Česko padlo, na Švédy jsme letos neměli. Musíme však hledět do slibné budoucnosti
KOMENTÁŘ – Po loňském triumfu na domácím šampionátu v Praze, přichází o rok později trpký konec už ve čtvrtfinále. Národní tým se v průběhu turnaje prezentoval hezkým aktivním hokejem, ale na elitní celky ze světové špičky to bylo letos zkrátka málo. Obzvlášť s vědomím, jaký tým Američané nebo Švédové do Stockholmu a Herningu dali dohromady.
- Češi skončili na MS v hokeji ve čtvrtfinále
- Rozdíl mezi českým a švédským týmem byl markantní
- Útěchou může být výhled do budoucnosti
Na otázku, jestli by byl zázrak vyhrát druhé mistrovství světa po sobě, odpověděl kouč Radim Rulík po čtvrtfinálovém zápas pohotově, že ano. Ať se nám to líbí nebo ne, bohužel s tím musíme souhlasit. Tak jako loni využili Češi domácího prostředí, aby přivedli do týmu to nejlepší, co je momentálně k dispozici, stejnou výhodu měli letos Švédové.
Rozdíl mezi oběma týmy byl enormní. Švédsko mělo v sestavě borce, kteří hrají v NHL v týmech klíčové role, zatímco český výběr se skládal ze svého možného, co bylo zrovna k mání, včetně třinácti hráčů z české nejvyšší soutěže. Navíc takový Sedlák s Červenkou hráli klíčovou roli.
To však rozhodně není myšleno kriticky! Pro extraligu je to samozřejmě skvělá vizitka, že se dokáží hokejisté z české ligy vyrovnat hráčům z NHL. Ale když dojde na konfrontaci s těmi úplně nejlepšími, už je to zkrátka znát.
Zlom přišel proti USA
Po konci základní skupiny jsme trochu proklínali skutečnost, že národní tým nezvládl pouhopouhý jeden zápas a stačilo to jen na třetí místo. Kvůli tomu jsme schytali Švédy už ve čtvrtfinále. S tím se dá částečně souhlasit.
Zároveň se tady ale mluvilo o nedůstojných soupeřích ve skupině. Český tým měl v této fázi turnaje prakticky dva soupeře – Švýcarsko a USA. V celkovém součtu z toho byly pouhé dva body. A když si připočítáme zálohy se Švédskem, nedokázali jsme po šedesáti minutách porazit na turnaji ani jeden tým ze světové špičky.
Ukázalo se, jak důležitý zápas naši hokejisté na závěr skupinové fáze nakonec prohráli. Stačilo získat dva body a chytli bychom Rakousko. Trošku jiný kalibr. Síla USA je samozřejmě srovnatelná spíš s tou švédskou.
Pravou ale je, že jsme se možná až příliš soustředili na čtvrtfinále a brali skupinu jako povinné zlo. Možná by stačilo k zápasu s Američany přistoupit stejně zodpovědně jako ke čtvrtfinále a teď bychom se chystali na zápasy o medaile. Samozřejmě je to co by kdyby, a na to se hokej nehraje.
Kde se nachází český hokej?
Tuto otázku si pokládáme rok co rok. Už loni jsme hlásali, že jeden zlatý triumf všechny rány nezahojí, s čímž se dá plně souhlasit. Zároveň to ale nesmí vypadat jako omluvenka pro letošní neúspěch. Český hokej určitě není tam, kde byl na přelomu tisíciletí a možná se musíme smířit s tím, že už ani nikdy nebude.
Zároveň ale není tam, kde byl před 10-15 lety. Od roku 2022 máme dvě medaile ze seniorských šampionátů a další tři cenné kovy získali junioři. Tohle je vyhlídka na světlé zítřky, o tom se přece nebudeme hádat. Jsme možná někde na začátku, možná někde dál v té pověstné cestě, jak zase udělat z České republiky světovou hokejovou velmoc.
Není to však práce na rok, dva, pět ani deset. Je to dlouhodobá práce na celé generace dopředu. Nemá smysl se plácat po ramenou a říkat si, že děláme všechno nejlépe. Neděláme a nikdy ani dělat nebudeme, takový je prostě už život. Musíme se ale snažit dělat věci co nejlépe. A už to samotné bude přinášet efekt.
Zdroj: Autorský článek
