Výplatu nemá, smlouvu ukončit nemůže. Přesto se Hrubec v KHL jako rukojmí necítí

KOMENTÁŘ – Český reprezentační brankář Šimon Hrubec už má po sezoně. Zatímco loni dovedl Omsk až k zisku Gagarinova poháru, letos jeho tým skončil už ve čtvrtfinále. Na evropském kontinentu se o KHL ale po sportovní stránce příliš nemluvilo. Fanoušky nejvíce zajímalo, kdy čeští legionáři z ruské soutěže utečou.

Od prvního výstřelu ruského tanku na Ukrajině, se stala KHL pro zbytek světa zbytečná a nepopulární soutěž. Velmi rychle se z druhé nejlepší ligy na světě pakovaly kluby Jokerit Helsinky a Dynamo Riga. 

Zanedlouho začali ligu opouštět i jednotliví hráči, přestože v KHL zrovna vypuklo play-off. Šlo především o hráče ze zámoří. Soutěž opustilo i několik hráčů z Finska. Češi ale zůstali, stejně jako brankář Šimon Hrubec.

Prekérní situace. Na jedné straně nějaké morální zásady k ruské federaci, na straně druhé komplikované smlouvy, ze kterých se nejde jen tak vyvléct. Navíc během play-off by k žádnému přátelskému odchodu asi ani nedošlo.

Někteří čeští hokejisté by nejspíš prchli rádi, ale finančně by to mohla být hodně drahá sranda. Žádnou kličku nenašla IIHF, ani agenti samotných hráčů. Otázka taky zůstává, jestli se IIHF skutečně snaží něco dělat. Pak je tady ještě druhá strana věci – ne všichni chtějí okamžitě sbalit kufry a letět domů.

Šimon Hrubec o této variantě sice taky přemýšlel, ale ze sportovního pohledu se rozhodl zůstat: „Nemohl jsem z Avandgardu odejít. Je to můj tým, všichni kluci mi věřili. Jak bych se jim pak mohl podívat do očí, kdybych odešel?” řekl český brankář v rozhovoru pro ruský web Championat.

Je pravda, že sport je svým způsobem samostatná kategorie. Ale taky je pravda, že se bavíme o KHL. Tedy o soutěži, která je svým způsobem Putinovo dítě. Soutěži, která pod jeho pevnou rukou vznikla, aby schovala do kapsy všechny ostatní soutěže v Evropě. 

Mnoho hlasů křičí, že jsou to sportovci a ti za válku nemůžou. Nemůžou, ale jelikož jsou to světoví sportovci, je jejich hlas velmi důležitý. Svým způsobem bude zajímavé sledovat, kdo a jak konkrétně přistoupí k výhledu na další sezonu.

„Nejsme rukojmí KHL. Ale situace byla složitá. Co se smluv týče, když se na ně podíváte, tak podle nich nemáte možnost odejít. V klubu na mě žádný tlak nebyl, ale tlačili na mě v České republice. Já mám ale smlouvu i na příští rok. Kdybych odešel, musel bych platit pokutu. Bylo mnoho důvodů, proč jsem nemohl odejít,“ hovořil Hrubec pro ruský server.

Co hráč, to názor. Jsou hráči, kteří okamžitě po vypuknutí války vyhlíží možnost útěku. Pak jsou ti, kteří si nechávají zadní vrátka otevřená. I přesto, že si Šimon Hrubec nemohl po konci sezony vybrat z banky výplatu a nemůže přijít do kanceláře s prosbou o rozvázání smlouvy, říká, že se určitě necítí jako rukojmí.

Zcela rozhodující bude však jeho postoj v následujících týdnech či měsících: „Nikdo neví, co se stane v příští sezoně, zda budou v KHL vůbec legionáři hrát, nebo ne. Zatím nemůžu nic říct, čekám, co se bude dít dál, stejně jako zbytek ligy.“

Rozhodně se ani po konci sezony nevyslovil (do ruských, ale ani do českých médií), že jeho nejbližší cíl je z komunistické země nadobro prchnout. Stejně tak můžeme částečně brát v potaz, že tento rozhovor byl pro ruský web, kde se mohl Hrubec držet trochu zpátky.

Z mého osobního pohledu není vůbec důležité, jak bude KHL v budoucnu vypadat. Jednou je to liga podporovaná Vladimirem Putinem a navždy bude pro mě poskvrněna krvavými stopami. Dobrovolné setrvání je svým způsobem nepřímá podpora ruské agrese.

Jedna věc je totiž snaha o odchod i přes uzavřenou smlouvu, druhá věc je ale nepochopitelné taktické vyčkávají s prázdnou frází: „Uvidíme, co bude”. V tomto případě se částečně cení i snaha, kterou ale někteří viditelně nemají.

Zdroj: Championat.ru