečekaně do boje zapojil i Jakub Voráček. Český útočník držel krok s elitou NHL od podzimu až do posledního kola. Trofej nakonec získal Jamie Benn díky asistenci pouhých 9 sekund před koncem základní části.

• Jakub Voráček po celou sezonu bojoval o vítězství v produktivitě
• Jamie Benn rozhodl o svém vítězství v posledním utkání sezony
• Bennovi stačilo k opanování produktivity nejméně bodů za několik dekád

Vítězi produktivity stačilo nejméně bodů za spoustu let

Nepočítáme-li výlukové sezony 2012/13 a 1994/95, tak byl ročník 2014/15 jedním z nejdefenzivnějších v historii. Vítězi bodování stačilo pouhých 87 bodů. A musíme jít daleko do historie při hledání vítěze, jemuž takový počet bodů stačil k vítězství.

V sezoně 1967/68, tedy ještě ve staré éře NHL, stačil totožný bodový součet k vítězství Stanu Mikitovi. A nebýt Alexandera Ovečkina, nebyla by v ročníku 2014/15 pokořena ani hranice 50 branek.

Voráček držel krok s nejlepšími

Už od října bylo jasné, že Jakub Voráček hraje jinou sezonu než dřív. Nejen produktivnější, ale i zralejší. Nebyl už jen výborným křídlem, ale skutečným dirigentem hry Philadelphie. Každý zápas měl puk na holi víc než většina hvězd ligy, což bylo znát na jeho statistikách.

V listopadu a prosinci se Voráček začal stabilně usazovat v první desítce kanadského bodování. Zatímco jiní favorité kolísali, on bodoval pravidelně: série zápasů s bodem, klíčové asistence v těsných utkáních, přesilovkové momenty, kdy bylo jasné, že Flyers stojí a padají s jeho kreativitou.

Nešlo o náhodný výkyv formy. Voráček hrál životní sezonu a nenápadně se tak hlásil k aspirantům na trofej Arta Rosse.

Přelom roku byl pro Voráčka ještě výraznější. V lednu patřil k nejproduktivnějším hráčům celé ligy a několikrát se dostal až na třetí místo průběžného bodování NHL. V době, kdy se začalo mluvit o tom, že tentokrát nebude žádný stobodový hráč, se jeho šance na Art Ross Trophy začaly brát vážně i v zámořských médiích.

Na jaře už byl souboj o nejproduktivnějšího hráče sezony extrémně vyrovnaný. Voráček nehrál v nejsilnějším ofenzivním týmu ligy jako Jamie Benn v Dallasu. Ani neměl kolem sebe tak výrazné střelce jako byl John Tavares na Long Islandu. Přesto se držel v kontaktu, a to především díky 59 asistencím, které z něj dělaly jednoho z nejlepších tvůrců hry v NHL.

Do posledních týdnů sezony vstupoval Voráček stále mezi nejlepšími pěti hráči ligy. Každý bod mohl rozhodnout. Každá přesilovka, každá přihrávka, každý odražený puk měl cenu zlata. V zákulisí se řešilo, že pokud by měl o pár víc střelců kolem sebe, nebo o něco víc štěstí v zakončení spoluhráčů, mohl být ještě výš.

Rozhodnutí přišlo až v úplně posledním kole základní části.

Jamie Benn z Dallasu vstupoval do závěrečného zápasu s náskokem jediného bodu. Tlak byl enormní. Stačila jedna chyba a Art Ross Trophy mohla sklouznout jinam.

Benn ale zvládl tlak mistrovsky. Vstřelil hattrick a v samotném závěru přidal rozhodující asistenci pouhých 9 sekund před koncem utkání proti Nashvillu. Právě tento bod ho posunul na 87 bodů (35+52) a definitivně mu zajistil vítězství v kanadském bodování.

NHL tak nabídla nebývale vyrovnaný souboj o vítěze produktivity. Jako smolař z toho opět vyšel především Sidney Crosby, jenž vinou zranění vynechal 5 utkání a Art Ross Trophy mu proklouzla mezi prsty stejně jako v sezoně 2012/13, kdy se nakonec radoval Martin St. Louis, jenž využil Crosbyho několikazápasovou absenci.

Za Bennem se na druhém místě umístil Tavares (86 bodů), třetí skončil Crosby (84 bodů). Voráčkovi scházelo na prvního Benna šest bodů, což v kontextu celé sezony nebyla propast, ale rozdíl několika povedených zápasů.

Hlavně ještě před posledním týdnem bylo zcela reálné, že by mohl boj o Art Ross Trophy zdramatizovat ještě víc. Flyers zakončili sezonu s bilancí 33–31–18 a bohužel to stačilo až na 12. místo ve Východní konferenci a klub se neprobojoval do play-off. Voráček byl ovšem jejich ofenzivním lídrem. Hráčem, přes něhož šla většina útoků, přesilovek i klíčových momentů.

Z českého pohledu šlo o jeden z nejsilnějších individuálních ročníků v moderní historii NHL. Voráček nebyl jen „v první pětce bodování“. Byl skutečným uchazečem o Art Ross Trophy až do posledních minut sezony. A byť trofej nakonec zvedl Benn díky asistenci 9 sekund před koncem, Voráčkův ročník 2014/15 zůstává jedním z vrcholů české stopy v NHL.

Zdroj: NHL