Přišel natěšen, odešel znechucen. Jalonen narazil v Česku na pověstné jedovaté prostředí
KOMENTÁŘ – Na českou dobrodružnou misi nebude nejspíš finský kouč Kari Jalonen vzpomínat v dobrém. To i přesto, že přicházel loni v únoru téměř v roli spasitele a o tři měsíce později slavil s národním týmem po deseti letech zisk bronzových medailí. Za rok se ale kolotoč štěstí převrátil vzhůru nohama. Teď odchází Jalonen s pocitem zpráskaného psa.
O českých občanech se říká, že nikdy nebudou dostatečně spokojeni. Jenomže vyčítejte jim to, když touhle poruchou trpí už i lidé na vedoucích pozicích. Český hokej se dostal v poslední dekádě do hluboké krize. Každý hledá cestu ven a každý ji hledá po svém.
Nadějný začátek
Angažování Kariho Jalonena bylo vyústění absolutní personální krize. Adepty, které bychom mohli označit za potenciálně dobré kouče české reprezentace, bychom spočítali na jedné ruce. A ještě by nám pár prstů zbylo. Však si to jen tak z hlavy zkuste sami, tak to zkrátka je.
Nejtěžší na angažování třiašedesátiletého Fina bylo přiznat si, že český hokej pomoc z venčí potřebuje. Názory spokojenosti konfrontovaly ty, které jasně a striktně hovořily o tom, že český nároďák musí trénovat český trenér a že všechno ostatní je špatně.
Nakonec jsme ale řekli, že to přece jen zkusíme a přivítali jsme finského profesionála s otevřenou náručí. Depresivní výraz po odchodu Filipa Pešána v tvářích českých fanoušků vystřídal úsměv. Radost z hokeje. Už příprava na MS 2022 vypadala nadějně. Dva týdny před šampionátem vypráskal národní tým Švédy na domácím ledě 9:3.
Ještě větší aplaus na otevřené scéně přišel po zisku bronzových medailí. Samozřejmě, nebýt Pastrňáka a spol., asi by to taková sláva nebyla. Ovšem to nebylo v tu chvíli nejpodstatnější. Jalonen sklízel chválu, hráči si pochvalovali jeho přístup. Všichni překypovali štěstím.
Nástup Hadamczik změnil náladu
Málokdo by to tenkrát řekl, ale převrat nastal prakticky přesně před rokem v červnu, kdy byl do čela svazu jmenován Alois Hadamczik. Většina fanoušků i hokejové komunity mu věřila, když říkal, že nastolí v českém hokejovém království po pádu Krále Tomáše rovnováhu.
Od té doby však nový šéf začal dělat pořádný vítr. Když si vzpomeneme, tak ho vlastně sliboval, jen nikdo nevěděl, jak bude vypadat. Začal mávat nad hlavou čísly a opakovaně zdůrazňoval své rozhořčení nad ekonomickou stránkou svazu v posledních letech.
Tehdejší audit je dnes už pouhou legendou. Všichni vědí, že nějaký byl, ale nikdo ho vlastně nikdy neviděl.
Pak přišlo velkolepé gesto s rozšířením juniorské extraligy, přestože Hadamczik nesčetněkrát v minulosti opakoval, že mládežnické soutěže musí projít zúžením.
Dalším krokem bylo zrušení síně slávy, které má v dalších letech ušetřit svazu hromadu těžkých milionů. Do ekonomické stránky věci popravdě detailně nevidíme, tudíž ji nemůžeme soudit. Z dlouhodobého hlediska přece jen nakonec nějaký ten milion ušetří. Ovšem proces celé této akce byl hodně nedůstojná podívaná.
Hadamczik však slíbil, že do MS v Praze nová síň slávy bude. Snad ten slib nedopadne stejně, jako juniorská extraliga.
No a někdy v tomto období, všech Hadamczikových supertahů, se začalo spekulovat o tom, že finský trenér novému šéfovi svazu příliš nevoní. A že na příštím MS v Praze by měl vést nároďák český trenér. Tyto zvěsti zachytila hokejová veřejnost ještě před startem šampionátu.
„Chci vyvrátit informace v médiích: Trenérské změny u reprezentace se nechystají. O ničem jsem nejednal ani já, ani výkonný výbor. Kari Jalonen má smlouvu ještě na rok,” napsal Hadamczik 11. května na svém Twitteru.
Už tenkrát se však spekulovalo, že prezident svazu má celý scénář dopředu připravený. Zhatit jej mohl pouze další medailový zisk.
O tom, že se bude výsledek národního týmu na MS odvíjet od posil z NHL, to je v této době v českém hokeji daná věc. I podle toho nakonec letošní výsledek dopadl.
Jestli to celé byla jen voda na Hadamczikův mlýn, můžeme jenom spekulovat. Jisté je to, že ihned po prohraném čtvrtfinále dával boss českého hokeje jasně veřejnosti najevo, že za rok musí být všechno jinak.
Jalonen ochutnal českou medicínu
Začal několikatýdenní nedůstojný proces, který měl od první minuty jasnou oběť. Může si Alois Hadamczik psát na sociálních sítích co chce, ale to, že jeho cílem bylo Jalonena z české rezervace vyhnat stůj co stůj, bude do smrti popírat jen těžko.
Problém však bylo napajedlo této rezervace, které Jalonena živilo, respektive platilo. Konec smlouvy znamenalo vyplatit finskému kouči šest milionů korun. A o to se dámy a pánové postaral člověk, jenž od nástupu do funkce hovořil o tom, že by se měl hokejový svaz chovat jako řádný hospodář.
Na nedávné tiskové konferenci médiím Hadamczik potvrdil, že svaz hodlá dodržet všechny podmínky, tudíž se vyplacení odstupného nevyhne.
Ale čert vem ty peníze, těch asi zase nebude úplně málo. Pokud se chtěl Hadamczik s výkonným výborem Jalonena zbavit, šlo to udělat celé daleko důstojnější cestou. Tak, aby nebyla zhnusená většina fanouškovské základny naši republiky, Jalonen se necítil jako vyždímaný hadr a v ostatních státech jsme nebyli zase jednou pro smích.
Možná vedení doufalo, že po takovém cirkusu se Jalonen sám sbalí a vydá se k řece plné ryb zpátky na sever. Ale zachoval si tvář profesionála a nešel. Chtěl smlouvu dodržet. Takže svaz v tuto chvíli přišel o šest milionů, vystřihnul si další ostudu a my se zase můžeme o trochu víc stydět.
Dokončení celého bizáru bylo jak jinak, než stylové. Po čtvrtečním rozhodnutí, že Jalonen nebude u národního týmu pokračovat, se nikdo neobtěžoval alespoň zvednout telefon, oznámit mu to a slušně poděkovat osobně za jeho služby. A tak si tady na tom českém hokejovém rybníčku žijeme.
Zdroj: Český hokej
