Muž, který odmítl skončit. Poslední sezona Gordieho Howea je dodnes neuvěřitelným úkazem

Bylo mu 52 let. V kabinách NHL potkával hráče, kteří se narodili v době, kdy už on byl legendou. Přesto si Gordie Howe v sezoně 1979/80 znovu oblékl dres, nastoupil do osmdesáti zápasů a dokázal, že výjimečnost se nepozná podle data narození. Poslední kapitola „Mr. Hockey“ patří k nejneuvěřitelnějším příběhům v dějinách profesionálního sportu.

• Gordie Howe je legendou světového hokeje
• Do NHL zasáhl v pěti dekádách
• Poté, co skončil, za sebou zanechal čísla, která neměla do té doby obdoby

Hokejista z jiné generace

Gordie Howe vstoupil do NHL v roce 1946. Liga tehdy měla šest týmů, brankáři hráli bez masek a hokej byl spíš bojem o přežití než precizní taktickou disciplínou.

Když o pětatřicet let později nastupoval do sezony 1979/80, svět kolem něj se změnil k nepoznání. Hokej byl rychlejší, systematičtější, fyzicky náročnější. Jediné, co se nezměnilo, byla schopnost Howea se přizpůsobit.

Po odchodu z NHL v roce 1971 se Howe přesunul do WHA, kde nastupoval po boku svých synů Marka a Martyho. Když se WHA v roce 1979 sloučila s NHL, mnozí považovali jeho další pokračování za sentimentální epilog. Jenže Gordie nechtěl být relikvií.

Sezona 1979/80 měla ukázat, zda ještě obstojí v každodenním tempu elitní soutěže. Nejenže obstál, ale napsal i neuvěřitelný příběh.

52 let, 80 zápasů, žádné výjimky

Howe v základní části odehrál 80 utkání. To samo o sobě zní neuvěřitelně. Ještě působivější jsou ale detaily. Nehrál občas, nechodil jen na vhazování nebo symbolická střídání. Nastupoval pravidelně, dostával prostor v přesilovkách a trenéři s ním počítali v důležitých situacích.

Během sezony si připsal 15 branek, 26 asistencí a skvělých 41 bodů. Bodoval tedy prakticky v každém druhém utkání a opravdu nehrál jen sporadicky. V 52 letech se stal nejstarším pravidelně bodujícím hráčem v historii NHL.

Hokej hraný rozumem

Howe už nemohl soupeřit rychlostí. To věděl on i jeho protivníci. Jenže dokázal soupeře přelstít jinak. Puk u mantinelu kryl tělem, hru zpomaloval, nutil obránce k chybám. Četl vývoj akcí dřív, než vůbec vznikly. Mladší spoluhráči mluvili o lekcích, které nedostanete na žádném tréninku.

Gordie nebyl hlasitý lídr, spíš tichá autorita. Ukazoval, že hokej je hra prostoru, načasování a rozhodnutí, ne jen o sprintu. Získal si respekt celé ligy. Soupeři k němu přistupovali jinak. Tvrdě, ale s respektem. Nikdo nechtěl být tím, kdo „sestřelí“ padesátníka, zároveň však všichni věděli, že ho nelze podcenit.

Howe trestal chyby. Možná pomaleji, ale přesně. Jeho přítomnost měnila atmosféru zápasů. Když nastoupil na led, hrála legenda – ne jako atrakce, ale jako soupeř.

Poslední tečka

Po sezoně 1979/80 už bylo jasno. Tělo řeklo dost, ale hlava by možná chtěla pokračovat dál. Howe uzavřel kariéru s bilancí, která dodnes působí neskutečně – 1 767 utkání, 1 850 bodů za 801 branek a 1 049 asistencí.

V té době se jednalo ve všech směrech o rekordní čísla. Hrál v NHL v pěti dekádách a zažil proměnu hry od poválečného sportu po moderní profesionální byznys. Sezona 1979/80 není jen poznámkou pod čarou. Je to důkaz, že skutečné legendy nekončí tehdy, kdy se to očekává.

Gordie Howe tehdy nehrál proto, aby se loučil. Hrál proto, že stále měl co nabídnout. A právě proto zůstává jeho poslední sezona v NHL jedním z nejsilnějších příběhů sportovní historie.

Zdroj: NHL