Platí to už 50 let: Když vyhrají Češi MS, v týmu jsou pamětníci předchozího zlata

V souvislosti s blížícím se mistrovství světa v hokeji stojí za připomínku historická zajímavost, o které ví málokdo. Český tým se pyšní nebývalou kontinuitou úspěchů. Pokaždé, když Češi slavili zlato, v týmu byl vždy některý pamětník předchozího titulu. Toto pravidlo funguje už 50 let. Pojďme se společně za touto fascinující historií ohlédnout.

• Už 50 let platí unikátní pravidlo – když Češi vyhrají zlato, v týmu mají vždy pamětníka předchozího zlata
• Platí tedy zlatá „kontinuita“
• Také letos mají Češi v týmu hodně hráčů, kteří už jednou titul slavili

1972, 1976 a 1977 – zlatá generace 70. let

Českoslovenští hokejisté vyhráli první tituly v letech 1947 a 1949. Poté bohužel následovala dlouhá mezera. Pro další zlato tedy musela dojít až zcela nová generace – ale ta stála za to.

V roce 1972 získali hokejisté třetí titul na domácím MS pod vedením trenérů Vladimíra Kostky a Jaroslava Pitnera, v roce 1976 v polských Katovicích a 1977 ve Vídni zlato zopakovali. Někteří borci byli u všech třech titulů. Tak třeba František Pospíšil, který nedávno oslavil 81. narozeniny. U všech tří úspěchů byl dokonce v pozici kapitána.

Ale nejde o jediného pamětníka. Tituly následovaly v rychlém sledu, takže hned několik mužů si domů přivezlo více zlatých medailí z těchto šampionátů – Bubla, Dzurilla, Holík, Martinec, Šťastný, Machač, Holeček, Hlinka… co jméno, to legenda.

1985 – dlouhé čekání na zlato prolomila nová generace. Opět se slavilo před domácím publikem

Mezi lety 1977 a 1985 nastal půst – Ivan Hlinka, Milan Nový a spol. byli kolikrát blízko, ale pravidelně cinkala „jen“ stříbra nebo bronzy. V té době hokejisté končili kariéru obvykle kolem třicítky, takže za osm let se podoba československého týmu zcela proměnila. Nastoupili noví bojovníci – Vladimír Růžička, Jiří Králík nebo Petr Rosol.

Jeden mohykán z roku 1977 přece jen zůstal. Byl to Vincent Lukáč, levé křídlo z Košic. Kromě zlata z MS 1977 a 1985 má ve sbírce také stříbro ze ZOH v Sarajevu 1984, stříbra z MS 1982 a 1983 a ligový titul s Jihlavou.

1996 – první titul pro reprezentaci České republiky

Uplynulo dalších 11 let. Změnilo se úplně vše – a to nejen v hokej. V naší zemi padl režim a posléze došlo i k rozpadu na dva samostatné státy.

Přesto se na soupisce vítězného týmu slavného turnaje ve Vídni roku 1996 našel jeden pamětník zlata z roku 1985. Byl to Antonín Stavjaňa. V roce 1985 to byl teprve 22letý perspektivní mladík, ve Vídni byl naopak ve věku 35 let veteránem. Pod jeho taktovkou nastupující zlatá generace s Procházkou, Paterou, Reichlem, Langem nebo Turkem zvládla porazit v semifinále USA 5:0 a ve finále Kanadu 4:2.

To byl turnaj!

1999, 2000, 2001 a 2005 – pod zlatým hattrickem je podepsána plejáda českých hvězd

Vídeň pomyslně odšpuntovala nejúspěšnější období české hokejové historie. Medaile hokejisté vozili pravidelně – a většinou to byly ty nejcennější. Některé z hvězd, které asistovaly u více titulů, jistě vyjmenuje i ten, kdo se o hokej nezajímá. Patera, Procházka, Kaberle, Ujčík, Čechmánek… obvyklí podezřelí!

Trochu nenápadně z této zlaté eskadry vystupuje David Výborný, jediný hráč, který má na kontě pět zlatých z MS a také ještě stříbro z MS 2006. Zato mu ale chybí ve sbírce zlato z olympijských her v Naganu 1998, což je bez debat ten vůbec největší úspěch českého hokeje.

2010 – jediný zlatý záblesk v dlouhém období sucha

Generace 90. let české fanoušky namlsala, o to hůře příznivci hokeje snášeli léta následující. Češi upadli do průměru, tituly začali sbírat Kanaďané a Rusové, jimž občas vypálili rybník ještě Švédové.

Jenom v roce 2010 se na české hokejisty usmálo štěstí. A to doslova, protože turnaj roku 2010 nebyl vůbec reprezentací české hokejové dominance – v určitou chvíli Češi vypadali, že se ani nedostanou do play-off. V týmu prakticky bez hvězd z NHL se ale probudila lví síla a houževnatost, srdnaté výkony dovedly Čechy do čtvrtfinále, pak semifinále, finále… a nakonec z toho bylo zlato. Klíčový podíl na tomto úspěchu měl Tomáš Vokoun – tohle byl jeho turnaj. Vedle něj byl jediným dalším pamětníkem titulu z roku 2005 Jaromír Jágr.

2024 – počkali jsme si dlouho

Čtrnáct let, tolik dělí mezi sebou mistrovství světa v Kolíně a Mannheimu a šampionát v Praze a Ostravě. Za 14 let se toho stane hodně – někteří hokejisté stihnou mezitím kariéru začít i ukončit. Pak jsou tady ale dlouholetí nezmaři, kteří se dokáží udržet na vrcholu celou tuto dobu. Jedním z nich je Roman Červenka. Jedině on dokázal dodržet platnost pravidla, které zde popisujeme, jedině on se postaral o zachování jakési zlaté kontinuity.

A přesto mu to nestačilo a letos vyráží do bojů zase. A společně s ním mnoho dalších pamětníků loňského triumfu – Pastrňák, Sedlák, Vejmelka, Kundrátek, Nečas a další a další…

Zdroj: autorský článek